2. srpna 2015 9:00 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

POHNUTÉ OSUDY: Traumata Bibi a Huga Haasových. Herec utekl, když po něm střílel německý důstojník

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 3Diskuse
Hugo Haas | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Hugo Haas | foto: Reprofoto
Natáčel po boku takových hvězd, jako byli John Wayne či Gregory Peck. Měl ale také svá skrytá tajemství. Dávná traumata. A jedno takové mu přinesl Štědrý den roku 1938.

Původní jméno ženy, která mě v klášteře nedaleko Vídně přivítala na invalidním vozíku, bylo Maria Bibikoff. Baronesa, jejíž kořeny sahaly až k carskému rodu Romanovců. Dcera české matky a posledního carského velvyslance ve Švýcarsku Michaila Bibikoffa. Na honoraci si ale nikdy nehrála. Vždycky byla svá. 

Manželka Huga Haase Bibi na snímku v roce 2001.

Manželka Huga Haase Bibi na snímku v roce 2001.

Tady v klášteře nedaleko Vídně, kde jsem se s ní počátkem roku 2009 setkal, ji všichni oslovovali Bibi. Tohle jméno jí kdysi vymyslel muž jejího života – Hugo Haas. V době mé návštěvy bylo Bibi Haasové téměř 92 let a ze všeho nejdřív mi, možná proto, že bylo krátce po Štědrém dnu, začala vyprávět o svých nejsmutnějších Vánocích…

Štědrý den u Čapků

„Byly to s Hugem naše první společné Vánoce,“ začala paní Bibi vzpomínat. „Netušili jsme, že to budou zároveň i naše poslední Vánoce v Československu. Na Štědrý den se Hugo po obědě sebral a odjel na Vinohrady. Za Karlem Čapkem a Olgou Scheinpflugovou. Já s ním jít nemohla, byla jsem už v osmém měsíci těhotenství a necítila se dobře. Hugo se vrátil zhruba za hodinu. Byl bledý, zničený. Řekl mi, že Karel Čapek je vážně nemocný a že s ním už ani nemohl mluvit… Hugovy chmury padly tenkrát i na mě. Oba jsme byli doslova zasaženi smutkem.“

Vybavil jsem si knihu Dlouhá svatební cesta, kterou s paní Bibi v roce 1997 sepsal dr. Aleš Fuchs. Divadelní kritik a spisovatel zachytil vyprávění paní Bibi o tom, co těžké nemoci Karla Čapka, s nímž se oba přátelili, předcházelo: vytrvalé útoky některých českých novinářů a spisovatelů… Aleš Fuchs zveřejnil článek Ferdinanda Peroutky otištěný v Dnešku. 

Peroutka odcitoval, coby ukázku „patologie veřejného života“, i několik anonymů, které po osudném Mnichovu 1938 Karlu Čapkovi přicházely. Tady je jeden z nich: „Karle Čapku, jeden ze zločinců, jeden z netvorů, seber se i svou zbolševizovanou ženu a ujeďte raději dřív z vily z našich peněz vystavěné, nebo co šlo z ruky Žida hradního…“

Bibi vítězná

Kdo vlastně byla Bibi Haasová-Bibikoff, která tohle všechno tenkrát prožívala? A jak se ocitla v Praze? A zrovna v blízkosti Huga Haase?

Do Prahy přijela tato někdejší absolventka rakouské divadelní školy Maxe Rainharda v roce 1937. To jí bylo dvacet. Mluvila německy, francouzsky, anglicky, španělsky, italsky a teď chtěla zkusit štěstí u českého filmu. Hugo Haas měl o šestnáct let víc a byl už velkou filmovou hvězdou. K jeho láskám patřila Andula Sedláčková, Čapkova pozdější manželka Olga Scheinpflugová nebo Jiřina Štěpničková.

Pouze díky zákroku své bdělé matky mu odolala začínající herečka Lída Baarová. Ve výčtu žen okouzlených Hugem Haasem nelze zapomenout ani na Adinu Mandlovou, kterou ještě coby neznámou manekýnu dostal k filmu.

