Ten rozsudek samozřejmě dokládá, že v jednom podstatném směru Rusko zůstává stále Ruskem, zemí, kde to jakkoliv výjimečný jednotlivec schytává od státu. Fakt, že oblíbený právník a bloger Navalnyj, muž pokládaný za neformálního lídra opozice, byl souzen za hospodářský delikt, je příznačný. Jako by ho stát chtěl dehonestovat před občany a jeho příznivci: Takovému člověku jste věřili? Putina kritizuje, a sám nepoctivě bohatne.
Ten prokurátorský styl je nám – alespoň lidem nad čtyřicet – povědomý. Přes to vše je těžké vidět v Navalném symbol silné opozice, bojovníka za lepší Rusko, chcete-li – příštího prezidenta. Může být takovou osobností někdo, kdo sice bojuje proti korupci, ale jinak žádnou společenskou ideu nemá? Může jí být bloger, který si získal oblibu u mladých, ale v tvrdém postoji vůči Kavkazanům v Moskvě se s Putinem shodne? Možná ano, ale pak se velký ruský příběh dostává z roviny zápasu idejí, liberalismu a národovectví, Západu a Východu, na úroveň boje jedné party s druhou.
