6. dubna 2016 7:18 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

POHNUTÉ OSUDY: Jen neslyšitelný vzdech a konec. Zdeněk Hrubý zahynul ve stěně Gašerbrumu

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Horolezec Zdeněk Hrubý. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Horolezec Zdeněk Hrubý. | foto: archiv Marek Holeček
Z jeho náznaků se dalo pochopit, že do vysokých hor mířil nejspíš naposledy v životě. Přece jen – ve stěně jedenácté nejvyšší hory světa Gašerbrum I měl Zdeněk Hrubý před třemi roky oslavit již 57. narozeniny. Jenže se jich nedočkal. Jeden z nejuznávanějších českých horolezců, věčně dobře naladěný a vzdělaný chlapík, svůj život zakončil pod jihozápadní stěnou karákóramského obra.

Den před narozeninami draze zaplatil za technickou chybu. Nezacvakl správně karabinu a zřítil se do kilometrové hloubky. „Zdenda nestačil ani zakřičet, nic,“ vyprávěl tehdy jeho kolega ve stěně Marek Holeček. Elitní český lezec, který v horách vyhledává především extrémně těžké cesty, většinou dosud nikým nezlezené.

„Snad jediný metr či dva ode mne vydal jen takřka neslyšitelný vzdech. Vzápětí cosi lehce zašustilo a já jen viděl, jak letí dolů...,“ dodal.

Gašerbrum I lákal tyhle dva chlapy pěkných pár let. Přestože se Holeček narodil v čase, kdy Hrubý již vstoupil mezi plnoleté, náramně si rozuměli. Lidsky i v názorech na lezení. Hrubý na vrchol Gašerbrumu I již jednou, v roce 1997, vylezl. Jenže pak s Holečkem začali dumat o jihozápadní stěně. Tedy trase, kterou dosud nikdo nezvládl.

První jejich pokus ale skončil málem tragicky. Hrubému v exponovaném terénu praskly žaludeční vředy a návrat dolů děsivou stěnou se nejevil jako příliš reálný. Holeček ho ale tehdy dokázal snad až nepochopitelně dolů stáhnout. Přestože oba věděli, že šance na přežití nenabízí příliš vábná procenta. I proto Hrubý posílal kolegu zprvu samotného do bezpečí. Aby přežil alespoň jeden.

Horolezci Marek Holeček (vlevo) a Zdeněk Hrubý před tiskovou konferencí.
Horolezec Zdeněk Hrubý v akci.

Jenže Holeček kamaráda neopustil a dokázal takřka nemožné. „Marek mi tehdy jednoznačně zachránil život. Nebýt jeho asistence, dolů bych se nikdy nedostal,“ věděl Hrubý moc dobře.

A jak si horolezci za podobné počiny děkují? „Po návratu do Prahy mi dal na památku dřevěnou sošku, kterou dostal kdysi v argentinském pralese od misionářů,“ usmíval se Holeček. „Řekl mi jen – díky ty vole – a dál jsme věc neřešili.“

Svého času jezdil Hrubý často do vysokých hor s Radkem Jarošem. Na Dhaulágiri kdysi v osmitisícové výšce na moment ztratil koncentraci a špatně zasekl cepín. „Letěl jsem po svahu dolů, ale naštěstí se mi podařilo o sto metrů níže zastavit,“ ulevoval si tenkrát.

Během zmíněné výpravy stačili navíc s Jarošem zachránit životy dvěma polským a jednomu španělskému horolezci, za což později převzali vyznamenání od Českého olympijského výboru – cenu Fair play. O rok později získali obdobné prestižní ocenění také od Mezinárodního olympijského výboru.

Sběr osmitisícovek ho nelákal

Hrubý stihl vylézt na osm ze čtrnácti osmitisícovek, ale často povídal, že sběr jejich vrcholů ho příliš neláká. „Nevidím v tom žádný půvab. V dobách Messnera a Kukuczky to jistě silná myšlenka byla, protože právě tihle dva se o tuhle úžasnou sbírku snažili,“ vysvětloval. „Pro mě jsou ale důležitější hory a lezení než statistiky. Speciálně miluju takovou zvláštní poezii hor.“

Na jaře roku 2013 s Holečkem udivili prvovýstupem alpským stylem na sedmitisícovém Talungu. Po krátkém odpočinku pak zamířili odvážně znovu na Gašerbrum I. A opět na jihozápadní stěnu, z níž před léty jakoby zázrakem živí vycouvali.

Zdeněk Hrubý.

Aklimatizace se jim vydařila náramně, jenže později se ukázalo, že Hrubý se v optimální formě nenacházel. Po vyčerpávajícím výstupu na Talung se jeho tělo zřejmě nedokázalo přece jen stoprocentně zotavit. Proto se již při prvním bivaku rozhodli, že druhý den sestoupí. Naprosto racionálně si řekli – hele, letos to tam není.

„Pokračování ve výstupu by znamenalo hazard se životem,“ povídal tehdy Holeček. „Co hazard, cesta nahoru by znamenala jistotu, že se už nevrátíme.“

Jenže cestou dolů se museli dostat přes kilometr dlouhou ledovou stěnu se sklonem místy až 70 stupňů. Toho roku navíc na Gašerbrumu vzhledem k poměrně suchému období neleželo tolik sněhu jako obvykle. Zůstal jen víceméně starý, tvrdý led. Na němž noha neměla potřebnou oporu. Takže člověk se ve zmíněném terénu nadřel mnohem víc. Do stěny se navíc otočilo slunce, takže kolem začaly padat kameny.

Situace nikterak příjemná a tlak na oba horolezce rychle rostl. A pak se náhle přihlásil zlomek nepozornosti, jenž se změnil ve fatální průšvih. Hrubého tělo padalo nenávratně do hlubin.

„Už po Talungu jsme doma věděli, že by na Gašerbrum neměl jet,“ vyprávěla Hrubého manželka Olga. „Jenže nikdo z jeho kamarádů a známých mu neřekl – kašli na to v tvým věku. Buď pokornej. Máte za sebou Talung, necpi se znova na ten Gašerbrum. Možná kdyby tyhle názory slyšel z více úst, chytil by se za nos. Jenže Zdeněk si hrozně věřil a měl obrovskou hrdost, snad až zpupnost, postavit se osudu. Docela mě teď mrzí, že jsme si doma neřekli, že třeba budeme i stávkovat, jen aby tam neodletěl.“

Jako když vyloupíte banku

Olga Hrubá situaci, v níž se ocitl její manžel, přirovnala zajímavě k loupeži v bance: „Připadalo mi to stejné, jako když vyloupíte banku, nacpete peníze do pytlů, ale je vám to málo. Takže druhý den zamíříte na další banku... Jistě, Zdeněk byl v dobré formě, ale tahle hora ho už jednou nepřijala. Já jsem dost pověrčivá, a když mu tam před roky praskly žaludeční vředy, tak jsem to považovala za jakési osudové znamení. Na tohle já velmi věřím, Zdeněk ale nikoliv...“

Marek Holeček s manželkou Hrubého na podobné téma několikrát hovořil, přesto zůstal zcela jasně přesvědčený, že na prvovýstup jihozápadní stěnou jednoznačně měli. „Kdybych si to nemyslel, sám bych se posílal do rizika. Přece bychom nešli do předem prohraného boje! To je pro normálně myslícího člověka naprosto neuchopitelné, ne? Pokusit se lézt cestou, o níž si myslíme, že nemáme šanci, je totální nesmysl.“

Holeček si i přesně vybavil, jak Hrubý zvládl brilantně aklimatizační výstup. „Neobjevil se sebemenší náznak problémů. Zdeněk na tuhle cestu fakt bez diskusí měl. Když mu pak ale při výstupu trochu zahaprovala fyzická kondice, v sebereflexi rozumně vyhlásil, že se jde dolů. A že se pak stalo to neštěstí? Tahle věc se může v horách přihodit kdykoliv. A nejen v horách samozřejmě. Skutečně si nemyslím, že by měl Zdeněk sebemenší pochybnost o tom, že výstup zvládneme.“

Poté co Hrubý vypadl ze stěny, se Holeček ocitl v naprosto zoufalé situaci, protože do hlubiny sletěl i veškerý lezecký materiál. „Najednou jsem zůstal ve stěně sám. Bez kamaráda, jako flusanec na zdi,“ vykládal pro LN krátce po neštěstí. „Navíc bez reálné šance dostat se dolů.“

Pak začal zvolna slézat. Pomalu, obezřetně, krok za krokem. Nekonečné hodiny se nahlas povzbuzoval, že situaci zvládne, přičemž kolem něj svištěly kameny. „Že jsem se nakonec vrátil, považuju za obrovské štěstí, snad až náhodu,“ vrací se k hrůzným prožitkům ve stěně Gašerbrumu.

Po roce po nehodě paní Olga připustila, že těch dvanáct měsíců od tragédie přece jen alespoň lehce pomohlo zahladit nejtěžší smutek: „O Zdeňkovi doma mluvíme každou chvíli a připomínáme si hlavně veselé chvíle, které jsme společně prožili. Byla s ním náramná legrace, ani náhodou jsme se nenudili. Řekla bych, že byl naprosto nezaměnitelný tvor a všechny nás inspiroval k mnoha úžasným věcem. Člověk naprosto originální. Naučil nás s dětmi spoustu věcí, a jak se tak stává, teprve teď, když už ho nemáme u sebe, nám všem naplno dochází, co všechno a hlavně koho jsme ztratili...“

Nevěděl, že se stane dědou

Olga Hrubá k horolezectví kdysi také přilnula. Ostatně s manželem vylezla třeba i na Elbrus. „Horským dobrodružstvím jsem se sice nevyhýbala, jenže já nesnáším zimu, takže jsem se Zdeňkem do Himálaje lézt nikdy nejela. Tohle už by bylo nad moje možnosti. Ale na trek jsme se společně do Nepálu vydali.“

Paní Olga společně s dcerou a vnučkou se přesně po roce od neštěstí vydaly na horolezecký hřbitov u Hrubé Skály zapálit svíčku na památku tohohle rovného chlapa. Když se Hrubý z Gašerbrumu zřítil, jeho dcera Julie už byla ve třetím měsíci těhotenství. Jenže o tom tehdy zpočátku raději nikomu říkat nechtěla. „Tak se Zdeněk bohužel už nikdy nedozvěděl, že by se brzy stal dědou Elišky,“ řekla paní Olga smutně.

Zatímco Olga Hrubá věří na osudová znamení, Marek Holeček se netajil racionálnějším pohledem na svět. Jihozápadní stěna jedenácté nejvyšší hory světa ho očarovala natolik, že si zřejmě nedá pokoj, dokud se mu tenhle drsný výstup nepodaří dokončit.

Kvůli sobě, ale také kvůli svému kámošovi Zdeňku Hrubému, s nímž v horách prožil nezapomenutelné věci. „Nevěřím, že by mi hora posílala nějaká znamení,“ řekl rok po tragédii jasně. „Vždyť je to jen hromada šutrů místy zapadaných sněhem. Odhaduju, že mi tenhle kopec neuteče a zůstane stát na místě...“

Václav Cibula
  • 0Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.