Příběh Jiřího Holuba tehdy oběhl celou republiku. Vyučený zedník ale nemá pocit mimořádného činu. „To by udělal každý,“ tvrdí dnes. Jeho žena Martina to vidí jinak: „Ano, vlastně pro mne hrdina je.“ Sama v domě osudnou noc nebyla. Když déšť večer sílil, s manželem vyšli ven. Ona sedla do nového auta a vezla ho do bezpečí na kopec k švagrovi, Jiří Holub chtěl vypustit dobytek. „Myslel jsem, že bude vody maximálně po pás, jako párkrát předtím. Jenže tentokrát se všechno seběhlo velmi rychle. Když jsem se za pět minut vracel, dovnitř do domu už jsem se nedostal. Hladina mi sahala po prsa a spodní patro bylo celé zatopené,“ vzpomíná.
POHNUTÉ OSUDY: Herečku Květu Fialovou znásilnili při osvobození Rusové |
Uvnitř zůstaly jeho tři děti – jedenáctiletá Alena, o dva roky starší Karolína a patnáctiletý Jakub spolu s třiašedesátiletou babičkou. „Myslím na to pořád, to prostě nejde zapomenout. Málem jsem přišel o všechny,“ neutají Jiří Holub pohnutí. Po žebříku se dostal na půdu a vzpomněl si, že za komínovými dvířky má schovaný majzlík. Uvolnil z podlahy jednu desku, zbytek vytrhal rukama a prokopl nohama. Bál se, že má málo času a že děti dole nebudou mít dost vzduchu. „Uklidňovalo mne, když jsem slyšel, jak ťukají do trubky od topení, které se držely. Hlavu měly těsně nad hladinou, Jakub svítil baterkou, kterou nepouštěl z ruky,“ popisuje.
Jeho matka dole vnoučata uklidňovala, že tatínek je tam nenechá. Ale až když dírou vytáhl jako první prostřední dcerku, která byla na hranici vyčerpání, začal také Jiří Holub věřit ve šťastný konec. Když se na půdu dostala děvčata a pak i Jakub, společně všichni vytáhli do bezpečí babičku. A psa Bobíka, který prožíval celé martyrium s nimi. Do rána čekali, až voda opadne.
Doživotní následky
„Od švagra už jsem se domů nedostala, voda byla všude. Neměla jsem tušení, jestli doma přežili,“ dokresluje Martina Holubová. Sousedka jí po telefonu řekla, že z jejich domu je vidět jen střecha. Za rodinou se žena přebrodila přes pole až ráno.
POHNUTÉ OSUDY: Šéf Divadla Na Zábradlí Petr Lébl se oběsil na provazech svého divadla |
Prožité trauma se podepsalo na všech. Děti se dodnes bojí při bouřce. „I já mám strach,“ netají Jiří Holub, že při každém silném dešti sleduje s obavami oblohu. Na svůj čin doplatil zdravím. Se zády měl potíže už dřív, náročný fyzický výkon ale páteři neprospěl. Musel na operaci a teď čeká na invalidní důchod.
„Já jsem z města, bydlela jsem v paneláku a odstěhovala bych se z Jeseníku hned. Manžel se tu ale narodil a pryč nechce. Také děti, které jsou na něj teď velmi fixované, jsou tu zvyklé. Ale nevěřím, že tu v dospělosti zůstanou,“ míní Holubová. „Určitě bychom ale chtěli poděkovat těm, kteří nám pomohli finančně anebo přímo při obnově domu,“ shodují se manželé.
