V řadách lahví vyrovnaných na stolech se představilo na padesát pivních značek z Belgie, Dánska, Německa, Nizozemska, Rakouska a České republiky. Obsah alkoholu u některých z nich dosahoval deseti procent a leckde tuto hranici i překonával.
Jan Kočka, šéf internetového magazínu Světpiva.cz a spoluorganizátor festivalu, o postavení silných piv v Česku řekl: "U běžných konzumentů vyvolávají odmítavé reakce s tím, že už to vlastně není pivo. Ale mnohde ve světě jsou piva dosahující těchto výšin žádaná. Třeba v Belgii a v posledních desetiletích i ve Spojených státech se vaří stále více speciálů, které atakují hranici deseti procent alkoholu."
10 ° nebo 10 %V Česku donedávna běžné dělení piva podle množství sušiny v mladině na desítky, jedenáctky, dvanáctky, třináctky a tak dále pomalu ustupuje celosvětově rozšířenému rozlišování na základě objemového podílu alkoholu ve zralém pivu. I když nejde o přímou úměru, vztah mezi obsahem alkoholu a intenzitou i kvalitou senzorických vlastností piva až na výjimky existuje. Samotné množství lihu ale pro ctitele dobrého piva většinou nehraje důležitou roli. |
Vlastimil Kovář z Kobylis pomalu upíjel z číše dvanáctiprocentní Little Korkny, což je chlouba dánského pivovaru Norrebro Bryghus. Na adresu "plnotučných" piv uvedl: "Vůbec mi nejde o to, abych se rychle opil, spíš naopak. Silná piva mě přitahují tím, že nabízejí překvapivé chutě a na své si s nimi přijde i nos díky rozmanitých vůním. Bývají pěkně kulatá, hladká, hustá jak máslový krém - když je převaluju na jazyku, mám pocit, že se do nich dá kousnout."
Není Kozel jako kozel
Vedle takzvaných ječných vín představil Festival desítek několik dalších pivních kategorií. Když Němec řekne, že jde na kozla, téměř jistě nemíří na ležák z Velkých Popovic, ale na pivo označované jako bock.
A chce-li opravdovou sílu, volí doppelbock neboli "dvojitého kozla". Právě těmito pivy s výraznou sladovou chutí se na Smíchově prezentovali pivovarští mistři z Bavorska.
Své zastoupení měla i další rarita, imperial stout. Jeho vzniku v Anglii v druhé polovině 18. století předcházely obchodní úspěchy tmavého piva, které se na lodích vozilo do cizích krajin. Tak vzdálených, že kvůli dlouhým plavbám vyvstala nutnost zvýšení jeho trvanlivosti.
Bez tehdy neznámé pasterizace a konzervantů to sládkové vyřešili několika kroky - navařili velmi silné černé pivo, jaksepatří ho "zachmelili" a ještě během cesty nechali dokvasit v sudech. Imperial stout byl na světě. Chrabrého pivního bohatýra si údajně oblíbila i ruská carevna Kateřina II. Veliká (1729-1796), která jím nechala zásobovat carský dvůr.
Návštěvníkům smíchovského hostince tento pivní styl přiblížil třeba nizozemský pivovar Brouwerij de Molen, jehož imerial stout dozrává déle než rok v sudech po whisky.
Jediný český zástupce na festivalu se mezi padesátkou konkurentů ze zahraničí neztratil. Královské Zlaté labuti z Pivovarského dvoru Zvíkov tu přibyli další příznivci.
Polotmavé pivo s karmínovým odstínem a jemnou hořkostí je nejen účinným aperitivem, ale se svými téměř 12 procenty alkoholu umí v zimních měsících pěkně zahřát. To platí o všech pivních otesáncích, které labužníci v restauraci U prince Miroslava popíjeli, doba sněhu, ledu a mrazu je totiž pravou sezonou pro takové moky.
