30. března 2016 7:00 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

POHNUTÉ OSUDY: V autě smrti unikal, jedinečný ‚dělník volantu‘ zemřel v letadle

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 2Diskuse
Norman Graham Hill | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Norman Graham Hill | foto: ARCHIV/KOLÁŽ ŠIMON/LN
PRAHA Je jediným člověkem na světě, který kdy v historii vyhrál tři nejslavnější motoristické závody světa. Graham Hill si v kokpitu F1 podmanil epické Monako, vyčerpávající čtyřiadvacetihodinovku v Le Mans i 500 mil v Indianapolis. Při závodech několikrát unikl smrti, jenže jen pár měsíců poté, co oficiálně s kariérou skončil, se zabil při pádu letadla, které sám řídil. Bylo mu 46 let.

Tohle byla hra o život, aniž by někdo – jak už to v případě osudu bývá – tušil, co je v sázce. Rub, nebo líc? Čtyři mechanici týmu Embasy Racing si na konci listopadu 1975 podávali v garážích na francouzském okruhu Le Castellet z ruky do ruky minci, vyhazovali ji do vzduchu a čekali, kdo bude v danou chvíli vítěz.

Kterým dvěma dá mince právo usednout do letadla a společně s týmovým šéfem Grahamem Hillem, velkou motoristickou personou, jezdcem Brisem, manažerem Brimblem a konstruktérem Smallmanem se pohodlně vrátit domů. A kteří dva se naopak coby „poražení“ budou muset trmácet kamionem.

Alan Howell byl tehdy jedním z nich: „Los jsem prohrál a strašně mě to štvalo. Jenže pak jsem přijel domů a po telefonu jsem se dozvěděl, že letadlo havarovalo a nehodu nikdo nepřežil. Byl to absolutní šok,“ říkal Howell před pár lety na závodech v Brně. „Trvalo mi delší čas, než jsem se s tou tragédií vyrovnal. Ohromovalo mě, jak blízko jsem byl vlastní zkáze, a rmoutila mě ztráta výborných kamarádů.“

Byla to chyba pilota?

Vlastní zkáza visela na straně jedné mince, na straně, o které byl zprvu přesvědčený, že mu určila roli poraženého nešťastníka, aby později pochopil, že z něj naopak udělala vyvoleného. Graham Hill už byl jen pár stovek metrů od domovského letiště, když najednou jeho soukromé letadlo Piper Aztec zamířilo nekontrolovaně k zemi.

Rána, plameny, konec a smrt.

Nikdo nepřežil a nikdo dodnes netuší, co přesně se v ty osudné minuty dělo, jen se spekuluje. Možná Hill udělal navigační omyl, protože pár týdnů před tragédií byl kousek od letiště namontován nový rádiový vysílač, který ho mohl splést. Možná za to mohla námraza na letadle, možná „jen“ mlha a špatná viditelnost, na konci listopadu tak typická (nejen) pro Anglii.

Norman Graham Hill

Když člověk po letech pročítá jeho životopis, popisy karambolů, kterými si Hill v rytířských dobách formule 1 prošel, kroutí hlavou, že se dokázal ve zdraví dostat z takových šlamastyk, aby jen krátce po ukončení kariéry zahynul tak „nehrdinsky“, dáli se jakákoliv smrt považovat za hrdinskou.

Tak třeba: v květnu 1969 v Barceloně na trati, která se proplétala po silnicích zdejšího slavného kopce Montjuic, se při jednom skoku u jeho lotusu zlomilo křídlo a on nekontrolovaně vletěl do svodidel. Diváci ztichli, jenže Hill překvapivě bez velkých šrámů vystoupil z auta a o chvíli později pomáhal na stejném místě z vozu dostávat týmového parťáka Rindta.

