Proti tomu těžko něco namítat. Jelikož se ale na obzoru rýsuje možnost, že právě kroužkování může nakonec rozhodnout i o premiérovi, je načase se nad touto většinou kvitovanou voličskou zbraní pozastavit. Jak se totiž v přetahované tandemu ČSSD Sobotka-Hašek (či spíše Hašek-Sobotka) ukazuje, nejde jen o zbraň voličů. Předně je třeba vyvrátit jeden mýtus.
ČTĚTE TAKÉ: |
Není to klíčový voličský nástroj, ať už proti „zvůli stranických sekretariátů“, či politikům jako takovým. Ty hlavní nástroje jsou dva: rozhodnutí, zda jít volit, a výběr strany. A co je tedy hlavním hybatelem kandidátů? Ponechme stranou těžko měřitelnou serióznost voličských úsudků (já sám jsem se jednou rozhodoval podle věku kandidátů...).
Mnohdy hraje roli šikovnost zviditelnit se na úkor ostatních – tedy spíše reklamní kampaň. A stačí málo. Modelovým propočtem vychází, že „outsiderovi“ větší strany stačí v průměrně velkém kraji k doskákání do čela kandidátky kolem čtyř tisíc hlasů. A pak tu jsou recesistické přístupy, jako kroužkování posledních na kandidátkách. Zvoleni jsou pak ti, kteří se moc nesnaží a ani o to nestojí.
Má to tedy smysl? Má, ale jen když to voliči budou používat rozumně. A je půvabné, jak politici své postoje ke kroužkování mění, jak se to hodí. Ať už jde o jeho bagatelizování u Sobotky, či snaze Miloše Zemana ohnout si další z pravidel ku prospěchu svému.
