Protože nové Československo to dávalo po roce 1918 staré vrchnosti "sežrat". Zatímco spojenci z Francie, Británie, Ameriky, Jugoslávie či Rumunska šli do malostranských paláců, Rakousko muselo vzít zavděk tehdejší periferií. A ta vzájemná symbolika přežívá dodnes.
Karel Schwarzenberg Rakušany zná, proto říká, že jsme si navzájem zrcadlem. Teď, když je Rakousko tím bohatším a služebně starším v EU, to dává "sežrat" ono nám. Žádný jiný stát neurčuje českou energetickou politiku tak tvrdě jako Rakousko. Žádný nedělá takové buzerace českým autům a autobusům na hranicích.
Žádný jiný soused nevystoupil už proti myšlence amerického radaru v Brdech. A obráceně – žádný jiný postkomunistický stát se v roce 2000 nepřipojil k protirakouským diplomatickým sankcím (za účast haiderovců ve vládě) tak důsledně jako Česko.
Jak z toho ven? Dobrá rada drahá. Rakušanům už mohlo dojít, že vstřícnějšího českého politika, než je Schwarzenberg, se nedočkají. A nám snad dojde, že aroganci, kterou vyčítáme Rakousku, sami používáme vůči slabším – třeba když kvůli pracovním či pobytovým povolením buzerujeme neunijní cizince.
