Klasickým případem je Ringhofferova vila v areálu bývalé Tatrovky (dříve Ringhofferovky) v Praze na Smíchově. Z továrny je nákupní centrum. A vila? Stojí. Je zachráněná, opečovaná a pronajímaná na kanceláře, ale též obklíčená silničními nájezdy na magistrálu.
Nebo: už čtyřicet let se chlubíme záchranou chrámu v Mostě. Byl spasen před těžbou uhlí. Byl unikátním a drahým způsobem přesunut téměř o kilometr. Ocitl se tak v Guinnessově knize rekordů (přeprava vůbec nejtěžšího předmětu po kolejích). Je určitě skvělé uchovat unikátní památku pozdní gotiky. Ale chrám teď stojí u dopravního koridoru jaksi bezprizorně.
Sloupek LN - čtěte každý den |
Kuks je protipólem této verze. Dokládá nejen špičkovou barokní architekturu, ale i uvažování svého tvůrce, jenž celý areál - lázně, zámek, špitál, parky, sochy - zakomponoval do krajiny po obou březích Labe.
Řekne-li se dnes inženýrství, nese to pejorativní nádech. Inženýrskou krajinu ztělesňuje Mostecko. Ale Kuks zůstává svědectvím inženýrského citu pro krajinu i pro zakomponování staveb do ní. Jeho obnova není jen záchranou jedné cenné stavby, ale i rehabilitací inženýrského citu v barokní době. Je to krajina do značné míry umělá, přizpůsobená vizím člověka - tak jako třeba renesanční inženýrská krajina na Třeboňsku (Krčínův systém rybníků a stok). Ale je inspirací i pro dnešní krajinné inženýry.
