Protikandidátem Mauritzové byl devětačtyřicetiletý šéf Výzkumného centra Nové technologie při ZČU Miroslav Holeček. Ani on ani Mauritzová neuspěli v prvním kole volby. Vítěz potřeboval nadpoloviční většinu ze všech 55 hlasů, tedy 28. Po krátké poradě proto senát rozhodl o konání druhého kola, v něm získala děkanka potřebných 28 hlasů.
Padesátiletá Mauritzová řídila soukromou Vysokou školu Plzeň, jež se před dvěma lety začlenila pod ZČU, a stala se tak osmou fakultou se zhruba 800 studenty. V programu uvedla, že chce přispět k výrazné změně vnějšího pohledu na ZČU. Události na právnické fakultě se podle ní nesmí opakovat.
"Pakliže se objeví náznaky podobných jevů, univerzita okamžitě zasáhne i za cenu extrémních řešení," uvedla.
Před volbou senátorům řekla, že hlavním cílem je jednotná univerzita. "Chci ji stmelovat, podporovat spolupráci mezi fakultami, ústavy, klást důraz na interdisciplinaritu," uvedla. Heterogennost školy je podle ní šancí a výhodou, ne problémem. Nutná je podpora výzkumných projektů, důraz na kvalitní výuku. ZČU má soutěžit s ostatními školami, uvnitř ale musí být zajedno. Chce pokračovat v reformách na právech a prosadí organizační změny, které zamezí podobné aféře. Do roka se pokusí navrátit ZČU i právům dobré jméno. "ZČU musí být daleko víc vidět navenek, být integrální součástí města a kraje, intenzivně prezentovat výsledky," uvedla. Za svou výhodu označila krátké působení na ZČU, díky němuž prý není nikomu za nic vděčná. Univerzitu chce řídit jako firmu, ale bude ctít akademické svobody.
