Paroubkův hlad

 Přesto je dobře, že Karel Schwarzenberg přijal Jana Tamáše a Jana Bednáře hladovějící proti radaru v Brdech. V ničem neustoupil a my občané víme teď lépe, oč jim jde.

 Hladovkáři zřejmě sázeli na proslulou noblesu ministra zahraničí, muže, o kterém jeho blízcí říkají, že ani jako podnikatel nikdy nikoho nevyhodil. Jenže noblesní neznamená přitroublý. Jak už ministra známe, dovedeme si představit, že kdyby se Tamáš s Bednářem pokoušeli „čunkovat“, Karel Schwarzenberg by to mohl vyřešit lakonickou poznámkou ve stylu „mluvili z hladu“. Nebylo toho zapotřebí. Hladovkáři na schůzce argumentovali velmi jasně. Proto teď máme k dispozici několik důležitých informací.

 Za prvé mají Tamáš s Bednářem daleko k Bobbymu Sandsovi, patronovi všech „tvrdých hladovkářů“. Tento terorista a člen IRA zemřel v roce 1981 v britské věznici po 66 dnech hladovění, když mu vláda Margaret Thatcherové odmítla udělit status politického vězně. To v Česku nehrozí.

 Za druhé nejde Tamášovi s Bednářem o dialog s mocí ani o samotné referendum o základně. Chtějí na rok přerušit jednání s USA, žádají o oficiální pozici Evropské unie k radaru, tedy k něčemu, co nepatří do společné unijní politiky, chtějí parlamentní schůzi, která proběhne tak jako tak před ratifikací smluv s USA. Je to agenda občanské společnosti, nebo diktát vyděračů státu a jeho politice?

 Za třetí chtějí Tamáš s Bednářem de facto totéž co Jiří Paroubek. Hladovějí hlavně proto, aby byly přerušeny rozhovory s USA. Lídr české opozice hodlá požádat dopisem o totéž americkou ministryni Riceovou. Proč? Protože těsně před letošními volbami už k tomu prý americká reprezentace nemá mandát.

 Paroubek tu asi „mluví z hladu“. Vždyť nemá-li mandát Riceová, kde ho má on? Tuhle hladovku drží šéf ČSSD už dva roky, dva roky virtuálně zápolí s plukovníkem Kubicem a myslí si, že je premiér. Ano, je lepší než Bobby Sands.