Patří mezi ně i od středu doprava orientovaní občané, kteří byli o své volbě donedávna rozhodnuti, ale ve světle nových politických skandálů začali o svém výběru pochybovat. Jejich rozhodování je letos nejsložitější.
Mohou zavřít obě oči a podpořit ODS. Museli by však zapomenout na Mirka Topolánka, který verbálně bojoval proti korupci tak dlouho, až si přestal uvědomovat, že se sám stal součástí systému sžírajícího českou demokracii.
Problém s ODS je i v tom, že lobbistům pumpujícím přes politiky peníze z veřejných rozpočtů se podařilo stranu rozložit na topolánkovce (čti: dalíkovce) a bémovce (čti: janouškovce). Takže až dojde v parlamentu na lámání chleba, strana se opět rozštěpí tak, jako jsme to viděli se skupinkou kolem Vlastimila Tlustého. V příští sněmovně však bude rebelů mnohem víc. Rozdělená strana je totiž pro lobbisty nejvýhodnější - za pár tučných kšeftů dokážou premiérovi před důležitým hlasováním dojednat dočasný smír. Proto mají rádi vnitrostranické konflikty, které často sami iniciují.
Z tohoto pohledu není žádnou skvělou volbou ani TOP 09. Tato strana se sice tváří jako alternativa a Miroslav Kalousek se teď často ušklíbá nad poměry panujícími v českém politicko-ekonomickém podsvětí, ale marná sláva, i on se ve špičkové české politice pohybuje skoro dvacet let. Proto jeho partaj není zárukou změny, ani kdyby na kandidátku nalákala dvacet knížat s relativně bezúhonnou pověstí.
Takže, co zbývá? Po pravdě řečeno, moc toho není. Ale jedno řešení existuje, byť vyžaduje drobnou osobní oběť a není pravděpodobné, že ho zvolí víc než pár desítek českých voličů. Stačí si pořídit volební průkaz a o volebním víkendu se vydat podpořit jednotlivce s čistým kreditem. Třeba zlínskou kandidátku ODS vede jeden velice slušný člověk, který si hlas určitě zaslouží.
Mohou zavřít obě oči a podpořit ODS. Museli by však zapomenout na Mirka Topolánka, který verbálně bojoval proti korupci tak dlouho, až si přestal uvědomovat, že se sám stal součástí systému sžírajícího českou demokracii.
Problém s ODS je i v tom, že lobbistům pumpujícím přes politiky peníze z veřejných rozpočtů se podařilo stranu rozložit na topolánkovce (čti: dalíkovce) a bémovce (čti: janouškovce). Takže až dojde v parlamentu na lámání chleba, strana se opět rozštěpí tak, jako jsme to viděli se skupinkou kolem Vlastimila Tlustého. V příští sněmovně však bude rebelů mnohem víc. Rozdělená strana je totiž pro lobbisty nejvýhodnější - za pár tučných kšeftů dokážou premiérovi před důležitým hlasováním dojednat dočasný smír. Proto mají rádi vnitrostranické konflikty, které často sami iniciují.
Z tohoto pohledu není žádnou skvělou volbou ani TOP 09. Tato strana se sice tváří jako alternativa a Miroslav Kalousek se teď často ušklíbá nad poměry panujícími v českém politicko-ekonomickém podsvětí, ale marná sláva, i on se ve špičkové české politice pohybuje skoro dvacet let. Proto jeho partaj není zárukou změny, ani kdyby na kandidátku nalákala dvacet knížat s relativně bezúhonnou pověstí.
Takže, co zbývá? Po pravdě řečeno, moc toho není. Ale jedno řešení existuje, byť vyžaduje drobnou osobní oběť a není pravděpodobné, že ho zvolí víc než pár desítek českých voličů. Stačí si pořídit volební průkaz a o volebním víkendu se vydat podpořit jednotlivce s čistým kreditem. Třeba zlínskou kandidátku ODS vede jeden velice slušný člověk, který si hlas určitě zaslouží.
