PETRÁČEK: Z Jiřího Paroubka mluví sebelítost

Paroubek v tom nejede sám. Je to už málem – s výjimkou především Václava Klause – zdejší tradice. Mirek Topolánek označil sliby ČSSD za "osvětimskou lež", vítězství ODS za "noc dlouhých nožů" a novináři napsal v SMS "es kommt der Tag". Davida Ratha inspirovalo, jak "Hitler řešil krizi". Václav Havel přirovnal výrobu aut ke koncentráku. Co na tom výrazivu české politiky přitahuje? Zřejmě pocit patosu: obrátím-li se na publikum s tak těžkým kalibrem, uzná závažnost mého argumentu.

Dejme tomu. Když ale mluvil o koncentráku Havel, mělo to logiku příměru bezúčelné výroby pro výrobu. Když si Paroubek stěžuje skrze koncentrákový příměr na osobní útoky proti němu, je úplně vedle. Koncentrák symbolizuje brutalitu, ba genocidu, ale v nanejvýš odosobněné podobě. Koncentráčníci tvoří masu zbavenou individuality, oděnou v bezbarvé mundúry a identifikující se pouze čísly. Vězeň číslo 781 692 hlásí. To je koncentrák. Jakýpak osobní útok?

Osobní útoky jsou opakem odosobněných "továren na smrt". Co by na Paroubkův příměr řekl Tomáš Kosta? Tento poradce lídrů ČSSD a muž s osvětimským číslem na předloktí se čtyřicet let stýká se sociálními demokraty typu Willyho Brandta. Ví, že právě oni mají zažité to, co chybí Jiřímu Paroubkovi a nejen jemu. Gentleman dbá, aby na něm nebylo vidět, že je unavený, zpocený, zklamaný, že propadá sebelítosti. A i když není vůči těm stavům imunní, nepropadá kvůli nim patosu, natožpak koncentráčnickým příměrům.