Když se chcete dozvědět víc o zívání a o tom, zda je či není nakažlivé, bude nejlepší, když se zaměříte na děti. Ty totiž tolik nedbají na společenské konvence a nutkání otevřít pusu dokořán většinou nepotlačují. Pokud vás zajímá, jaká mozková centra řídí nápodobu chování, bude logické sledovat autisty, kteří mají s imitováním druhých velké potíže.
Přesně to udělal tým, který vedl Atsushi Senju z londýnské Birkbeck College. Britští vědci testovali 49 dětí ve stáří mírně přes sedm let. Polovina ze zkoumané skupiny byli autisté. Experimentátoři dětem promítali videozáznamy, na kterých lidé zívali či jen zívání napodobovali.
Nakažlivost zívání se opravdu projevila, ovšem míra se lišila. Mezi zdravými dětmi pohled na zívající osobu spustil stejnou odezvu dvakrát častěji než ve skupině jejich autistických vrstevníků, uvádí studie publikovaná v odborném periodiku Biology Letters. Když se na obrazovce objevily tváře se zavřenými ústy, rozdíl mezi oběma skupinami zmizel. To smetlo ze stolu možnost, že děti nepostižené autismem jednoduše zívají více.
Kamínek do mozaiky
O příčinách a funkci zívání se vedou vášnivé polemiky. Pro někoho jde o primitivní reflex, který nyní už nenese žádný význam, což podporuje fakt, že zívat umí také kočky, psi a dokonce i studenokrevní krokodýli. Další odborníci zastávají názor, že zívání pomáhalo našim s předkům koordinovat dobu ulehnutí ke spánku. Účelem zívání také může být zvýšení průtoku krve v mozku, což má pomoci bojovat únavou. Příčiny se zřejmě kombinují, ale pravděpodobné je, že jde také o signál, kterým člověk dává najevo, že touží po změně, že se nudí. Napodobováním pak skupina sděluje, že informaci pochopila.
Odolnost autistů vůči epidemii zívání může mít různé příčiny. Je možné, že autistické děti signál zprostředkovaný zíváním nezachytí kvůli tomu, že sledují jinou část obličeje svého společníka než zbytek populace. Lidé se většinou dívají jeden druhému do očí, ovšem autisté většinu doby pozorují ústa. To sice vede k názoru, že by jim nemělo žádné zívnutí uniknout, ale opak je pravdou. Nejsilnějším impulzem spouštějícím nakažlivé zívání jsou podle výzkumů zpola zavřené oči,
Steven Platek, který se na Liverpoolské univerzitě zabývá evoluční psychologií, říká: „Autistické děti nezískají správný klíč, protože čtou špatnou část příběhu.“
