Proto také stát nezjišťuje počty zrzavých a plešatých, ale momentálně se chystá na tlouštíky.
Stát nám tím de facto říká, že otylost je nemoc, že její příčinou je jen selhání organismu či závislost na nezdravém jídle. Jako by neexistovali lidé, pro něž je prostě vyšší hodnotou se nacpat než vypadat jako filmová hvězda.
Jak rozlišit mezi otylostí coby chorobou a otylostí coby důsledkem svobodné volby? Zdravotnictví je to fuk, protože tloušťkou způsobené choroby ho zatěžují tak jako tak.
K onemocnění ledvin či k cukrovce jsou náchylní ti, co se jen přecpávají, stejně jako ti, co trpí poruchou výměny látek. Ale co státní rozpočet? Je to jako s kouřením: zdanit více tabák, nebo přimět kuřáky, aby platili vyšší pojistné? Zdanit více bůček, nebo přimět otylé, aby platili více eráru?
Jsme u citlivé otázky. Zatímco z kuřáků už je uznaná lovná zvěř, vztah k otylým je nejasným bodem moderní liberální společnosti. Ta zakazuje znevýhodňovat nemocné i postižené a posmívat se těm, kteří se odlišují od většinového standardu.
Jak dát otylému, rozuměj nemocnému, korektně najevo, že poškozuje stát?
