Před dvěma lety narazili producenti filmu Pařba ve Vegas nečekaně na zlatou žílu. Komedie o pánské předsvatební jízdě, která se nepěkně zvrhne, se stala hitem. Podle pragmatického hesla "neměň, co funguje" vstoupili filmaři znovu do stejné řeky s druhým dílem nazvaným v české distribuci Pařba v Bangkoku, jenž je v podstatě kopií filmu původního. Za takovou nestoudnost dostali tvůrci od kritiků pořádně vyčiněno. Na dvojce je přitom největším překvapením, že je v jistém ohledu vydařenější než tolik vynášený díl první.
Ve filmovém déja vu se trojice hrdinů - vůdce Phil (Bradley Cooper), slušňák Stu (Ed Helms) a zhýčkaný "syn v domácnosti" Alan (Zach Galifianakis), trpící pravděpodobně lehkou formou Aspergerova syndromu, - probouzí po proflámované noci neznámo kde. Ani jeden nemá ponětí, co se stalo, proč je v pokoji opice, Stu má na tváři tetování a v ledu se chladí useknutý prst. Jediné, co je jim i divákům jasné, je, že si Stu má druhý den brát svoji thajskou snoubenku, že si noc předtím dali pivo na pláži a že jim chybí snoubenčin bratr Ted (syn režiséra Anga Leeho Mason).
Opakuje se tedy americká verze Hříchů pro pátera Knoxe. Stejně jako v Pařbě ve Vegas musí postavy, a společně s nimi i publikum, vypátrat s pomocí několika indicií, co se stalo, a stihnout svatbu. Zatímco snoubenka trpělivě čeká odsunutá na vedlejší kolej stejně jako ostatní postavy, trio se vydává do nitra Bangkoku vstříc eskapádám. Ty zahrnují mimo jiné Interpol, prostitutky (jak jinak), stařičkého mnicha a později i gangstera Chowa, kterého na začátku trio uloží doslova k ledu poté, co to přehnal s kokainem. Místo dítěte, jež lákalo na "mužský" film ženské publikum v jedničce, mají hrdinové v péči opičáka prodávajícího drogy a poskytujícího sexuální potěšení panu Chowovi (Ken Jeong). Postava Kena Jeonga, která v jedničce tyranizovala hrdiny, se v podstatě stává součástí "týmu". Přestože není z hlediska vyprávění žádný logický důvod, proč by tomu tak mělo být.
Ale o logiku nejde. Hlavním důvodem je, že hulvátský a zženštilý Chow je figura, již nejde nemít rád. I přes jeho politickou nekorektnost a rasismus. Ty ostatně zapadají do celkové strategie testování, kam až můžou tvůrci zajít. Nelámou si ani hlavu s homofobií nebo kulturními stereotypy, což je metoda, jež nevyhnutelně produkuje vtipy vynikající i slabší (scéna s transsexuálem v sobě spojuje obé).
Osvobozený Mike Tyson
Kolem Pařby v Bangkoku se děje jedna pozoruhodná věc. Zatímco první díl filmoví kritici vynášeli do nebes, druhý plošně zatracují. Zajímavé na tom přitom není to, že jedničce se dostalo lepší odezvy, tak už to většinou bývá. Zajímavé je zdůvodnění. Vadí údajná neoriginalita. Režisér Todd Phillips a scenáristé Craig Mazin a Scot Armstrong ignorují očekávání, že "druhé díly" by měly nějak rozvíjet ty první, inovovat a měnit. Dali přednost variování a už existující šabloně.
Pokračování je tak v podstatě zároveň svého druhu remakem - v tomhle ohledu klobouk dolů před ekonomickým pragmatismem. Podle mustru originality a "autenticity" je pak vtip ve dvojce zákonitě horší, přestože je v principu stejně dobrý jako ten v jedničce. Přitom právě "originalita" v jedničce přiměla mnohé přimhouřit oko nad slabinami filmu. Práce s fungující formulí naopak byla tvůrcům částečně ku prospěchu. I když nevyhnutelně chybí element překvapení, dávají si větší práci s načasováním vtipů i se soudržností vyprávění, které je svižnější. Navíc povětšinou nenásilně těží z událostí v prvním díle a zdrojem humoru je rozpracování charakterů postav.
Thajské oknoPařba v Bangkoku |
S přibývajícími dolary na kontě producentů je téměř jisté, že se výhledově do kin vřítí triumvirát znovu. Jako adept na sňatek zbývá strůjce předchozích potíží a sociálně disfunkční Alan, který si objednává u matky snídani interkomem. Box-Office Mojo, přední filmový server sledující filmové tržby, už uspořádal mezi svými uživateli anketu, kde by se měla skupina ocitnout příště. V nabídce jsou Vatikán, vesmírná stanice nebo Sibiř. Scenáristé ale už určitě mají svoji představu.