Horší je to ale se zemětřesením, které se týká dlouhodobých projektů. A jedním z nich je i druhý pilíř důchodové reformy. Sotva se stačil rozběhnout – a to dosti rozpačitě – už se ruší. Vysvětlení, že to nynější koalice avizovala už dopředu, neobstojí. Buď to byl opravdu paskvil už od začátku a měli by pykat ti, co to spustili. Anebo by nynější garnitura měla potlačit svoji ideologickou zaslepenost a nechat to běžet. Každopádně důvěryhodnost ve státní instituce – a v tomhle případě penzijní systém – úpí.
Podobné je to s dostavbou Temelína. Nejdřív se s obrovským úsilím – a vynaložením nemalých částek – léta rozšíření jaderné elektrárny připravuje, pak se téměř mávnutím ruky zruší. A následně se dozvídáme, že přeci jen budou další bloky potřeba. Byť možná jen napůl rozdělené mezi Temelín a Dukovany. Jaký asi vzkaz tímhle chováním posíláme zahraničním investorům? O naší schopnosti zajistit si na léta dopředu energetickou bezpečnost nemluvě ...
A příkladů by bylo víc. Od zavádení/rušení/přehodnocování nemocničních poplatků, přes podporování/zastavování projektů jako letiště Vodochody po různé daňové rébusy. Kolik lidí by dokázalo říct, jaké jsou nynější sazby DPH a jak se změní?
Jistě i stát řídí jenom lidé, kteří jsou tvorové chybující. A neměla by chybět odvaha špatná rozhodnutí měnit a upravovat, ovšem všeho s mírou. Stát má být garantem jistot, místo toho ale začíná být stále větším šiřitelem nejistot. Jestli to půjde takhle dál, tak nejlepší bude peníze opět schovávat doma pod polštářem, za barákem si pěstovat vlastní mrkev a někde ve sklepě radši mít schovaný vlastní generátor elektrické energie....
