Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Pohlreich: Dobrovolně se vracíme do totality. Ke kapitalismu jsme si jen čichli

Česko

  17:00
Je ztělesněním toho, co Američané nazývají self-made man. Několikrát v životě začínal úplně od píky, dnes točí pořady o gastronomii, vydává veleúspěšné kuchařky, vlastní tři restaurace v Praze a jeden čas bylo jeho jméno nejvyhledávanějším na Googlu. V den, kdy jsme se sešli, slavil 60. narozeniny. Opálený, v extravagantní košili odstínu pařížská modř a s černozlatými brýlemi působil, jako by se zrovna vrátil z dovolené na Floridě a ne jako uštvaný byznysman s diářem narvaným schůzkami. Evidentně vyznává heslo savoir vivre čili umění žít. Ale stejně tak dobře ví, co je to dřina a vytrvalost. Zdeněk Pohlreich.

Zdeněk Pohlreich. foto:  Tomáš Krist, MAFRA

LN: Projevoval se váš podnikatelský talent odjakživa? Byl jste lídr už mezi klukama, co kopou na plácku fotbal?
Lídr, to nevím. Určitě jsem byl energickej, zlobivej, taky exhibicionista. Vždycky jsem chtěl dělat jiné věci než ostatní. Ale o nějakém podnikatelském nadání nemohla být řeč, byl jsem vychovávaný v socialistických idejích. Což se mi bohužel může ještě hodit.

LN: Jak to myslíte?
Socialismus se v Evropě roztahuje čím dál tím víc. To je pro mě daleko větší nebezpečí než to, s čím se straší normálně, stíny z minula a podobně. Tenhle systém odnaučí lidi zodpovědnosti, odnaučí je pracovat a být hrdý na to, co dělají. Ke kapitalismu jsme si tady jenom čichli, zjistili jsme, že nám vlastně ani moc nevoní a dobrovolně se vracíme do dob totality, k ruce, která dává a noze, která nás kope do zadku. Žijeme ve světě, kde se nám říká: „Dejte nám svý prachy a my se o vás postaráme.“ Spousty lidí tady nejsou schopny stát na vlastních nohou.

LN: Dřív byla v kurzu molekulární kuchyně nebo fusion styl, teď je obrovský trend severský minimalismus. Co na ty lišejníky a lesní bejlí na talíři říkáte?
Je to směšný. V životě jsem nebyl v Nomě (slavná restaurace v Kodani), ani mě to neláká. Přijde mi to zbytečně složité. Minimalismus dobrý, ale nevím, proč bych se měl rozplývat nad tím, že dostanu jídlo na dlažební kostce, nebo na rozbitém talíři. Pár kluků se o to snaží i tady, ale mě to neoslovuje. Neměli bychom zapomínat na to, že cílem gastronomie je nakrmit hodně lidí. Já nemám moc rád, když se restauratéři snaží věci zbytečně komplikovat. Nedávno jsem absolvoval degustaci v Barceloně u Alberta Adrii v restauraci Enigma (zážitková restaurace zaměřená na molekulární kuchyni). To je samozřejmě obrovský zážitek, celkem drahý. Jsem rád, že jsem to viděl, je to ohromující, ale jednou to stačilo. Určitě má podniky, které mě baví daleko víc.

LN: Co vám tam předvedli?
Jedlo se asi na pěti místech, u jednoho baru, u druhého baru, pak u stolu, na cukrárně... Ochutnali jsme asi třicet různých chodů a vlastně nás dostali do situace, kdy jsem už nechtěl, aby nám nosili nic dalšího. Trvalo to tři hodiny, to už na mě bylo moc. Pro mě je ale asi příjemnější, sednout si do restaurace, povídat si s přáteli a dát si tři chody, které si sám vyberu: sedět tam v té disciplíně, to mi připadá od kuchaře trochu egoistické. Nemám rád, když mi někdo něco diktuje. Ale chraň pánbůh, vůbec si netroufám ten koncept kritizovat, evidentně jim to perfektně funguje a je za tím neskutečné kvantum práce. Navíc ti lidi jsou profíci, skvělí, hodní, vstřícní. Adriové jsou největší inovátoři na světě, od nich se učí většina ostatních.

LN: Jak se cítíte ve špičkových michelinských podnicích s bílými ubrusy, stříbrnými příbory a číšníky ve fraku? Není to svazující a škrobené?
To ne, oni se umí chovat tak, že se cítíte dobře a uvolněně. Byli jsme se ženou třeba v restauraci Le Louis XV šéfkuchaře Alaina Ducasse v Monte Carlu. To je super posh restaurace, tři michelinské hvězdičky, nejvyšší level. A byla to skutečně paráda.

Celý rozhovor se Zdeňkem Pohlreichem o sovětských tancích v Dejvicích, schopnosti žít kdekoli a o tom, co ho nejvíc rozčiluje na Češích, si přečtěte v magazínu Pátek LN, který vychází 21. dubna.

V magazínu dále najdete:

  • Všechno o levácích: kde se bere levorukost, proč není dobré je přeučovat a jsou opravdu kreativnější než praváci?
  • Rozhovor s evolučním biologem Janem Zrzavým o tom, proč mají ženy nižší platy než muži.
Autor:

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!