30. prosince 2015 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

POHNUTÉ OSUDY: Zaskočené sousto uvrhlo Káju Saudka do kómatu. Po 9 letech zemřel

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Malíř a kreslíř Kája Saudek na snímku z roku 2003 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Malíř a kreslíř Kája Saudek na snímku z roku 2003 | foto: David Neff
PRAHA Byli pár jak z komiksu. V socialistické Praze nepřehlédnutelní: bruneta Johana s vosím pasem a vyvinutou hrudí a o patnáct let starší Kája, opálený, v džínách a šviháckém tričku. Strávili spolu čtyřicet intenzivních let. Pak do jejich života zasáhla tragédie. Výtvarník Kája Saudek byl devět let v kómatu a letos v červnu zemřel ve věku 80 let.

Ten dům ve strahovské stráni pamatuje hodně. Bouřlivé večírky, hudební matiné, domácí divadelní představení a bezpočet tvůrčích setkání pražské kulturní smetánky 70. a 80. let. Vyrostly tu dvě děti a vznikly nejznámější Saudkovy komiksy – o Muriel anebo Lipsu Tulianovi. Sběratelské lahůdky, o které je na aukcích pravidelně rvačka. A taky spousta kreseb a maleb, z nichž se řada díky Kájově štědré povaze (i vychytralosti některých sběratelů) rozkutálela bůhví kam.

Stěny dodnes zdobí malby vnadných krasavic, padouchů i superhrdinů, ale v obývacím pokoji s krbem a starožitným nábytkem sedí Johana Saudková sama. S Kájou devět let nepromluvili. Nemohli. O Velikonocích roku 2006 mu zaskočilo sousto, začal se dusit a upadl do bezvědomí. Pár desítek minut bez přísunu kyslíku bylo fatálních, dušení způsobilo otok mozku a Kája se do života vrátil jen napůl. Dýchal, mohl jíst, ale nekomunikoval. Nakonec v červnu 2015, po devíti letech v kómatu, zemřel.

„Co je dáno, je dáno. Z pevného zdraví mi onemocněl a já jsem tím silně zasažená. Snažím se ho nadále navštěvovat. Jsem u něj obden, masíruju ho, krmím tím, co má rád, a vyprávím, co děti, kamarádi, kde mu zrovna běží výstava...“ řekla Johana Saudková v roce 2013.

Bratrské spojenectví

Jednovaječná dvojčata Kája a Jan Saudkovi přišla na svět 13. května 1935 – v tomto pořadí. Fotograf Jan Saudek v tom vidí symboliku, tvrdí, že ho to pro celý život předurčilo „být číslem dvě“. Spojenectví, které vzniklo už v prenatálním období, ale mezi bratry fungovalo celý život. Byli si nejlepšími přáteli, milovali se, i když mezi nimi někdy běsnily téměř válečné konflikty.

„Kája Honzu celej život zbožňoval,“ řekla Johana Saudková. „Nikoho na světě neměl tolik rád, všechno mu odpustil. Od dětství spolu bojovali proti světu, toužili po svobodě a hlavně měli ten obrovskej talent.“ Rozdělil je až Kájův úraz. Jan nikdy bratra v nemocnici nenavštívil. Prý nechce vidět „sám sebe“ v tak beznadějné situaci...

Malíř a kreslíř Kája Saudek na společné fotografii s bratrem Janem Saudkem

Malíř a kreslíř Kája Saudek na společné fotografii s bratrem Janem Saudkem

Bratři vyrůstali v pražském Podolí, ve vile v ulici Nad Cementárnou. Narodili se do bohaté a vzdělané rodiny, jejich otec Gustav Saudek byl ředitel Živnobanky, maminka v domácnosti. Pan Saudek pocházel ze Sudet a jeho mateřštinou byla němčina, česky se prý nikdy bezchybně nenaučil. Byl to noblesní pán, doma nechodil jinak než v obleku. Nacistická okupace rodinu na čas rozdělila, kvůli židovskému původu byl otec rodiny na konci války deportován do Terezína, matka mohla jako nežidovka zůstat s dětmi doma v Praze.

„Kája vzpomínal, jak šli za války s tatínkem po ulici a proti nim kráčel německej oficír. Otec měl na kabátě přišitou žlutou hvězdu a podle pravidel měl sejít z chodníku a pustit toho Němce. Jenže šel s malými syny, už byli skoro doma, navíc ředitel banky... Zkrátka důstojnost mu nedala a z toho chodníku neustoupil. A ten oficír pana Saudka před očima jeho synů profackoval,“ vyprávěla Johana Saudková a dodala: „Kája nikdy nebrečel, jen při téhle vzpomínce.“

Okupaci rodina přežívala, jak mohla. Tedy těžce. Po válce obě děti putovaly do ozdravného tábora pro podvyživené děti ve Slezsku. Otec se z Terezína vrátil, ale značná část rodiny Saudků utrpení koncentračních táborů nepřežila. Některým prozíravějším příbuzným se ale podařilo ještě před válkou utéct do USA.

American dream

Právě američtí příbuzní v umělecké kariéře obou chlapců sehráli zásadní roli. Posílali do Prahy nedělní přílohy novin, jejichž poslední stránka patřila komiksu. Dospívající kluky americký komiks uchvátil. Louskáním komiksových bublin se naučili anglicky a do světa mužných hrdinů, mrakodrapů a superkrásek v kabrioletech utíkali z chmurné reality Československa 50. let. Z politických důvodů nemohli na vysokou školu, Jan vystudoval střední grafickou a Kája se stal technickým kresličem a kulisákem v ateliérech na Barrandově.

„Že pracuje rukama, mu vůbec nevadilo, on měl to rodinné niveau zažité v sobě, byl galantní a noblesní i jako dělník,“ řekla Johana Saudková. S Kájou se seznámili na plovárně, když bylo Johaně pouhých patnáct. „Líbil se mi dlouho, ale vůbec mě nenapadlo, že bych ho mohla zajímat. Vodil se za ruku s nádhernou Olinou Schoberovou a taky s jinými, převážně blonďatými, dívkami. Já byla bruneta, a navíc takhle mladinká.“

Kája Saudek - autoportrét

Kája Saudek - autoportrét

Sblížili se uprostřed rozpáleného léta 1966. „Sedl si ke mně na lavičku a řekl: milostivá slečno, smím vás pozvat na limonádu?“ vyprávěla Johana. Okouzlil ji svým vystupováním i slovníkem. A taky tím, že byl v šedé, socialistické Praze nepřehlédnutelný. „Oba bratři Saudkové byli výstřední. Nosili džíny, bílá trička, vlasy dopředu – tady v tomhle temnu!“

Když Johana přivedla Káju ukázat mamince, žádné kázání se nekonalo. Matka pocházela z učitelské rodiny, uměla několik jazyků a vůči nonkonformnímu umělci předsudky neměla. „Jen mu kladla na srdce: Karlíčku, prosím vás, ať je holka do půl osmý doma, my si přejeme, aby odmaturovala.“ A tak to bylo každý den, v půl osmé Kája Johanu dovezl na skútru domů.

V té době se začala kariéra Káji Saudka strmě rozjíždět: v kinech slavil úspěch komiksový film Miloše Macourka Kdo chce zabít Jessii, jehož vizuální podobu vytvořil. Filmovou spolupráci si kreativní dvojice zopakovala ještě v roce 1971, kdy měla premiéru komedie Čtyři vraždy stačí, drahoušku.

Kdo chce zabít Muriel?

