Když se Růžena vrátila na celu, sesedly se její spoluvězeňkyně kolem ní. Dcery kulaků i studentky katolické školy, kterou Vacková několik let vedla. Vyprávěla jim o kráse římské architektury i o Picassovi. Vyptávala se jich na barvy a tvary, vybízela je k diskusi a na několik minut jejich myšlenky odváděla pryč, do světa bez mříží.
Profesorka Růžena Vacková byla v roce 1952 odsouzena na 22 let v monstrprocesu se skupinou Oto Mádr a spol. Proces byl dalším pokusem zdiskreditovat katolickou inteligenci. Když totiž snahu komunistického režimu dehonestovat faráře Josefa Toufara v roce 1950 a dostat z něj přiznání o „číhošťském zázraku“ a o zneužívání chlapců, zhatila Toufarova smrt, následovaly další represe.
Růžena Vacková strávila v komunistických vězeních celých 15 let. Za nacistické okupace přitom seděla v cele smrti. Její životní příběh zpracovala v románu Trestankyně novinářka Milena Štráfeldová.
