Bývalý agent severokorejské rozvědky se s reportérem Telegraphu sešel v Soulu. Podsaditý čtyřicátník, který z KLDR utekl v roce 2005, sice nechtěl zveřejnit své jméno (ve článku vystupuje pouze jako "Pan. K"), otevřeně však promluvil o vnitrostranických intrikách, které severokorejským režimem otřásly v základech a vyvolaly v něm úzkostný strach o vlastní existenci, jenž vyústil v četné represe proti jeho nepřátelům - ať už skutečným, nebo domnělým.
Neúspěšné atentáty
Hlubokou ránu pchjongjangské vládnoucí klice zasadily především dva atentáty na zesnulého Kim Čong-ila, který stál v čele země v letech 1994 - 2011. Severokorejského vůdce se nejprve pokusil zastřelit osamělý atentátník, ale bezpečnostní jednotky jej zlikvidovaly těsně před činem, vzpomíná Pan K. Jiný útočník se nespoléhal na střelné zbraně a zaútočil na Kimovu kolonu dvacetitunovou dodávkou, svůj cíl však nezasáhl, přestože zranil množství jiných lidí.
Režim se z neúspěšných atentátů zjevně poučil. O současném vládci KLDR toho Pan K. ví nesrovnatelně méně, než o jeho předchůdci, přesto je toho názoru, že provést atentát na Kim Čong-una by bylo nesmírně obtížné. Kdykoli se nejmladší z dynastie Kimů objeví na veřejnosti, obklopuje jej trojitý kordon tělesných strážců, agenti státní bezpečnosti i běžní policisté. "Každého, kdo přijde s Nejvyšším vůdcem do styku, důkladně prohledají. Každého. Domnívám se, že i členy rodiny," tvrdí Pan K.
ČTĚTE TAKÉ: |
Armádní pučisté
Nebezpečí režimu hrozí ze všech stran - armádu, garanta moci severokorejského režimu, nevyjímaje. Podle zběhlého agenta naplánovali důstojníci Korejské lidové armády v 90. letech nejméně dva státní převraty. Za prvním z pokusů stáli podle Pana K. vojenští hodnostáři vyškolení na Frunzeho vojenské akademii v Rusku, kteří chtěli vyprovokovat ruskou intervenci. Jako záminka měl posloužit bombový úrok na ruský konzulát. Ve druhém případě chystala skupina důstojníků ze severovýchodní armádní jednotky letecký úder na hlavní město Pchjongjang. Obě spiknutí však byla odhalena a rozdrcena v zárodku.
Tvrzení Pana K. nelze spolehlivě ověřit, poznamenává Telegraph, nicméně dodává, že jim nasvědčují nepřímé důkazy. V roce 1994 upozornili pozorovatelé v Severní Koreji na proces se skupinou v Rusku vystudovaných důstojníků, pro nějž se vžilo označení "Frunzeho aféra". O tři roky později pak režim bez bližšího vysvětlení rozběhl vlnu zatýkání a represí v sídle Šestého armádního sboru, který byl následně rozpuštěn.
Není vyloučeno, že režim v minulosti čelil víceru obdobných útoků. Ohrožení v něm vyvolalo paranoiu a začal se horečně bránit. I ti nejvýše postavení a nejoddanější kádrové a důstojníci jsou podrobováni pravidelným kontrolám a sledování. O jejich aktivitě pak severokorejského vůdce informuje týdenní zpravodajský bulletin, uvedl zběhlý agent.
Kim Čong-il
Paranoia
Strach zapustil v pchjongjangských vládcích natolik hluboké kořeny, že jako mocenský útok interpretují i na první pohled neškodné události. Den před Kim Čong-ilovými narozeninami vyhořel v Pchjongjangu cirkus - a režim si požár vyložil jako protistátní protest, dává příklad Pan K.
Popsal také incident, během kterého hovořil Kim Čong-il v sídle komunistické strany s vrchními představiteli režimu. Kvůli výpadku elektřiny se místnost náhle ponořila do tmy. Kimovi bodyguardi reagovali promptně - Kimovy spolupracovníky srazili k zemi a kolem vůdce vytvořili neprodyšný kordon.
Kolik spiknutí je skutečných, a kolik pouze imaginárních, zrozených z paranoie režimu? To je velmi těžké odhadnout, uvedl pro Telegraph odborník na Severní Koreu Andrei Lankov, který působí na soulské Kookmin University. "Byl bych skeptický, pokud není k dispozici dostatek spolu souvisejících důkazů. A ve státě, který používá mučení, můžete důkazy vytvářet šikovnou aplikací rozpáleného železa," upozorňuje Lankov. Vzápětí však dodává: "To ale neznamená, že spiknutí neexistují."
KLDR si připomněla výročí úmrtí Kim Čong-ila (17. 12. 2013):
