Milan Uhde je především dramatik. Jeho hry mají hlavu a patu, jsou důmyslné, vtipné a je vidět, že je napsal člověk, který si něco myslí. Třeba taková Balada pro banditu, která se dosud občas hraje v Divadle na provázku, je hra tak pěkná, že když se člověk dozvěděl tajnou informaci, že ji vedle Ivana Olbrachta napsal o šedesát let později také tento Uhde, nebyl ani překvapen.
Psát by se o něm mělo tedy na stránce divadelní. Vzhledem k tomu, že se dvacet let hrát nemohl, tak se to tak nerozlišuje. V Brně, kde mají lidé k sobě blíž, byl jeho talent až podezřelý, proto není divu, že v Praze ho mají mnozí také rádi.
Promíjejí mu i jeho státotvorný výlet do politiky, v níž se projevil jeho zvučný hlas, kterým popřál nové České republice dobrý den, což vešlo do dějin pozdravů. Nikdo ji už pak tak hezky nepozdravil.
Milan Uhde je nyní umělec v nejlepších letech a lze od něj očekávat takzvanou tvůrčí zralost. Jeho životem poučený, mužný a pěkně znělý pohled na člověka, svět a umění může vydat ještě mnohé ucelené plody. K tomu mu přejeme dobré ráno.
