O dva roky později se objevila na jeho první sólové desce The Paul Simon Songbook, o níž také slyšel málokdo a kterou mladý ambiciozní písničkář nahrál úplně sám, bez svého pěveckého partnera Arta Garfunkela, v Londýně, kam odjel na zkušenou po neúspěchu debutové nahrávky dua S & G Wednesday Morning, 3 A. M.
Píseň, o níž je řeč, začínala slovy: „Na úbočí kopce v zemi zvané Někde spí na zemi malý kluk, zatímco v údolí zuří krutá válka a lidé zapomínají, jakou cenu má život dítěte.“ Sentimentalita první půlky 60. let? Jistě. Autor se však nevzdal a časem verše přetvořil.
Udělal z nich text, jenž ubíhá paralelně s textem staroanglické balady o venkovském jarmarku v působivé nahrávce Scarborough Fair / Canticle, kterou můžeme najít na třetím albu Simona a Garfunkela Parsley, Sage, Rosemary And Thyme z roku 1966.
Síla druhého hlasu
Lidovku o jarmarku ve Scarborough se Simon naučil od britského folkaře Martina Carthyho. Ten mu ji musel pořád dokola přehrávat, dokud si nadšený žák neosvojil všechny jemné finesy – jen aby si je poté k Carthyho velké zlosti přivlastnil a shrábl tantiémy. Ti dva se smířili až v roce 2000, kdy Simon svého méně známého kolegu pozval, ať si s ním baladu zazpívá na koncertě v londýnském sále Hammersmith Apollo.
Ponechme stranou, že sám Martin Carthy se skladbu naučil ze zpěvníku nevlastní sestry Petea Seegera Peggy a jejího manžela, anglického písničkáře Ewana MaColla. A pomiňme, že už před Simonem z ní Bob Dylan (rovněž na Carthyho popud) udělal svůj raný hit Girl From The North Country.
Tím, kdo nápěvu po staletích dal nový smysl, byl skutečně až Paul. V kontrastu s Garfunkelovým lahodným přednesem vyprávěl v druhém hlase o válce, jejíž důvod už nikdo přesně nezná. Tahle rafinovanost je dodnes podstatou jeho umění: vždy dokázal velice příjemným způsobem říkat velice nepříjemné věci...
Píseň v hlavě každé pondělíPříště: Pomsta zpívajícího guvernéra |
