Tento snímek, pořízený Tadašim Okubem, fotografem deníku Jomiuri šimbun, převzala řada světových agentur, a fotografie se tak stala ikonickým obrázkem přírodního neštěstí z 11. března loňského roku, které v Japonsku zabilo 20.000 lidí.
Ta žena se jmenuje Juko Sugimotová. Nyní je jí 29 let. Když byl snímek zhotoven, 13. března kolem 7:00 místního času, žena se dívala směrem ke školce navštěvované jejím synem Raitem, která byla částečně pod vodou a obklopená sutinami. Byly již dva dny po zemětřesení a ona ještě svého čtyřletého chlapce nenašla.
Fotografie ženy zabalené v dece uprostřed trosek se stala symbolem tragédie.
"V tom okamžiku jsem si myslela, že je jen asi padesátiprocentní šance, že zůstal naživu," vzpomínala Sugimotová nedávno. "Někteří lidé mi říkali, že děti ze školky byly zachráněny, zatímco jiní mi tvrdili, že kdosi viděl, jak všechny děti smetlo tsunami," dodala.
Sugimotová se narodila a vyrostla v Išinomaki, stopadesátitisícovém městě, které bylo známé svým přístavem a rybářským průmyslem, než do něj vtrhl burácející vodní val, uvolněný zemětřesením o síle 9,0 stupně Richterovy škály. Za oběť mu padlo asi 3800 obyvatel, což je nejhorší bilance zmíněné katastrofy pro jedno konkrétní japonské město.
Sugimotová ve chvíli, kdy zemětřesení udeřilo, právě rozvážela nápoje pro svou firmu. Zoufale se snažila dostat ke školce, ale byla donucena prchat před tsunami a noc strávila v autě.
Juko Sugimotová se synem
Následující den se znovu shledala se svým manželem a společně začali navštěvovat evakuační centra - nejprve autem, a když došlo palivo, tak na kole. Manžel našel člun a dopádloval až ke školce, ale nikoho tam neobjevil. Až další den se manželé dozvěděli, že jejich syna a ostatní děti zachránila armáda ze střechy budovy školky onoho rána po běsnění tsunami.
"Když jsem Raita spatřila v rohu místnosti, tak jsem se rozbrečela, že jsem pro slzy nic neviděla," prohlásila Sugimotová. Svého syna objala a zkontrolovala mu ruce, nohy, každičký kousek těla. Dokonce zkontrolovala i jeho vůni, aby se ubezpečila, že je to skutečně on. "Díky bohu, Díky bohu," opakovala pořád dokola a pevně ho tiskla k sobě.
Přišli o dům, na který budou 31 let splácet hypotéku
Téměř o rok později zachytila fotografie Sugimotovou na tomtéž místě, jak objímá svého syna a usmívá se. Za ní se rýsuje vyčištěná silnice s osobními a nákladními automobily čekajícími na semaforu v pozadí. Z úsměvu Japonky by se mohlo zdát, že se její život vrátil zase do svých kolejí, ale není tomu tak. Ačkoli byly trosky uklizeny mnohem rychleji, než se čekalo, potrvá nějakou dobu, než se Sugimotová a její rodina se situací zcela vyrovnají.
Unikátní aplikace serveru Lidovky.cz |
Dům, který před čtyřmi roky postavili, byl zatopen skoro až do výšky druhého patra a rodina ztratila téměř všechny osobní věci. Zůstala jim akorát hypotéka v hodnotě kolem 25 milionů jenů (5,7 milionu korun), kterou budou splácet 31 let. Nyní žijí v pronajatém domě, ale příští rok jim nájemní smlouva vyprší.
Návrat do starého domu by znamenal, že by ho museli strhnout a vystavět od základů znovu. "Milovala jsem oceán, ale od té katastrofy jsem u moře nebyla ani jednou. Chci zůstat v Išinomaki, ale pryč od oceánu," říká Sugimotová. Navzdory zmíněné finanční zátěži Sugimotová změnila priority. Ačkoli dřív pracovala i o prázdninách, nyní svou práci opustila, aby mohla věnovat víc času rodině. "Teď je pro mě každičký d n nesmírně cenný. Uvědomuji si, že nejdůležitější ze všeho je čas strávený s rodinou. Naše pouto je teď ještě pevnější," zdůrazňuje.
Juko Sugimotová se synem, kterého hledala několik dní
