Vážená redakce, zasílám několik postřehů k článků paní redaktorky Machalické „Proč nechci komunistu premiérem“
Článek paní Machalické mne natolik oslovil, že jsem se odhodlal vám napsat, což jsem nikdy dříve neučinil. Vaši redaktoři dle mého mínění vidí dění u nás velmi realisticky i když někdy s nimi plně
nesouhlasím. S názorem paní Machalické se však ztotožňuji do posledního písmene. Vše co napsala o novém premiérovi Ing. Fischerovi a jeho komunistické minulosti vnímám jako upozornění na to co nás může čekat po návratu bývalých „nomenklaturních kádrů“ do vládnoucích funkcí. Já bych jen doplnil: žasnu, že 20 let po sametu musíme tahat z klobouku bývalé komunistické kariéristy a je to smutné nemít dostatek schopných manažérů, politiků bez pochybné minulosti. U části voličstva tak evokujeme pocit, že jedině komunisté jsou ti, co nás konečně vyvedou na cestu ke světlejším zítřkům, o což notabene více jak 40 let neúspěšně usilovali. Oni takovou historickou možnost přece již jednou měli a nevyužili ji. Dobře víme jak to vše dopadlo: zdevastovali hospodářství, likvidovali opozici, kradli, zavírali a vraždili. Lidská paměť je bohužel příliš krátká. Dnes se opět Gottwaldovi pohrobci tváří státotvorně stejně jako jejich učitel, mistrně využívají šarvátek v ostatních stranách a znovu se hrnou k vládnutí. Spolu se socánama nám komančové již konečně opět vládnou. Prozatím pouze na krajské úrovní. Je jim to však málo a jak víme, tak s jídlem roste chuť. Premiér Fischer, byť bývalý dává současným nový impulz k ještě odvážnějším krokům při postupu do nejvyšších pater politiky, kde se tak dobře, neblahé minulosti, cítili. Když to bude takhle hezky pokračovat dál, tak budeme v listopadu slavit sametové svržení naších trýznitelů, které jsme po 20. letech opět posadili do vlády a to ve svobodných a demokratických volbách! A už vůbec nechci spekulovat o socialistickém parlamentu, komunistické vládě a čase, kdy na hradě českých králů usedne do prezidentského křesla místo Santa Clause soudruh Grebeníček v čele ČSSR (České sovětské socialistické republiky) a nečekejme, že tak jako my se i oni budou k nám chovat sametově. S tím přece máme svoji letitou zkušenost. Ne, že bych si to přál, ale dost intenzivně si o takový scénář koledujeme. Dle průzkumu už jen 36% z nás ještě neztratilo soudnost, většině z nás (63%) nevadí premiér s hanebnou minulostí a 1% neví. Teď už máme co jsme chtěli…. Jsme nepoučitelní. Komu není rady, tomu není pomoci. Dobře nám tak! Přesto věřím, modlím se a doufám, že se toho nedožijeme a nebudeme muset opět utíkat z ráje za kopečky, jak za starých „dobrých časů“.
A to se prý historie neopakuje – pán Bůh s námi a zlé pryč !
Konečně někdo vyslovil veřejně názor, který jak předpokládám sdílí stále ještě dost rozumných lidí v této republice. Děkuji paní Machalické. Pokud uznáte za vhodné, můžete text dopisu ve své rubrice zveřejnit.
Váš odběratel a stálý čtenář
Článek paní Machalické mne natolik oslovil, že jsem se odhodlal vám napsat, což jsem nikdy dříve neučinil. Vaši redaktoři dle mého mínění vidí dění u nás velmi realisticky i když někdy s nimi plně
nesouhlasím. S názorem paní Machalické se však ztotožňuji do posledního písmene. Vše co napsala o novém premiérovi Ing. Fischerovi a jeho komunistické minulosti vnímám jako upozornění na to co nás může čekat po návratu bývalých „nomenklaturních kádrů“ do vládnoucích funkcí. Já bych jen doplnil: žasnu, že 20 let po sametu musíme tahat z klobouku bývalé komunistické kariéristy a je to smutné nemít dostatek schopných manažérů, politiků bez pochybné minulosti. U části voličstva tak evokujeme pocit, že jedině komunisté jsou ti, co nás konečně vyvedou na cestu ke světlejším zítřkům, o což notabene více jak 40 let neúspěšně usilovali. Oni takovou historickou možnost přece již jednou měli a nevyužili ji. Dobře víme jak to vše dopadlo: zdevastovali hospodářství, likvidovali opozici, kradli, zavírali a vraždili. Lidská paměť je bohužel příliš krátká. Dnes se opět Gottwaldovi pohrobci tváří státotvorně stejně jako jejich učitel, mistrně využívají šarvátek v ostatních stranách a znovu se hrnou k vládnutí. Spolu se socánama nám komančové již konečně opět vládnou. Prozatím pouze na krajské úrovní. Je jim to však málo a jak víme, tak s jídlem roste chuť. Premiér Fischer, byť bývalý dává současným nový impulz k ještě odvážnějším krokům při postupu do nejvyšších pater politiky, kde se tak dobře, neblahé minulosti, cítili. Když to bude takhle hezky pokračovat dál, tak budeme v listopadu slavit sametové svržení naších trýznitelů, které jsme po 20. letech opět posadili do vlády a to ve svobodných a demokratických volbách! A už vůbec nechci spekulovat o socialistickém parlamentu, komunistické vládě a čase, kdy na hradě českých králů usedne do prezidentského křesla místo Santa Clause soudruh Grebeníček v čele ČSSR (České sovětské socialistické republiky) a nečekejme, že tak jako my se i oni budou k nám chovat sametově. S tím přece máme svoji letitou zkušenost. Ne, že bych si to přál, ale dost intenzivně si o takový scénář koledujeme. Dle průzkumu už jen 36% z nás ještě neztratilo soudnost, většině z nás (63%) nevadí premiér s hanebnou minulostí a 1% neví. Teď už máme co jsme chtěli…. Jsme nepoučitelní. Komu není rady, tomu není pomoci. Dobře nám tak! Přesto věřím, modlím se a doufám, že se toho nedožijeme a nebudeme muset opět utíkat z ráje za kopečky, jak za starých „dobrých časů“.
A to se prý historie neopakuje – pán Bůh s námi a zlé pryč !
Konečně někdo vyslovil veřejně názor, který jak předpokládám sdílí stále ještě dost rozumných lidí v této republice. Děkuji paní Machalické. Pokud uznáte za vhodné, můžete text dopisu ve své rubrice zveřejnit.
Váš odběratel a stálý čtenář
