Pátek 19. dubna 2024, svátek má Rostislav
130 let

Lidovky.cz

PEŇÁS: Konec bájných ňader. Playboy jsme schovávali před soudružkou učitelkou

Názory

  11:00aktualizováno  12:00
PRAHA - Časopis Playboy již nebude uveřejňovat fotografie nahých žen. Oznámily to světové agentury. Byl jsem vyzván vedením těchto novin, abych se jako kulturní redaktor k tak závažné události vyjádřil.

Caroline „Tula“ Cosseyová se v roce 1981 objevila na obálce známého časopisu Playboy. foto: PlayboyShutterstock

Nejprve jsem se ale ujistil, že Playboy dosud vychází. Já ho mám spojený se svým dětstvím v sedmdesátých letech, kdy můj otec přivezl pár výtisků (jak je propašoval, ano, i Playboy se zabavoval, nemám tušení) ze služební cesty do Švýcarska. Můj otec byl liberál a asi taky snob, takže je neschovával někde mezi ručníky, ale nechával je položené na spodní desce „konferenčního“ stolku, prostě tam, kde v běžných domácnostech byl vystřižený televizní program a zbytky od večeře.

Lascivní pózy ano, nahota ne. Začíná nová éra časopisu Playboy

Myslím, že to byl též test pro návštěvy, které když přišly a usadily se, pokukovaly po těch písmenech na titulu a pak se osmělily a časopis vytáhly a rychle – nebo naopak pomalu – jím listovaly. Otci to dělalo nejspíš dobře, cítil se jako světák a volnomyšlenkář, já se naopak trochu styděl. Pamatuju si , jak na poslední chvíli rodiče Playboye schovávali, když měla přijít na návštěvu soudružka učitelka, což se tehdy běžně dělalo. Otec by je tam klidně, ba asi škodolibě nechal, já ho musel prosit na kolenou, inu puritán jsem byl už tehdy.

Reklamy byly lákavější

To neznamená, že bych ony časopisy neměl důkladně prohlédnuté. Akty v těch dobách byly nejspíš na poměry, na něž jsme zvyklí nyní, velmi cudné. Ostatně v Playboyi nikdy nešlo o genitálie, o něž jde dnes. Šlo v něm o iluzi a na tu se mnohem lépe hodí ňadra.

K ňadrům se tam člověk ale v těch letech probojoval až po dlouhém listování. Byla už v dobré kvalitě, ale myslím, že jsem jim nevěnoval takovou pozornost, jakou si zasloužila. Rychle jsem je přelistoval a dál si prohlížel to, co mi přišlo nejlákavější: reklamy. Vzpomínám si na jednu obzvlášť silně. Fotografie otrhaných a zbědovaných, ale pořád jaksi dobře vypadajících mužů na ubohé bárce uprostřed rozbouřeného moře. Každý z těch trosečníků má však na noze zářivě barevné a neporušené ponožky, nejspíš z shetlandské vlny.

Už jako dítě jsem na ten obrázek zíral jako na signál z jiného světa. Světa neroztrhatelných ponožek, ke kterým se pak přidala ta bájná ňadra. Jak člověk stárl, smiřoval se s realitou. Nyní se smíříme s Playboyem bez ňader. Jde to docela lehce.