V praxi je to hlava 22. O rozsahu poslanecké imunity totiž rozhodují poslanci a jejich většina se vždy kloní k co nejširšímu výkladu. Problém zneužívaných poslaneckých náhrad je tak problémem nanejvýš morálním. Příklad z britské monarchie tu působí jako zásadní kontrapunkt.
Britský skandál s poslaneckými náhradami se táhne už téměř rok, a sice napříč politickými stranami, takže není ideologizován. Ale že se dostane až k soudu, to je novinka. Pro našince, zvyklé na kličkování přistižených zástupců lidu, to zní neslýchaně, ale je to tak.
Tři labourističtí poslanci a jeden konzervativní lord jsou obžalováni podle zákona Theft Act, což je zákon o zlodějně. Slyšíme-li slovní spojení poslanec, přestupek a zneužití náhrad, vybavíme si etický výbor či kárnou komisi. Britové si v této souvislosti vybaví i žalobu a soud.
Podle šéfa žalobců má "použitelnost a rozsah všech nárokovaných parlamentních privilegií přezkoumat soud". Je to populismus, či ne? Odpověď je těžká. Když se do toho soudy nevloží, důvěra občanů ve volené zástupce dále klesne.
Když se do toho soudy vloží, oslabí nezávislost poslanců. Snad bude proces tak výstražný, že zůstane precedentem. U nás zatím nehrozí ani to.
