Policejní prezident je muž (či žena) na vrcholu úředního aparátu zvaného policie. Ať už máme k policii jakýkoliv osobní vztah, nepopřeme, že musí být nepolitická. V zemi, která žila se zpolitizovanou policií půlstoletí, je to víc než pouhá úvaha či zvyklost. Je to axiom, je to podmínka demokracie – křehké demokracie, dodávali komentátoři ještě před pár lety.
A má-li být policie nepolitická, její špičky musí působit nezávisle na volebním cyklu. Jistě, každý je odvolatelný, i policejní prezident. Ale proč má být odvolán sedm týdnů po volbách? Jen proto, že si to přeje Radek John?
Jen proto, že i v čele tohoto profesionálního úřadu, jakkoliv spjatého s resortem vnitra, má stát "veřejný člověk"?
Celé to působí podivně. "Hledáme jména," říká zkušený poslanec ODS Jan Vidím, "a diskutujeme i o tom, zda je vůbec potřeba policejního prezidenta měnit."
Hrome, jaká je to logika?
Vždyť to přece musí být obráceně: nejprve se shodnout na odchodu dosavadního šéfa a teprve pak hledat nového – a hledat osobnosti, ne jména. Jaká jména najdou místo Martinů? Mahler, Janáček, Smetana, Dvořák?
Je to zvláštní logika. U nových Věcí veřejných upřímně řečeno ani moc nepřekvapí. Jestli tu něco překvapuje, pak to, že na ni tak snadno přistupuje i ODS.