Nad všemi těmito a dalšími hvězdami zvítězila právě Bibi, která Haase okouzlila nejenom svou krásou, ale také inteligencí, osobitostí, smyslem pro humor a nekomplikovanou povahou.

Bibi se objevila ve třech Haasových filmech: Kvočna, Kde se šeptá a Bílá nemoc. V té době už bydlela u Haase. Začínal jejich prazvláštní vztah – plný rozchodů i nových setkání, avšak také vztah vzájemné úcty, který měl oběma vydržet až do posledních dnů.

Zemřel včas

Noc z 24. na 25. prosince 1938 byla pro Karla Čapka kritická. Lékaři konstatovali, že jeho oslabený a psychicky vyčerpaný organismus zasáhl oboustranný zápal plic.

Spisovatel uznávaný nejenom u nás, ale i v zahraničí, se už ani neudržel na nohou. Byl sužován těžkým kašlem. V noci mu dramaticky klesla teplota až na 35 stupňů. Bytostný demokrat, muž, jehož tolik zasáhl rozpad Masarykovy republiky, pro kterou žil, vydržel bojovat ještě druhý vánoční den. Dusil se. Lapal po dechu. Zemřel v 18 hodin 43 minut.

Krátce poté vyslovil jeho bratr Josef (podle vzpomínky neteře bratří Čapků Heleny Koželuhové) prorocká slova: „Ten Karel měl vždycky v životě štěstí. Dovedl i včas zemřít. Už ho nic dobrého nečekalo. Uvidíte, že to za něj já odsedím v koncentráku.“ Josef Čapek bude skutečně německými nacisty odvlečen do koncentračního tábora Buchenwald, odkud se dostane do dalšího tábora Sachsenhausen. Zahyne na jaře 1945.

„Když mi Hugo řekl, že Karel Čapek zemřel, ještě dodal: To už je opravdu konec. Teď to všechno začne,“ pokračovala ve vyprávění paní Bibi. „Oni se měli s Čapkem moc rádi, rozuměli si jako málokdo. Hugo pak odjel za Olgou Scheinpflugovou – aby nebyla sama. Další tři dny zůstal v Čapkově vile. Jak se mi svěřil, dost tam přemýšlel. Také nad Karlem Čapkem, nad jeho osudem. Prý už tušil, co mělo následovat.

Tehdy se v novinách stále častěji objevovaly články s protižidovskou tematikou. Proti Židům ostře vystupovaly i mnohé známé české osobnosti. Hugo Haas to nesl velmi těžce…

Vyhazov z divadla

Druhého února 1939 porodila Bibi Haasová syna. Dostal jméno Ivan. Pak se ale přidaly zdravotní komplikace a Bibi byla stále upoutána na lůžko.

„Hugo pravidelně odcházel na představení a pravidelně se vracel. Až mi ta pravidelnost začala být nápadná,“ vzpomínala paní Bibi. Hugo Haas hrál tehdy ve Stavovském divadle (v dnešním Divadle Kolowrat) ve hře Karla Čapka R.U.R. konzula Bushmana. 

Jednoho večera se odehrála událost, o které Hugo Haas později, v roce 1964, napsal: „… přišel za mnou divadelní sluha a podal mi dopis, a když jsem ten dopis otevřel, čtu: Jelikož jste ve svých dokumentech přiznal svůj židovský původ, jste propuštěn s okamžitou platností.“

Ne všichni herci a divadelní pracovníci však s Haasovým propuštěním souhlasili: „Bylo mi, jako by se pode mnou otevřelo nekonečné propadliště. To ticho kolem nasvědčovalo, že to kolegové věděli. Když jsem stál za scénou v přítmí a čekal na svůj výstup, přišel ke mně – tiše, jemně – režisér Karel Dostal, vzal mě kolem krku a šeptal rozechvělým hlasem: Haasi, odpusťte nám. Já se tolik stydím – prosím vás – odpusťte nám. Nikdy na ten okamžik nezapomenu a často, velmi často jsem ten milý hlas slyšel v duchu: Haasi, odpusťte nám…“ 

Proto tedy ona pravidelnost, s níž Hugo Haas odcházel a přicházel. Aby svou ženu neděsil, šel jakoby do divadla, dvě hodiny bloumal po ulicích a pak se vracel. Jak později přiznal, mnohokrát měl slzy na krajíčku.

Bylo mu jasné, že v této zemi s herectvím skončil.

Střelba v baru

V době, kdy němečtí nacisté obsadili 15. března 1939 Čechy a Moravu, pobýval Hugo Haas, jeho žena i čerstvě narozený syn Ivan stále ještě v Praze.

Jednou šel Hugo Haas do baru. Tam seděl, jak mi paní Bibi vyprávěla, „ožralý německý důstojník“. „Jakmile spatřil Haase, vytáhl revolver a řval: Židi ven! Začal na Huga střílet. Byl ale tak opilý, že se netrefil. Hugo přišel domů celý bledý, říkal: Tak já už nikam nemůžu, oni po mně střílejí.“ Emigrovali dva týdny po německé okupaci. Pětitýdenního syna Ivana museli nechat doma.

Hugo Haas se dokázal prosadit i v Americe.

Hugo Haas se dokázal prosadit i v Americe.

Na starost si ho vzala známá Haasových, později se o něj starala Haasova švagrová. Jak Bibi vzpomínala, naivně si tehdy myslela, že se pro syna co nevidět vrátí… Cesta manželů Haasových vedla do Paříže. Haas měl štěstí a začal ve Francii točit. Jazykově nadaná Bibi ho během krátké doby naučila francouzsky. Pak ale nacisté obsazují i Paříž a Haasovi musejí opět utíkat… 

Dostanou se do Ameriky. Haas opět hraje. Například po boku Johna Wayna nebo ve filmu Dny slávy s Gregorym Peckem. A později začne režírovat.

Bibi mu pomáhala, dokonce hrála drobné epizodky v jeho filmech. V té době však Hugo Haas propadal, jak Bibi Haasová vzpomínala, čím dál hlubším depresím. Často se prý také vracel k osudu Karla Čapka. Hodně na něho vzpomínal. Stavy náhlého smutku se Haas snažil zaplašit usilovnou prací. Bibi Haasová mi o tom vyprávěla: „Pokud dělal, tak to s ním docela šlo. Ale když nic neměl, tak byl, jak se říká česky, nasranej… Já jsem naštěstí měla co dělat, takové malé roličky jsem vždycky dostala.“ 

Hugo Haas v Hollywoodu uspěl. Točil jeden film za druhým. O práci s ním se začaly ucházet i krásné začínající hvězdy. Jednoho dne se vedle něj objevila moc hezká dívka v kožichu. V jednom okamžiku, jak mi paní Bibi vyprávěla, se jí kožich poněkud rozevřel, aby se ukázalo, že pod ním nic nemá. Ona dívka měla později vejít do povědomí pod jménem Marilyn Monroe. „Jaká byla?“ ptám se na božskou Marilyn paní Bibi. Odpoví jak jinak než svérázně: „Byla blbá.“ Jsem poněkud vyvedený z míry: „Fakt, jo?“ „Byla opravdu blbá… Ale tak zle to zase nemyslím. V jádru to byla milá holka, která dovedla být i docela vtipná.“

Černé vrány

V Hollywoodu natočil Hugo Haas, ať už jako herec, nebo režisér, úctyhodných 35 filmů. Velmi úspěšná byla adaptace slavného románu Josefa Kopty Hlídač číslo 47 – v Americe je tento snímek známý pod názvem Pickup. Po válce přijíždí za Haasovými jejich syn Ivan. Haas se ale také dozvídá o strašlivém osudu členů své rodiny – včetně otce a milovaného bratra Pavla, talentovaného hudebního skladatele, kteří skončili v plynu. 

Začíná čím dál víc chřadnout. Prohlubují se jeho psychické problémy. V té době se stěhuje do Vídně. Bibi Haasová mi vyprávěla: „Hugo na tom byl čím dál hůř. Onemocněl a nemohl už nic dělat. Trpěl čím dál většími depresemi. A přidalo se silné astma.“

Říká se, že astma propuklo u Haase poté, co několik nocí prožíval v duchu strašlivý osud svého bratra udušeného v plynové komoře. V roce 1963 slavilo Národní divadlo osmdesát let. Hugo Haas byl pozván do Prahy. Stárnoucí herec se šel podívat i do divadla, odkud byl před čtvrt stoletím tak potupně vyhnán. 

Napsal o tom: „Stál jsem tam – a připadalo mi, že čekám na svůj výstup… V R.U.R… jako konzul Bushman. Zavřel jsem oči… Tam na jevišti se hrálo… česky! Bože, to jsem už dávno neslyšel. Když herec musí do vyhnanství, ztratí nejenom domov, ale také svou řeč. A herec bez řeči je jako klavírní virtuos bez rukou… A tam se hraje – česky! Pojednou jsem pocítil úžasný klid a mír… a byl jsem osudu vděčen, že jsem se tohoto okamžiku dočkal…“

POHNUTÉ OSUDY

Do své kdysi tak milované Prahy se Hugo Haas už nikdy nevrátí. Traumata, která u něho začala na Štědrý den 1938, se stále prohlubují. Bylo 1. prosince, když si Hugo Haas vyšel se svým psem Dodem a Bibinkou na odpolední procházku. Bibi Haasová na to v knize Dlouhá svatební cesta vzpomínala: „Po cestě jsme viděli černé vrány. On povídá: Fuj, to je smrt. (Podobný zážitek měl údajně pár dní před svou smrtí i Karel Čapek.) Přišli jsme domů, zapli televizi a dívali se na film o delfínech. Po filmu jsem odešla, že dneska přespím v klášteře. Fajn, řekl Hugo, když jsem odcházela. Já ti ještě zavolám! Měl zřejmě ještě hlad, dal si vařit vajíčka a zapomněl na ně. Když si na ně vzpomněl, nejspíš vyskočil a spěchal do kuchyně plné kouře. Otevřel dveře a nadechl se ostrého dýmu. Pro astmatika osudný okamžik. Našli ho majitelé domu, kteří měli byt naproti a cítili zápach. Přiběhla jsem asi za dvacet minut: ležel na gauči, už nedýchal, vejce v kuchyni byla černá jako ty vrány a nedalo se tam skoro dýchat. Dodnes nemůžu vystát zápach spálených vajíček. Bylo 1. prosince 1968.“ 

Manželka Huga Haase Bibi na snímku v roce 2001 u plakátů s jejím mužem.

Za rok musela Bibi Haasová zvládnout ještě jednu osudovou ránu. Její třicetiletý syn Ivan zemřel. Stalo se tak vinou lékařů v New Yorku. Když Ivan přišel na dialýzu, na kterou musel pravidelně chodit kvůli nemoci ledvin, lékaři popletli roztoky, pak zapnuli přístroje a z místnosti lehkomyslně odešli. 

Poslední roky

Ale ani poté se Bibi Haasová neuzavřela. Starala se o sirotky, pomáhala v klášteře, kam se později natrvalo přestěhovala a kde žila – obklopena přáteli, fotografiemi, vzpomínkami. Při našem setkání mi na rozloučenou řekla: „Já jsem byla ráda, že jsme byli s Hugem tady a tam… Byl to vlastně krásný život…“ 

Bibi Haasová zemřela krátce po našem setkání, 9. května 2009. Její poslední myšlenky, jak mi později řekla jedna z jejích ošetřovatelek, patřily rodičům, synovi a především jedinému muži jejího života, Hugu Haasovi.

STANISLAV MOTL
  • 3Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz