Co ovšem nemizí a naopak zažívá úspěšný comeback, je mentalita totalitní minulosti. Jde sice o jednotlivosti, ale jak známo, ďábel se skrývá v detailu.
Právě senátní klání a rekordně nízký zájem voličů v druhém kole spustily lavinu nápadů, v níž se oprášil nápad na zavedení povinné volební účasti – mimo jiné z úst prezidenta Miloše Zemana. Samozřejmě, nikdo tu nechce lidi popotahovat či snad zavírat za to, že odmítnou volit, nebo budou hlasovat „špatně“. Jistá paralela tu ale v podtextu je.
Komunistický režim tím mobilizoval obyvatelstvo-voličstvo a zajišťoval si vlastní legitimitu. A nyní by se tím měl ospravedlňovat smysl existence Senátu (horní komora přitom zbytečná není). Povinná volební účast má odůvodnění jen tehdy, pokud má naopak ochránit voliče, kterým by jinak někdo mohl v hlasování bránit – což je dnes spíš věc minulosti.
Senátní volby přehledně na serveru Lidovky.cz |
Ale jsou tu i další „ďábelské detaily“. V nedávné přestřelce mezi dvěma exponenty pražské TOP 09 (dnes už bývalými členy Tomášem Hudečkem a Jiřím Vávrou) se například jako zbraní používalo zveřejňování v podstatě neškodných SMS zpráv protivníky z hnutí ANO, informací o jinak vcelku běžných schůzkách mezi vrcholnými politiky (byť jejich obsah nebyl primátorem Hudečkem přesvědčivě vysvětlen, což je ale věc jiná) a rádoby skandální kompromitující fotky z návštěvy jednoho politika (Jiřího Vávry) na oslavách politika jiného za přítomnosti jistého lobbisty (a ani se je nepodařilo vyfotit společně). Přitom na dotyčného by se dost možná dalo najít něco skutečně problematického, než jen pár rozmazaných fotek. O oblibě policejních odposlechů všeho druhu – často zábavných, ale nic kriminálního nedokazujících – nemluvě.
A v neposlední řadě tu máme chování státu, které se v lepším dá označit vcelku vznešeně znějícím termínem etatismus. Prostě stát (respektive vláda) to zařídí. Těm přidáme, těm víc. Těm pomůžeme, na ty si došlápneme. Místo toho, aby se stát omezil na vykolíkování hřiště a bdění nad dodržováním pravidel, čím dál víc propadá pokušení být hybatelem dění – za přihlížení a potlesku značné části voličů. A samozřejmě nemůže scházet oblíbená společenská hra „hon na bohaté“. Protože poctivě – nebo jen legálně, či šikovností, jakkoliv amorální – se samozřejmě dá vydělat jen ve zcela výjimečných případech.