O čtyři měsíce později už ale bylo hůř. Mechanik špatně dotáhl vyměněné kolo a Hill se po nehodě v americkém Watkins Glen podruhé narodil. Měl zlomené obě nohy, ruku, žebra, zhmoždil si pánev a pošramotil obličej. Na veřejnosti se objevil až po třech měsících na vozíčku, z něhož se podle mnohých už neměl zvednout. Tehdy ale se svou typickou anglickou ironií glosoval: „Vždycky, když mě předhoní mé vlastní kolo, je mi jasné, že sedím v lotusu.“ Aby se za další čtvrtrok už o berlích dobelhal na start jihoafrické Grand Prix, ztěžka nalezl do kokpitu, u kterého stála manželka Betty a brečela štěstím. Po závodě, ve kterém skončil šestý a připsal si alespoň bod, se ho pak jeden z novinářů zvídavě ptal: „Měl jste nějaké potíže zvyknout si na nový vůz?“

Hill se usmál a odvětil: „Největší potíže měl můj krejčí při zvětšování kalhot, abych se do nich se sádrou vešel.“

Elegán s knírkem

Byl zvláštním typem jezdce formule 1. Elegán s mušketýrským knírkem a gentlemanským chováním totiž nikdy nepatřil mezi úplně obletované hvězdy, co těžily z obřího talentu. Přezdívali mu totiž „dělník volantu“ a třeba Stirling Moss, vítěz 16 Velkých cen F1 z přelomu 50. a 60. let, o něm řekl: „Podle mě je Graham dokonalým typem pilota-mechanika. A prototypem jezdce budoucnosti. Je klidný, přesný a zkušený.“

Hill mechanikem vskutku byl. Právě z „dělnické“ profese se dostal k velkému závodění a na této cestě musel dost obětovat i zkusit. Vše začalo z dnešního pohledu poněkud bizarně – inzerátem v britských Timesech, který nabízel za pět liber svezení ve formuli 3.

„Za zkoušku nic nedám,“ řekl si Hillana okruh Brands Hatch vyrazil, aby následně zjistil, že už nic jiného dělat nechce. Jenže stejně jako dnes potřebují piloti peníze, potřebovali je i v polovině 50. let a možná ještě víc. A on je – jak velí správný romantický příběh – neměl. Přihlásil se tedy jako dobrovolný mechanik do závodní školy pro piloty F3, kde přes den normálně sloužil, aby po večerech mohl potají trénovat.

Dokonce byl tak oddaným pracantem, že mechanika dělal zadarmo, žil z částečné státní podpory a ve chvílích velké nouze prosil matku o záchranu. Jenže každá romantická story přece musí mít zachránce, takže ho má i tato část Hillova životního příběhu: na podzim 1954 se jako mechanik ocitl na testech Lotusu, a když s ním projeli všichni pozvaní piloti, směl do něj za odměnu usednout i on.

Colin Chapman, otec Lotusu, si zprvu možná říkal: „Chlapče, jen mi to auto nerozbij,“ pak ale přece jen stiskl stopky, aby byl po chvílích v mrákotách. Mechanik Hill zajel druhý nejrychlejší čas dne a rázem získal angažmá, byť funkce levného mechanika mu zůstala.

Dlouho pak obrážel nižší série jako F2 a F3, aby v roce 1958 skutečně poprvé nakoukl do královské třídy, ovšem nebylo to zrovna nejlepším období Lotusu. A tak v roce 1960 Chapman svolil, aby Hill „hostoval“ v týmu BRM – rovněž ambiciózní stájí, která ale zrovna taktéž nezářila. Dokonce šéfové dali před sezonou 1962 ultimátum, že pokud nepřijdou výhry, tým zruší.

A hle – výhry přišly. Hill zvítězil hned v první Velké ceně roku v nizozemském Zandtvoortu, později přidal ještě triumfy na slavném Nürburgringu a Monze, ale pak musel čekat – na dnešní poměry nebývale dlouho. Poslední závod sezony se totiž jel až 29. prosince 1962 na okruhu v East Londonu v Jihoafrické republice, favoritem však nebyl Hill, nýbrž Jim Clark. Ten rovněž 62 kol z 82 vedl, ovšem pak kvůli unikajícímu oleji musel vzdát a jen smutně sledovat, jak se z Grahama Hilla dva dny před Silvestrem stává poprvé mistr světa.

Dodnes je to nejpozdnější korunovace mistra v historii a vzhledem k současnému kalendáři, kdy se poslední závody sezony jezdí v listopadu, těžko překonatelná.

