S Janem Pavlem se pojil cit, empatie, omluvy za hříchy církve, ekumenismus. Kam přijel, byl vítán. Co řekl, bylo aplaudováno. Tak trochu jako matka Tereza či lady Diana.
S Benediktem se pojí rozum, racionalita, vědecká polemika, hájení pravdy. Kam přijede, vyvolává spíše očekávání než aplaus. Co řekne, vyvolává spíše polemiku. Je to však chyba?
Když před lety rozčílil muslimy, pouze říkal, že nečinit rozumné odporuje podstatě Boha. A že do kategorie "nečinit rozumné" patří i násilné šíření víry. Měl se za to snad omluvit?
Benediktovi jde o pravdu, což by v národě, který má ve štítu heslo "Pravda vítězí", mohlo zapůsobit. Jenže jak se říká ve Vatikánu, jde mu o pravdu, ne už tolik o to, co se tím vyvolá.
Tak se dá definovat i české rebelství, má to ovšem háček. Češi se tak rádi vztahují k jiným, ale neradi to slyší o sobě. Marná sláva, tak jako Jan Pavel se jim Benedikt nezavděčí.
