Ten problém není černobílý a nelze tvrdit, že fanoušci ministra spravedlnosti a prezidenta proti sobě stojí na barikádě. Jiří Pospíšil tu normu pokládá za důležitý krok v boji proti organizovanému zločinu a korupci. Václav Klaus ji považuje za příklad alibismu, za popření vazby mezi pachatelem a trestem. Jeho postoj jinými slovy říká: Neumí li stát odhalit individuálního pachatele, nemá trestat nikoho, a ne se vozit po právnické osobě, po firmě jako celku.
ČTĚTE TAKÉ: |
Váhu mají oba argumenty. Koncept individuální svobody, individuální odpovědnosti a individuálního postihu udržuje západní civilizaci. Ale obstojí v éře anonymního rozhodování? Před třemi roky se svět ptal: Kdo rozhodl o složitých finančních operacích, jež poslaly ke dnu celé banky? A kolega Martin Weiss to ilustroval citací z filmu Invaze barbarů: „Uděláme swap. To je deal, kdy ti moje banka platí stanovenou cenu a ty mi platíš tu kolísající tržní cenu.“
Že to nechápete? Nic si z toho nedělejte, autor této glosy taky ne, ale tuší, že ve stále více stále nesrozumitelnějších situacích je těžké ukázat na individuálního viníka prstem. Ministr Pospíšil má po prezidentském vetu jasný úkol: nám občanům i zákonodárcům ty nesrozumitelné věci nějak srozumitelně vysvětlit.
