Explicitně to nikdo neřekl, ale asi není náhoda, že právě včera německá sněmovna odhlasovala „zákon o rovné účasti žen a mužů ve vedoucích funkcích“. Je to další kamínek do mozaiky, která se šíří i k nám.
Důvodů, proč mají být ženy zastoupeny v politických i ekonomických grémiích, je hodně. Větší váhu než často citovaná diskriminace má využití lidského kapitálu, jakkoliv hrozně to zní. Jinými slovy: nikdy tu nebylo tolik vzdělaných žen, takže jejich opomíjení je plýtvání talenty. Ale i kdyby si někdo na žádný důvod nevzpomněl, nabízí se malý test: stačí navštívit poradu vedení (v byznysu, redakci novin či poslaneckém klubu), na níž jsou přítomny ženy, a poradu, na níž přítomny nejsou. Rozdíl poznáte už v mluvě a argumentech.
To vše je logické i srozumitelné. Drhne to jen v jedné věci. Jak o větším zastoupení žen přesvědčit lidi? Proto EU prosazuje kvóty - takové, jaké včera přijalo Německo. Zákon předepíše podíl 30 procent žen v dozorčích radách stovky největších firem. Dalších 3500 firem musí alespoň stanovit závazné cíle pro zvyšování podílu žen. Názory namíru kvóty se různí. Zelení a postkomunistické se zdrželi hlasování, neboť žádají více -40, respektive 50 procent. Ale pro vládu je to jasný pokrok.
Našinec si ovšem nemůže nepoložit jednu otázku. Jak se ten problém bude řešit v českých poměrech, v českém parlamentu, a hlavně v české vládní koalici? Kdyby ta přijala řešení, jaké teď schválila velká koalice v Berlíně, znamenalo by to mimo jiné i kvótu 30 žen pro vrcholné orgány Agrofertu. Díval by se na to Andrej Babiš jako politik, který prosazuje vládní agendu, nebo jako podnikatel, který střeží profit firmy? V politice se hnutí ANO zříká ideologie a ženy aktivně prosazuje. Svědčí o tom jména jako Jermanová, Jourová, Kleslová, Krnáčová, Šlechtová... Ale závazek 30 procent žen ve špičkách Agrofertu, tam už by to mohlo být těsné.