Stal se z něj inventář F1

Pár dní po Vánocích tak přišel okamžik, který „dělníka volantu“ posunul mezi ikony F1. V dalším roce totiž poprvé zvítězil v Monaku a během následujících šesti let tu přidal další čtyři triumfy, což z něj až do 80. let udělalo „monackého krále“. Mezitím se podruhé stal mistrem světa (1968), hned třikrát byl v šampionátu druhý, jenže s příchodem 70. let jeho kariéra mizela ve stínu.

V roce 1970 skončil v mistrovství světa 13., o rok později 21., a když i následující sezonu z toho bylo 15. místo, přišel od Bernieho Ecclestona, tehdejšího Hillova šéfa, vyhazov. Graham měl 42 let, kdekdo by raději skončil, zvlášť když v této době byla smrt na okruzích jakousi normou, Hill však ne.

Stal se inventářem F1, když sehnal mecenáše a vstoupil do šampionátu s vlastním týmem. Jenže bídné výsledky tím neskončily. A tak když v roce 1975 neprošel kvalifikací v Jižní Africe a dokonce i v jeho oblíbeném Monaku, pochopil i tento železný muž, že je čas odejít. Raději chtěl v roli šéfa pomáhat svému chráněnci Tonymu Briseovi, tam prý bude užitečnější.

Rozhodl se prý v koupelně, vzápětí se vrátil do ložnice, aby to oznámil své ženě. Ta radostí chtěla na hotelový pokoj objednat šampaňské, což Hill se svým humorem zatrhl. „Šampaňské k snídani? Jsi snad anglická lady?“

DALŠÍ POHNUTÉ OSUDY:

Začátkem června ještě ve švédské Velké ceně odjel pár exhibičních kol, což byla definitivní pečeť jeho odchodu. Zbývají závody sezony už Hill prožil na boxové zídce, přemýšlel o vylepšení vozu, a když poprvé vyjel na tréninkovou dráhu Le Castellet monopost Hill GH2, mluvili znalci o týmu jako o jednom z černých koní.

Hill se slovům odborníků usmíval, zatímco mechanici si podávali v garážích z ruky do ruky minci a losovali, kdo že společně se šéfem poletí přímo domů.

„Vítězům“ i Hillovi zbývalo pár posledních hodin života...

Jediný syn, jenž se v F1 titulem vyrovnal otci

Mít za otce pilota formule 1, pak pravděpodobně i vás potká osud, o němž mnozí kluci doma tajně sní. I z vás dost možná bude jednou jezdec v těch nejrychlejších vozech světa. Pomáhá příjmení, pomáhá prostředí, ve kterém vyrůstá- te, pomáhají známosti i sponzoři, které rodič v kariéře získal.

Je-li však otec zároveň mistrem světa, pak nejspíš – jak velí statistika – prožijete kariéru v jeho stínu. Ze šesti případů, které F1 zažila, jen tři synové dokázali stejně jako táta vyhrát závod a jen jediný se dokázal vyrovnat otci i ziskem titulu.

Tím synem, co se dokonale potatil, byl Damon Hill. Na kolik jemu pomohlo slavné příjmení? „Nikdy nebudu znát s jistotou správnou odpověď, ale řekl bych, že mi otec pomohl. Ne třeba příjmením, nicmé- ně už jen tím, že jsem vyrůstal v zá- vodním světě. Neustále jsem měl kolem sebe auta, jezdce, mechaniky,“ vyprávěl před pár lety pro časopis F1Racing. Pak ale hned přidal: „Myslím ale, že jen ten první je opravdový hrdina. Táta neměl žádné zkušenosti se závoděním, jen vyrazil do Brands Hatch a sám ze sebe udělal závodního pilota v době, kdy by po něčem takovém mohl zatoužit jen blázen. Nechal práce a všechny peníze dal na své závodění. Byl to zatraceně odváž- ný krok. Za hodně tátovi vděčím. Ukázal mi všechno a dal mi šanci, k níž bych se nikdy nedostal.“

  • 2Diskuse


REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.