6. května 2016 7:00 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

POHNUTÉ OSUDY: Talentovaná gymnastka
Dana Gräfová zemřela matce v náručí

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Dana Gräfová. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Dana Gräfová. | foto: Rodinný archiv
Milovaly život a okolí milovalo je. Dvojčata Dana a Iva Gräfovy propadla moderní gymnastice, myslela na emigraci, ale kvůli příbuzným v zahraničí je nepouštěli na závody na Západě společně. Později, když už se věnovaly tanci, baletu či akrobacii, cestovat mohly, ale Dana víc a víc trpěla nevyléčitelnou nemocí. Zemřela v Paříži v dubnu 1990 v náruči matky.

Která je která? Drobné, půvabné tmavovlásky, jedna jako druhá. Šikovná děvčata se skvělými předpoklady pro pohyb, ale i pro houževnatost a pracovitost. Nebylo divu, že po nich po ukončení základní školy v Liberci v roce 1979 sáhlo středisko vrcholového sportu v Rudé hvězdě Praha, dnešním Olympu, kde v éře socialismu trénovaly nejlepší moderní gymnastky v Československu.

Ale ta podoba...

Dana a Iva, Iva a Dana. Jako by se kterákoli z nich dívala do zrcadla. Rozeznejte je!

„To šlo opravdu těžko,“ vzpomínala v roce 2012 bývalá trenérka Marie Freyová, která tehdy působila v RH Praha pod jménem Čížková. „Pokud byly v civilu, pletla jsem si je pořád. Poznala jsem je až v tělocvičně – jakmile se hnuly. Dana byla temperamentnější a Iva měla lyričtější projev,“ líčila pohledem odborníka.

Pohledy blízkých jsou podobné, ale rozšiřují obzor i mimo svět obručí, kuželů, švihadel, míčů a stuh.

Gymnastika jako jeviště

„Vzhledově se nelišily, ale povahově byly dost rozdílné,“ říkal o rok starší bratr dvojčat Aleš Gräf. „Iva byla pragmatičtější a cílevědomější, zato Dana byla bohém, který si chtěl užívat života. To se projevovalo i na place. Iva jako dříč a pedant cvičila spíše strojově, ovšem Dana se předváděla. Bylo to pro ni něco jako jeviště,“ dodal.

A trémou Dana netrpěla.

„Dřív se cvičilo při klavírní hudbě a při pražském mezistátním utkání s Bulharskem a Ruskem, tedy velmocemi, už Dana stála připravená s obručí u klavíru,“ vybavila si paní Dagmar Gräfová, matka někdejší gymnastky. „Jenže klavírista nikde! Pak na tribuně zazněl smích, protože ten pán teprve přibíhal. Kdekoho by to rozhodilo, ale ji to naopak vyprovokovalo tak, že zacvičila skvěle. Přidávala i herecký projev, prostě něco navíc, takže si publikum úplně podmanila. Věděla, že se na ni všichni dívají, což bylo něco pro ni. A s obručí tam byla ze všech nejlepší! Dana byla naše květinka,“ hřála ji v roce 2012 vzpomínka.

Být naprosto stejnými dvojčaty přináší i výhody, zvláště v mládí a ve škole. Obě dívky po příchodu do Prahy studovaly na sportovním gymnáziu Nad Štolou a využitelnost dokonalé podoby řešily po svém.

Kdo může tyto chvilky přiblížit víc než jejich přímá účastnice?

„S Danou jsme se u zkoušek často měnily,“ přiblížila Iva Gräfová, která od roku 1989 žije ve francouzském Tours. „Já jsem dělala za obě matiku a češtinu, Dana zase zvládala líp zeměpis a dějepis. Jednou kantor matematiky zapochyboval, že jsem Dana, a vyvolal i ji. Výsledek byl, že Dana měla díky mně za jedna a já kvůli Daně za čtyři. Tudíž jsme to pak začaly dělat tak, že při zkouškách, kdy jsme se měnily, ta druhá prostě do školy nepřišla. K maturitě jsme ale musely přijít společně, profesoři se báli, že se vyměníme,“ vyprávěla Iva Gräfová.

