4. listopadu 2015 7:02 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

POHNUTÉ OSUDY: Komunisté ho poslali do uranových dolů. Brankář mistrů světa Modrý zemřel v 47 letech

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 11Diskuse
Zleva: neznámý kominík, rodiče B. Modrého, manželka Erika, dcery Alena, Blanka... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Zleva: neznámý kominík, rodiče B. Modrého, manželka Erika, dcery Alena, Blanka... | foto: Archiv Blanka Modrá
PRAHA Ve dveřích stáli dva estébáci, v těch svých kabátech jako dva sloupy. Šli za ním na dvůr a přivedli ho i s kobercem, který zrovna klepal. Jen mu řekli, ať si vezme klíče od auta, aby byl večer rychle doma. Vrátil se až za pět let.

Opět stál v hokejové brance. Na místě, které mu získalo respekt nejen v Evropě, ale i zámoří. Oči hokejového elegána Bohumila Modrého ale nejvíce prozrazovaly, že něco není v pořádku. Pět let vězení a především ta část, kdy v Jáchymově tahal bedny s uranovou rudou, si vybraly svou daň.

„Bylo to pro mě něco úžasného, vidět ho na protější straně. Hned mi ale bylo jasné, že jeho fyzický stav není dobrý,“ vzpomíná na jediný vzájemný souboj budoucí reprezentační brankař Josef Mikoláš. Jeho Vítkovice tehdy vyhrály přípravné utkání nad Motorletem 9:3.

Bohumil Modrý.

Dvojnásobný mistr světa a stříbrný olympijský medailista s tváří hollywoodského herce se nadobro loučil s kariérou. Bez velkých oslav, fanfár a slov díků. Na lavičce Motorletu ještě zůstal v roli trenéra, postupující nemoc jej ale brzy od hokeje odtrhla úplně.

Modrý se narodil 24. září 1916 v Praze na Smíchově. Dlouho to ale vypadalo, že se spíš proslaví coby házenkář. Sám v rozhovorech přiznával, že zatímco lední hokej mu přinesl slávu, ale i závist okolí, házenou hrál jako ryzí amatér a cítil se při ní daleko lépe.

Jeho nejlepším kamarádem z dětství byl ale později vynikající hokejista Vilibald Šťovík, který ho stále tahal i na zamrzlé rybníky. Protože prý na bruslích spíš chodil, než jezdil, postavil se brzy mezi tři tyče. Nikdo netušil, že v tu chvíli světový hokej našel velkou hvězdu.

„On byl ohromný házenkář. Jako malý kluk jsem se na něj s otcem chodil koukat. Tu šikovnost pak přenesl i do hokejové brány,“ vypráví osmaosmdesátiletý Vladimír Zábrodský, který se brzy s Modrým sešel na Štvanici v klubu LTC. Zábrodský coby nejnadějnější člen žákovského celku a Modrý jako dorostenec, který se velmi rychle vypracoval až do prvního týmu i reprezentace, kde nahradil odcházejícího slavného Jana Peku.

Vedl si výborně. Ještě do začátku druhé světové války stihl vybojovat bronz na mistrovství světa na Štvanici 1938 a ve stejném roce i triumf na Spenglerově poháru v Davosu – klání nejlepších klubů Evropy.

Právě ve Švýcarsku funkcionáře uchvátil natolik, že přišla první nabídka na zahraniční angažmá. Modrý na ni ale nekývl. V té době ještě studoval vysokou školu a technika dostala před hokejem přednost. Že to nebyla šťastná volba, ale pochopil už záhy, když Hitler zavřel české vysoké školy. Titul Ing. si tak před své jméno mohl dát až po válce. Právě technické znalosti ale zdokonalovaly jeho brankařský styl.

„Byl prvním, kdo uměl vykrývat úhly. Jeho postavení a vyjíždění proti soupeři později okopírovalo mnoho brankařů,“ vysvětluje Mikoláš, který se sám k jeho stylu hrdě hlásí. Své zkušenosti Modrý totiž předával mladším klukům na stránkách Foglarova Mladého hlasatele. „Všichni jsme si jeho články schovávali,“ přiznává Mikoláš.

Následný rok 1939 ale znamenal jiný zlom v životě Modrého. Na jednom z veřejných bruslení na Štvanici potkal mladou Švýcarku Eriku Weisarovou. „Tuhle krásnou dívku si vezmu, už jen proto, abych ji naučil bruslit,“ řekl prý ten den při pohledu na dívku držící se mantinelu. A nespletl se. O rok později se vzali, za další tři roky se narodila první dcera Alenka a v roce 1946 přišla na svět mladší Blanka.

V tu dobu už rodina bydlela v Lanškrouně, ve kterém Bohumil dostal práci jako správce místní cihelny pod Zámečkem. V podhůří Orlických hor je také dnes po slavném brankaři, který tu žil až do roku 1948, pojmenovaný zimní stadion a ulice. Protože byl Modrý původní profesí stavební inženýr, byl osloven, aby vypracoval územní plán města, který však nebyl nikdy realizován. Počítal s vybudováním letiště nebo přístavem na vodním kanálu Labe–Dunaj.

Do popředí zájmu se ale po válce opět dostával hokej, který měl na mezinárodní úrovni pauzu. A českoslovenští fanoušci doufali, že pro ně právě Zábrodský s Modrým a ostatními hvězdami LTC vybojují premiérový titul mistrů světa.

To se také povedlo. Rozhlasový reportér Josef Laufer mohl v roce 1947 ze Štvanice oznámit do éteru, že máme konečně nejlepší světový tým. A o rok později i to, že stejné partě jen vinou horšího skóre utekla zlatá medaile i z olympijských her ve Svatém Mořici.

Na obou úspěších měl Modrý obrovskou zásluhu. V Praze dostal v sedmi zápasech jen deset branek, na olympiádě zase jako první vychytal bezbrankovou remízu s Kanaďany. „Na olympiádě dostal otec nabídku, aby odešel do NHL. Kromě smlouvy měl zaplacenou i cestu pro celou rodinu. Tehdejší ministr Václav Kopecký mu slíbil, že ho pustí, když vybojuje ještě jedno zlato pro Československo,“ říká po letech Modrého dcera Blanka.

I to motivovalo třiatřicetiletého brankáře, že na turnaji ve Stockholmu předvedl své nejlepší vystoupení v reprezentaci. Byť už na hřišti neměl kamaráda Vildu Šťovíka. Ten spolu s dalšími pěti reprezentanty nepřežil pád letadla nad kanálem La Manche v listopadu 1948.

„Vedli jsme 3:2 nad Kanadou, ve zbytku zápasu ale spustili ještě větší melu. Odvolali brankáře a vrhli se na nás jako smečka vlků. Bóža Modrý ale už s naší pomocí gól nepustil, výkon s Kanadou byl možná jeho životním výkonem,“ vzpomíná na slavné vítězství nad javorovými listy v knize Hráč, který přežil spoluhráč Stanislav Konopásek.

„Celý turnaj předváděl neskutečné věci,“ připojuje se Zábrodský. „On byl takový klidný elegán. Zbytečně nemluvil, ale když něco řekl, tak to sedělo. Jestli bych se mohl označit za osobnost mužstva, tak on byl určitě tou druhou.“

Kopeckého sliby ale byly plané. Po příjezdu Modrého odbyl s tím, že se dá hrát hokej i v Československu nebo Sovětském svazu a přehrady, které toužil projektovat, jsou tam prý také. A když ho pak nepustili s rodinou do Švýcarska za umírajícím tchánem, přemýšlel s rodinou nakrátko i o útěku. Ostatně jako většina týmu, který o emigraci hlasoval už v Davosu v roce 1948.

Před dalším šampionátem vystoupil z výběru národního týmu. Jak se později ukázalo, nebyl jediný, kdo se v Londýně neobjevil. Ze strachu, aby reprezentace neemigrovala, vymyslela StB historku o odmítnutí víz pro naše rozhlasové reportéry. A spustila se lavina.

Posezení v hospodě U Herclíků, které skončilo zatýkáním hokejistů za pobuřování a provolávání protivládních hesel, se Modrý také neúčastnil. Když se to v Krkonoších, kde byl na dovolené, dozvěděl, prý jen špitl manželce: „Ještě že už nejsem v týmu.“

Bohužel se ale pletl. O jedenáct dní později si policie dojela i pro něho. Vykonstruovaný proces dokonce dostal jeho jméno (Proces s protistátní skupinou Ing. Bohumil Modrý a spol.) a sám Modrý, který byl označen za vůdce spiknutí, dostal o šest měsíců později i nejvyšší trest – 15 let. Ve hře prý byl ale dokonce i trest smrti. „Bóža Modrý byl přiveden až později, když vyšel najevo jeho ,styk‘ s kapitánem Bowem. Někteří nadřízení trvali na tom, aby byla zatčena a odsouzena také paní Erika Modrá, která o známosti s Bowem věděla. Dvě malé děti měly být dány do ústavu,“ řekl v roce 1968 hlavní vyšetřovatel případu Josef Jandus, který později sám skončil v Jáchymově.

Nedůvěra přetrvala

Jedenáct mistrů světa dostalo souhrnný trest přes 77 let. Jen jeden z nich vyšel s prázdnou – kapitán Vladimír Zábrodský. Jeho kolaborace s komunisty nebyla nikdy prokázána ani vyvrácena.

„Vovku Zábrodského u nás v rodině za zrádce nikdo nepovažoval. Ale je jasné, že tátu do toho namočil někdo ze spoluhráčů. On sám se po návratu z vězení téměř s nikým z nich nescházel, nedůvěra přetrvávala,“ tvrdí dcera Blanka, která se stále snaží najít pravdu.

Její otec se postupně z Pankráce dostal na Bory, do Opavy, ale hlavně na devět měsíců do uranových dolů v Jáchymově. Drsné podmínky a prakticky nulové ochranné pomůcky při nakládání s radioaktivním materiálem se odrazily na jeho zdravotním stavu.

„Mám stále silný kašel, který mě vysiluje, takže se cítím velmi sláb. Také neustálá bolest mojí zraněné páteře mi bere hodně sil, ale přemáhám se a snažím se, abych vám poslal nějaký obnos na přilepšenou,“ napsal v roce 1952 manželce v dopise z vězení. „Starej se o holčičky a řekni jim, že mají pořádného tátu s čistýma rukama a svědomím.“

V tu chvíli ještě nemohl vědět, že věznění bude o deset let kratší. Ale ani to, že nemoc způsobenou radiací nelze vyléčit.

Po propuštění z vězení tak ještě nakrátko hrál hokej a trénoval nadějné brankáře. Brzy však musí stále častěji vyhledávat odpočinek na lůžku, až na něm zůstane nadobro.

„Bylo to strašné. Seděli jsme vedle sebe na pohovkách a on už na tom byl hodně špatně. Říkal jsem si, jak je hrozné, že takhle končí člověk, který tak proslavil Československou republiku. To si opravdu nezasloužil,“ říká Mikoláš.

Bylo opravdu pozdě. Ing. Bohumil Modrý zemřel 21. července 1963 v pouhých 47 letech. Manželka dostala v 90. letech jako odškodné za proces 120 tisíc korun. Tolik stálo zbytečné předčasné úmrtí.

Ondřej Suchan
  • 11Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz