Nápad vybudovat plynovod z oblasti Kaspického moře kamsi do Rakouska provázela velikášská prohlášení leckterých státníků („Nabucco je důležitý projekt pro svobodu kontinentu,“ prohlašoval například v lednu 2009 pln naděje náš tehdejší premiér Mirek Topolánek) i velkorysá podpora z Bruselu. Projekt se postupně měnil a dneska je v podstatě u ledu.
K vysvětlení stačí dvě slova: South Stream. Tak se jmenuje konkurenční a zjevně i životaschopnější projekt plynovodu, který má vést jihovýchodní Evropou a jehož větve mají sahat až do Rakouska a Itálie. A nutno dodat: projekt vznikající naopak v ruské režii. Nyní se v Bruselu vzedmula další „nabuccovská“ vlna. To když z Evropské komise přišla výzva Bulharsku, aby práce na South Streamu zastavilo. Jednak se má přezkoumat, nakolik by bylo porušením evropských směrnic, pokud by dodavatelé plynu měli kontrolu i nad plynovody. Američané zase začali upozorňovat na to, že bulharský úsek má stavět konsorcium pod vedením společnosti Strojstransgaz, jehož vlastník je předmětem amerických sankcí vůči Moskvě.
Nad celým sporem se pochopitelně vznáší oprášená nevraživost mezi Západem a Ruskem kvůli ukrajinské krizi. Brusel toho chce využít a podniknout další pokus o nějakou společnou energetickou politiku. O víkendu se mu dokonce podařilo přesvědčit bulharskou vládu, aby práce na South Streamu zastavila – jakkoliv to muselo být vládnoucím socialistům proti srsti. O tom, že jde ale pouze o další zákrutu v točité energetické cestě, svědčí i dnešní „upřesnění“ z úst bulharského ministra energetiky, podle nějž to v žádném případě neznamená, že by se Sofie projektu South Stream vzdala.
A představa společné energetické politiky EU, která by inkriminovanou část starého kontinentu vymanila ze závislosti na ruském plynu (a ropě)? Hezká a chválihodná. Jen se nesmějí nahlas říkat jiná dvě, respektive tři slova: Nord Stream a Německo.