Dana Gräfová.

„Dělala jsem za ni i řidičák. A představte si, že jsem měla stejného inspektora, který o pár dnů dřív dělal zkoušku z jízdy se mnou! Divil se, ale nemohl nic dokázat, měla jsem občanku Dany,“ usmívala se.

Grefiny či Grefky, jak jim říkalo okolí, prosluly nesmírnou pílí.

„Když nás vybrali do Rudé hvězdy, bylo to pro nás něco neuvěřitelného; dostat se k trenérce Čížkové bylo naším snem. Tak jsme se domluvily, že budeme dřít dvakrát víc než ostatní. Toužily jsme závodit v zahraničí, gymnastika pro nás byla vším,“ pokyvovala hlavou Iva.

„Grefiny strašně makaly, měly úžasnou fyzičku,“ vzpomínala jejich o dva roky mladší souputnice Daniela Korunková, tehdy Záhorovská. „Obdivovala jsem je; zatímco já jsem na tréninku odcvičila jednu sestavu a byla jsem mrtvá, tak ony odcvičily dvě a chtěly ještě třetí.“

Pod ostřížím zrakem ministerstva vnitra

Korunková si všimla ještě něčeho jiného. „Na mistrovství světa nebo Evropy Grefiny nikdy nebyly, ale reprezentovaly v řadě mezistátních utkání nebo soutěží v zahraničí. Jenže pokud to bylo na Západě, tak mohla odjet vždycky jen jedna. Muselo je to štvát,“ myslela si.

Pokud jde o šampionáty, měla dvojčata jistou smůlu. „Závodily v éře medailistek Bošanské, Záveské, Mojžíšové či Záhorovské, vedle nich nikdo neměl šanci,“ přiblížila trenérka Freyová.

Ale další výjezdy? Tam zasáhla vyšší síla typická pro tehdejší Československo.

„V Rudé hvězdě nás bedlivě sledovali, však to bylo středisko ministerstva vnitra. Nesměly jsme spolu ven kvůli tetám, sestrám mamky,“ měla jasno Iva Gräfová.

Na vysvětlenou: dvojčata pocházela ze sportovní rodiny. Otec Mirko Gräf byl atletickým reprezentantem na vytrvaleckých tratích, pětinásobným mistrem republiky a vítězem Běchovic z roku 1960. Maminka zase patřila k nejlepším dálkařkám a vícebojařkám v republice. Její sestře Sylvě, dlouholeté basketbalistce Sparty, povolil komunistický režim v době uvolnění v roce 1968 dvouleté angažmá ve Francii, kde se provdala a zvolila život v Paříži. Spolu s ní tam v roce 1970 zůstala i třetí ze sester, baletka Helena, která se po angažmá v jednom z tamních divadel odmítla vrátit a dnes žije ve Spojených státech.

„Ve středisku jsme strávily čtyři roky. Po celou dobu jsme bydlely na ubytovně Rudé hvězdy ve Stromovce a jednou tam za námi přijela z Paříže teta Sylva. Svoje auto s francouzskou registrací nechala stát v areálu dva dny a to byl průšvih. Tehdejší náčelník Rudé hvězdy, který znal velmi dobře taťku, ho přestal zdravit a nám bylo řečeno, že jestli k tomu dojde ještě jednou, poletíme,“ dokreslila atmosféru počátku 80. let Iva Gräfová.

„Byly jsme fakt čísla,“ dodala bývalá gymnastka. Tradovalo se, jak Dana v noci slaňovala z prvního patra ubytovny, dole čekal plochodrážní jezdec Antonín Kasper, její první velká láska.

Už ale promlouvala Danina choroba – přišly první záchvaty epilepsie, přidalo se astma.

„Reprezentační lékařka nás instruovala, co dělat v případě záchvatu, že se nesmí nechat zapadnout jazyk a podobně. Naštěstí k tomu na tréninku či na závodech nedošlo. Ale trénovala dál, na odpovědnost rodičů, gymnastika pro ni byla vším,“ věděla trenérka Freyová.

Dvojčata však stále nesměla vycestovat společně. „Stalo se to jedinkrát, autobusem jsme jely na závody do západního Německa. Cestou jsme s Danou řešily, jestli zmizíme, ale neudělaly jsme to. Bylo nám šestnáct, brácha Aleš chtěl na vysokou školu, taky jsme se trochu bály. Ale věděly jsme, že když se v roce 1984 dostaneme na olympiádu v Los Angeles, tak tam zůstaneme. Teta Helena měla v Las Vegas baletní školu, neztratily bychom se,“ říkala Iva Gräfová.

Jenže do Los Angeles českoslovenští sportovci nejeli. A i kdyby, dvojčata ke konci roku 1983 ve středisku skončila. Byť obě byly v širším, šestičlenném výběru pro hry.

„Přibraly, váha je v našem sportu strašně důležitá,“ řekla trenérka Freyová. „Taky slyšely, že v devatenácti už nejsou perspektivní, což nesly těžko,“ dodala matka Dagmar Gräfová.

„Myslím, že jim uškodily časté styky naší rodiny se Západem. S tetami a emigranty, táta to neskrýval,“ byl přesvědčený Aleš Gräf.

Iva začala studovat stavební fakultu, Dana se vrátila do Liberce a po čase se dál věnovala moderní gymnastice. A to tak, že v roce 1985 na mistrovství republiky v Jablonci prohnala všechny hvězdy a posbírala pět medailí.

Její život se však už stáčel jiným směrem. Taneční angažmá v libereckém divadle, v divadle v Karlíně, u artistického Tria Siberových. Tomu se ale kvůli její nemoci a výškám při cvičení na perské tyči vzepřela matka a pro působení ve francouzském cirkusu Pinder ji nahradila sestra. Poté Dana rok vystupovala ve slavném Černém divadle Jiřího Srnce.

Ale potíže s epilepsií a astmatem narůstaly, záchvatů přibývalo.

„V roce 1988 jsme při zájezdu do Španělska byli v Seville. Tamní divadla jsou hodně prašná a Dana to špatně snášela, stejně jako vedro, několikrát jsme ji museli křísit,“ vzpomínal Bohumil Diviš, dlouholetý šéf techniky Černého divadla. „Ale na týden volna jsme všichni vyrazili do Cádizu k moři a slaný vzduch Daně prospěl. A šli jsme tam na fotbal – Cádiz prohrál s Barcelonou 0:2, oba góly dal Gary Lineker a Dana byla nadšená jako dítě. Tak dobře naladěnou jsem ji už nikdy neviděl,“ vybavil si.

V roce 1989 se Iva provdala za Nandyho, konferenciéra v cirkusu Pinder, a vystupovala již samostatně. „Volali jsme si, Dana už byla velmi nemocná. Dusila se a trápilo ji, že kvůli tomu nemůže jet s Černým divadlem na turné po USA.“

Neodvratitelný konec

Koncem dubna roku 1990 přijela Dana s matkou do Paříže. Za tetou a za sestrou, která měla povinnosti na jihu Francie. „Po telefonu jsme naplánovaly, že se sejdeme na pobřeží Atlantiku v St. Palais, bohužel jsem cítila, že už ji neuvidím. Druhý den se její srdce zastavilo, což mi bylo jasné, když jsem v cirkusu spatřila policisty, jak jdou ke mně,“ smutnila Iva Gräfová.

„Myslím, že konec byl neodvratitelný. Pravidelně užívat léky a dodržovat životosprávu, což by její stav stabilizovalo, Dana neuměla a snad ani nechtěla,“ myslel si Aleš Gräf.

V pařížském bytě tety Sylvy zemřela pětadvacetiletá Dana Gräfová na selhání srdce v náruči své matky. Kremace se uskutečnila v Paříži, při pohřebním obřadu v Liberci jí pak zahráli její zamilovanou harmoniku z filmu Tenkrát na západě. Na západě, který si užila jen krátce.

  • 0Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz