Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Lidé

POHNUTÉ OSUDY: Důstojník Ladislav Vincík byl modelem pro Žižku. Pak seděl s Husákem

Jan Žižka na pražském Vítkově vznikl podle Ladislava Vincíka. foto: wikimedia.org

Doporučujeme
PRAHA - Mimořádně společenský člověk. Důstojník prvorepublikové armády. Dostihový žokej. Jak se stal předlohou pro sochu Jana Žižky, se ale neví.
  6:00

Co víme? Když byl Bohumil Kafka v roce 1932 definitivně pověřen realizací pomníku, zaměřil se s nebývalou důkladností na přesnost budoucího díla – navštěvoval historiky i hipology. Dlouho se ve státních hřebčínech hledal správný kůň. Aby se na něj v sochařově obrovském ateliéru (vyrostl jen kvůli Žižkovi na pražské Ořechovce) posadilo hned několik mužů. Mezi nimi rodák od Loun, litoměřický důstojník československé armády a známý žokej Ladislav Vincík – demobilizace ho v březnu 1939 zastihla v hodnosti kapitána.

POHNUTÉ OSUDY: Zabila by ho i moucha. Boj se zákeřnou leukemií Miloše Holaně ve Městě naděje

Hliněný model sochy – v měřítku přesně odpovídajícímu nynějšímu originálu – dokončil Kafka v roce 1941. Rok poté sochař umírá. Dílu věnoval deset let intenzivní práce.

Ladislav Vincík se krátce po okupaci zapojí do odboje v řadách ilegální organizace Obrana národa (tu utvářeli převážně bývalí důstojníci), záhy je zatčen a uvězněn v terezínské Malé pevnosti. V ní prožije – nebo spíš přečká a přežije – takřka celou válku. Na jejím konci uprchne z pochodu smrti. Domů se vrací v zoufalém stavu. S těžce zraněnou páteří, vyhublý, psychicky zdeptaný. Ale vrací se.

Nastupuje znovu do armády. A může být u toho, když Maškovy slévárny v Karlíně začnou v roce 1946 Žižkovu sochu odlévat.

Palcát nebo Bible?

Historie Žižkovy jezdecké sochy se začala psát o desítky let dříve. Společnost pro zbudování pomníku Jana Žižky z Trocnova, jak zní její celý název, byla založena v roce 1882.

V roce 1907 jí město darovalo pozemek na vrchu Vítkova. Právě tady mělo dojít v roce 1420 k bitvě husitů s křižáky. A Žižkovu válečnému triumfu.

V roce 1913 byla vyhlášena první architektonická a ideová soutěž. Přední sochaři a architekti se spojili do dvojic, ale porota – a hlavně veřejnost, ve svých názorech jednou provždy zformovaná Alšovými kresbami – přijaly její výsledky s rozpaky. V některých případech dokonce s odporem.

POHNUTÉ OSUDY: Evžen Sokolovský, hulákající režisér a cynický sluha normalizace

Od počátku tak bylo jasné, že dílo bude příliš zatíženo emocemi, podtóny národních projekcí i snů a často také iracionálními dohady o symbolice a jejím ideovém vyznění (Žižka se přece musí lišit od německých a rakouských jezdeckých soch!) – a má vojevůdce držet v ruce palcát, nebo bibli?

Následovaly další soutěže v letech 1923 a 1927. Znovu skončily bez výsledku a komise zodpovědná za vznik pomníku nakonec oslovila tři sochaře starší generace – Ladislava Šalouna, Josefa Mařatku a právě Bohumila Kafku. Ten byl v roce 1932 prohlášen vítězem; rovných padesát let po vzniku Společnosti pro zbudování pomníku. Sochař vyšel vstříc představám lidu – tohle byl onen vysněný český hrdina. Vojevůdce v suknici z ovčí vlny. Prostovlasý (bez válečné přilby, kterou mívají starší jezdecké sochy), na těžkém koni.

S Husákem v cele

Kafkovo tradiční pojetí dokonale zapadlo do husitské estetickoideové doktríny, jak ji v 50. letech šířil Zdeněk Nejedlý. A tak mohlo v roce 1950 konečně dojít k odhalení monumentálního památníku. (Opravdu je těžké představit si, že by komunisté vztyčili Bílkovu nebo Gutfreundovu sochu – ti se také účastnili soutěží.) Komunistická apologetika nahradila na Vítkově legionářský kult; v přilehlé nekropoli zanedlouho spočinulo nabalzamované tělo Klementa Gottwalda, po vzoru Lenina a Stalina (jakkoli tahle faraonská nesmrtelnost vydržela jen do roku 1962).

POHNUTÉ OSUDY: Legendárního siláka Gustava Frištenského věznili nacisti a trápili komunisti

A Ladislav Vincík putoval znovu za mříže. Po útěku jeho přítele – litoměřického generála Podlezla – byl vyhozen z armády, přes rok vězněn a vyšetřován StB. „Předhazovali mu, že ukrývá vysílačku – ve skutečnosti šlo o nabíječku automobilové baterie dědovy aerovky. Nakonec ho zřejmě zachránilo, že strávil tolik let v koncentračním táboře,“ vypravuje dnes jeho vnuk Vladimír Dundr. „Ve vězení se potkal s Gustávem Husákem. A víte, co bylo zvláštní? Děda nebyl nikdy komunista, ale do smrti Husákovi věřil. Dokonce i v době normalizace. Vážil si ho za to, jak se ve vězení choval,“ vzpomíná vnuk.

Ladislav Vincík strávil zbytek aktivního života prací u geodézie. Umírá v roce 1981. Gustáv Husák o deset let později. Jak se osudy kolem jedné sochy proplétají...

Autor: