S pokračujícím proudem běženců z nejrizikovější oblasti budou politici v Evropě tlačeni veřejností k tomu, aby ozřejmovali rizika. První úvaha vychází z toho, že Islámský stát není parta amatérů. Museli by být blbí, aby nevyužili nekontrolovaný a neregistrovaný proud běženců do Evropy k propašování svých lidí (bojovníků, náborářů či ideologů) tamtéž. Druhá selská úvaha vychází z toto, že právě proto, že nejsou blbí, nelze očekávat, že by byli v proudu uprchlíků snadno odhalitelní. Mohou v tom teď, v chaosu „stěhování národů“, udělat jasno politici? Ne, ale budou k tomu tlačeni.
Sobotka: Do Česka zatím nepřišel žádný bojovník Islámského státu |
Je to dobré téma pro puntičkáře a zlomyslníky. Například: Bohuslav Sobotka říká, že do Česka se žádný džihádista nevrátil. Přitom ještě koncem června tvrdil, že podle dostupných informací Česko není zdrojem islamistických náborářů. Tak kdo by se teď měl vracet? Ale to je takový laciný humor.
Nikdo v Evropě v tom nemá jasno, a pokud padají konkrétní výstrahy, musíme je posuzovat kriticky. Když se britský premiér Cameron vrátil začátkem týdne z Libanonu, řekl, že podle tamního ministra školství Eliase Bousaaba jsou mezi syrskými uprchlíky dvě procenta fanatiků vycvičených džihádisty. Kde to číslo ministr Bousaab vzal a proč to říká? Možná proto, aby si strašením pojistil britský příspěvek na uprchlické tábory (miliarda liber!). Možná i proto, aby spřízněný Írán v té hrůze působil jako seriózní spojenec proti IS.
Islámský radikál pobodal v Berlíně policistku. Její kolega ho zastřelil |
Jsou to samé spekulace – počínaje číslem dvě procenta džihádistů a konče motivacemi pánů Sobotky či Bousaaba. Ale našince napadá podezření, že o moc víc než spekulace nemají k dispozici ani služby typu BIS, které vládu „brífují“.
Odráží se tu fakt, že EU (rozuměj Německo) rezignovala na pravidla (rozuměj kontrolu hranic i registraci běženců) ve prospěch hodnot, jako je otevřenost a soucit. Vicekancléř Gabriel varuje, že kdo absolutní nadřazenost těchto hodnot nesdílí, nepatří do Evropy. Pak tam ale nepatří ani seriózní odpovědi na otázku, jaká konkrétní rizika hrozí.
