První záležitost řešila polská diplomacie, druhé zatím zůstává v rovině pohoršení slovenských zpravodajských serverů a jejich některých čtenářů. Stačí říct jediné: ach jo.
Někdo by mohl namítnout – to se nám to směje, když si my dělám legraci z ostatních. Jak by se to líbilo nám? Ale vždyť i my jsme přežili reklamu, v níž Slovenská sporiteľňa vykreslovala Čechy jako národ vyžírků (byť i tady se dost možná někteří pohoršili). A ve spotu T-Mobile je navíc za hlupáka víc český národ zastoupený hercem-běžkařem Ivanem Trojanem, než polský smrček-šmelinář.
ČTĚTE TAKÉ: |
Především je to ale takové pěkné vrtěti psem. Reklama pobuřuje hlavně díky tomu, že se šíří. Například spot pražské restaurace Máneska by jinak možná zůstal zapadnutý na internetovém kanále YouTube (nalézt jej dokonce nejde ani na webových stránkách restaurace, pokud autor těchto řádků nepátral špatně). A zadavatelé těchto „kontroverzních“ reklam samozřejmě kalkulují i s tímhle. T-Mobile sice svého šmelináře po polském protestu stáhnul, kolik lidí ale předtím reklamu vidělo, aniž za to musel její zadavatel platit? A o spotu restaurace Máneska nemluvě. Na druhou stranu nejoblíbenější reklama nebývá nutně nejúčinnější, pokud jejím cílem není třeba podprahově představit nějakou do té doby neznámou firmu. Ale hlavně, že se spravedlivý hněv nese od webu k webu.
V posledních letech se vnímání toho, co je považováno za tolerovatelnou urážku a co ne, radikálně posunulo. Pochopitelně ve prospěch korektnosti, a to i u nás. Většinou se jako příklad uvádí seriál skečů Česká soda, jejíž nespoutaný humor by byl pro dnešní televizní obrazovky příliš velkým soustem. Její zdařilý nástupce – Kancelář Blaník – běží alespoň na internetu. A co za dalších 25 let? Snad nebude nutné parafrázovat Nietzscheho: vtip je mrtev.
