Při vší úctě ke generálovi Jiřímu Šedivému (bývalý náčelník generálního štábu) je třeba říci, že v rozhovoru pro MF Dnes do toho úplně jasno nevnesl. Šedivý hájí obnovení odvodů (zrušených v roce 2003), ale hlavně s ohledem na profesionální armádu České republiky. Když hodnotí její vývoj, pokles stavů z 27 tisíc vojáků na 19 tisíc, říká: „Na válčení zůstává poměrně málo lidí.“
Hovoří-li jako vojevůdce, má samozřejmě pravdu. V případě války je 19 tisíc vojáků (přitom ten počet zahrnuje i dost administrativních sil) po čertech málo. Má pravdu i v tom, že v Česku je velmi podceněn systém záloh. Jako bychom využívali faktu, že jsme už 15 let členem NATO, hlavně k pohodlné jistotě, že se z hlediska bezpečnosti vezeme bez vlastního přičinění. Co by asi říkali fanoušci neutrality, kdyby to u nás chodilo jako v neutrálním Švýcarsku, kde jsou povinné odvody a záložáci nejen každý rok cvičí, ale navíc doma pečují o zbraně? Jenže pokud se u nás debatuje ne o vedení války, nýbrž o odvodech, je zmínka o malém počtu lidí k válčení poněkud zavádějící.
Vojenské odvody nejsou ničím více a ničím méně než evidencí obyvatel. Evidují muže schopné služby v armádě, případně boje. Zjišťují, kolik lidí může mít stát k dispozici pro případ obrany, ale i pro zvládání živelných katastrof. V tomto evidenčním smyslu se odvody principiálně neliší od sčítání lidu. Vždyť i původní cenzy – třeba ten, během kterého se narodil Ježíš Kristus – zjišťovaly počty mužů schopných bojovat či odvádět daně.
Dnešní cenzy podléhají trendu utajování osobních dat a ochrany soukromí. Čísla z nich se okamžitě anonymizují, jen aby nešlo dohledat, jaké charakteristiky se ke komu konkrétně vztahují. Vojenský odvod není rukování do války, ale de facto jen sčítání lidu (mužů) zbavené anonymity. Toto je užitečné zdůraznit.
