V USA na sebe nenechaly dlouho čekat žaloby. A byť Merck vysoké procento případů vyhrál, nakonec se firma rozhodla pro plošné vyrovnání a rezervovala na něj fond ve výši 4,85 miliardy dolarů. Aféra kolem vioxxu (a především s ní spojené soudní příkazy) poskytla vzácný pohled do zákulisí farmaceutického giganta.
Výsledkem jsou i dvě práce, které se tento týden objevily on-line v časopise Journal of the American Association (JAMA). Obě připravili odborníci, kteří spolupracovali s žalobci v případech kolem vioxxu.
| Další informace |
|
podklady je studii
http://www.biostat.washington.edu/research/Rofecoxib
O změnách ve statistice úmrtnosti http://jama.ama-assn.org/cgi/content/full/299/15/1813 Problémy s autorstvím článku: Kompletní dokumentace použitá ve studii o problémech s autorstvím |
Při pozdější prezentaci údajů americkému úřadu, který dohlíží na kvalitu léků (FDA – Food and Drug Administration), byla ale dána k dispozici jiná čísla, kde rozdíl v úmrtnosti nebyl tolik patrný. Při nezávislém zhodnocení dostupných dat dospěli autoři článku k ještě jiným číslům. Další chybu vidí autoři v tom, že nebyla provedena statistická analýza, která ukazuje, že rozdíly v úmrtích nejsou náhodné, a že tedy lék není zcela bezpečný.
Z jiného pohledu zveřejněné dokumenty Mercku zkoumala skupina Josepha Rosse z Mount Sinai School of Medicine v New Yorku. Podle nich firma vícekrát nechala práce svých odborníků podepisovat externími autory, u kterých mohl vzniknout dojem, že jsou „nezávislejší“. Našel se například návrh článku téměř připraveného k publikaci, ve kterém figurovala řada zaměstnanců Mercku, jen na místě prvního autora stálo: „Externí autor?“
K náhlému „zjevení“ autora před otištěním došlo u 16 ze 20 studií v probíraném materiálu, ve kterých při vydání na prvním místě figuroval externista. Také se podle autorů článku v JAMA našlo jen málo důkazů, že by se externisté na jejich přípravě skutečně podíleli.
Podle autorů nevyhověla uznávaným standardům část článků ani v tom, že pisatelé nepřiznali finanční spojení se společností Merck, případně to neučinili dost zjevně. Prohlášení například nebylo zahrnuto do hlavního textu, takže se při prohlížení na internetu nezobrazilo.
V závěru autoři kritizují současný systém financování výzkumu léků a navrhují, aby výzkum prováděly nezávislé instituce, byť sponzorované farmaceutickými firmami. Výrobce vioxxu ale nepovažují za černou ovci odvětví. Merck se dlouhodobě označuje za společnost, která v mnohém vyhovuje etickým nárokům, a tak jsou „možná tyto postupy ještě umírněné ve srovnání s jinými společnostmi“.
O spletitosti případu svědčí i fakt, že FDA i kanadské dozorčí orgány vioxx po propuknutí skandálu doporučily k znovuuvedení na trh, protože u některých pacientů převažují výhody nad riziky. Ale firma této možnosti nevyužila.
Dále si přečtěte:
Systém zdravotnictví potřebuje účinnou veřejnou kontrolu, říká docent Jiří Šimek z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích v článku Lékům se daří v demokracii
