Šaty byly pro Prostějov tím, co byly pro Zlín boty a jména jako Rolný a Nehera to, co Baťa. Však také se ty budovy podobaly zlínským krychlím, i když byly o třicet let mladší. Arnošt Rolný též podobně jako Baťa zavedl ve dvacátých letech pásovou výrobu, takže šít šaty nemusely jen krejčí a švadleny, ale také lidé z okolních vesnic, kterými Prostějov rostl. Vedle Rolného („Oděv Rolný všem“) a Nehery („Nehera šije dobře“) tam mezi válkou působily další desítky firem, takže prostějovské gatě šly do celého světa.
V Prostějově už na konci 19. století převládl český, tedy hanácký, živel, který tam přitáhl energicky se rozvíjející český kapitál, jenž se chtěl vytáhnout před německou (židovskou) konkurencí, v jejichž rukách byla na Moravě zatím většina průmyslu. To mělo důsledky právě že kulturní, o čemž v Prostějově svědčí třeba dosud stojící Kotěrův Národní dům, jímž u nás de facto začíná moderní architektura. Druhým kulturním důsledkem bylo, že lidé chodili v republice slušně oblečení, neboť si to většinou mohli dopřát.
ČTĚTE VÍCE: |
Po válce byl Nehera, Rolný a další znárodněni – Arnošt Rolný umřel prý den předtím, než ho přišla zatknout Státní bezpečnost. OP se proměnilo v mohutný kolos, který zaměstnával desítky tisíc lidí. Gatě a saka šly především do Sovětského svazu a ztratily dosti šmrnc, takže na konci socialismu už se nebylo moc čím chlubit. Česká podoba kapitalismu – a asijská pseudokonkurence - pak dílo zkázy dokonala. Podnik šel do krachu, co se dalo, se rozkradlo, budovy chátraly.
Já o tom píšu, protože jsem dětství prožil na dohled těch krabic a pod dojmem hrdosti na to, že v Prostějově se „šily šaty dobře“. Tato hrdost byla tím, co lidi spojovalo a dávalo jim pocit, že nejsou úplně k ničemu. Může nějaké společenství existovat bez toho?
