Pan pastor a necírkevní rodiče

Nad příběhem Fathimy Rifqy Baryové jsem si uvědomil, že podobné situace musí řešit farář i u nás, pouze rodiče nejsou muslimové a vyznění bývá jiné. Začne k nám do sboru chodit mladý člověk, někdy dokonce požádá o křest a vzápětí se ke mně dostaví jeho rodiče a další styk mi zakáží. Oni jsou lidé necírkevní a naprosto si nepřejí, abych nežádoucím způsobem deformoval osobnost jejich dítěte. Důvody uvádět nemusí, pohrozí mi právními sankcemi a skončí univerzální větou: "Až mu bude osmnáct let, ať si dělá co chce. Do té doby bude poslouchat rodiče". A teď jde o to, co mám dělat já. Mohu přesto křest tajně před dovršením osmnácti let vykonat? Nebo jsem povinen jasně vyjádřenou vůli rodičů respektovat? Dosud jsem vždy přání rodičů respektoval a odložil vykonání křtu až po dovršení plnoletosti, ovšem tak se nemohu stát mediální hvězdou. Příběh Fathimy Rifqy Baryové povzbuzuje faráře, kněze a pastory, aby rodiče obcházeli a křtili nezletilé mladé lidi buď bez jejich vědomí nebo proti jejich jasně vyjádřené vůli. Obstálo by takové jednání před našimi soudy? Neláká mne situace, že bych si zachraňoval kůži naváděním svého křtěnce, jaké výhružky má vkládat do úst svým rodičům.