Káju Saudka a Miloše Macourka seznámila česká herečka Olga Schoberová. „Olga tehdy s Kájou chodila a Macourkovi se velice líbila. Komu by se taky nelíbila,“ řekla Johana Saudková. „Pánové spolu začali spolupracovat. Macourek Kájovi fandil, měl od něj spoustu obrazů. Miloš byl u filmu uznávaný, psal geniální scénáře a Kájovi se podle nich skvěle kreslilo.“

Šlo o plodnou spolupráci, komiksových příběhů o Muriel, ke kterým psal texty Macourek, mělo být dvanáct a měla podle nich vzniknout i filmová série s tehdy už světově uznávanou herečkou Schoberovou. Ta v 70. letech žila v Americe, ale na natáčení se podle Macourka a Saudka velmi těšila. Jenomže do smělých plánů zasáhla cenzura. Komiksové dílo plné imperialistických symbolů bylo pro soudruhy z normalizačních schvalovacích komisí neakceptovatelné. Vyšla jen časopisecká ukázka komiksu Muriel a andělé a na knihu nedošlo.

Tajná svatba

„Knížka byla kompletně připravená, dokonce na ni už vyšly reklamy v Mladé frontě, ale najednou přišel befel a celé dílo šlo k ledu. Kompletně připravená maketa knížky Muriel a andělé se navíc ztratila z tiskárny,“ vyprávěla Saudková. Obě knihy – Muriel a andělé a Muriel a oranžová smrt – se dočkaly vydání až po revoluci. A dlouhá léta ztracená maketa se našla teprve před pár lety. Paní Saudkovou oslovili advokáti její majitelky, která tvrdila, že dílo získala od svého příbuzného darem.

Po dvouleté známosti, v létě 1968, se Kája s Johanou vzali. Johaně bylo sedmnáct a svatba proběhla v utajení. Zařídil ji Jan Saudek, který už měl v té době několik manželství za sebou, a tak mohl posloužit zkušenostmi.

„Čtrnáctého července, dobytí Bastily. Třicet stupňů už od rána, vedro na padnutí,“ popsala slavnostní den Johana. „Já měla na sobě zlaté kovové šaty, ani nevím, kde jsem je vzala. Vyškubla jsem jim podšívku a ony strašně škrábaly. Kája měl anglickej vlněnej oblek, takže taky padal vedrem, a takhle vyšňoření jsme sedli na skútr a odfrčeli na radnici.

Jan Saudek dorazil s jakousi učnicí z fotografické školy, ta měla klasický mariňácký obleček i s čepečkem... Byli jsme skutečně, jako by nás vystřelili z kanonu,“ smála se Johana. Obřad proběhl během chvilky. „No a pak se jelo na plovárnu, žádná hostina, nic!“

Novomanželé žili dál odděleně – Kája v rodinné vile v Podolí, Johana v bytu v Malé Štěpánské. „Tam jsem jela z porodnice s Patrikem, máma byla senzační, vzala si jeho výchovu na starost, bylo jí teprve třicet sedm let. My s Kájou dál randili, i když jsme byli manželé. Já studentka, Kája ženáč, ale bez povinností, měli jsme se skvěle. Ale protože jsme chtěli další dítě, dohodli jsme se, že se sestěhujeme.“

Dcera Berenika už vyrůstala ve strahovském domě, který Kája svépomocí postavil. „Děti byly pořád s náma. Kája s nimi chodil na procházky, kde mohly lítat. Do výchovy se nepletl, nikdy nebyl přísnej, nezlobil se na ně,“ popsala Káju v otcovské roli Johana. „Naše děti vyrostly u Káji v ateliéru pod stolem. Kája kreslil a Patrik s Berenikou si hráli. Oba mají po tátovi výtvarný talent.“

Na otázku, co dalšího po otci zdědili, řekla: „Saudkové, to je úpornost, cílevědomost, houževnatost. Když se sejdeme s širší rodinou, je to úplně jasné: ty široké nosy, šikmé oči, reliéfní profil. A hlavně velkej drive. Když byl náš Patrik malej, popadl v nějakém amoku akvárium i s rybičkama a praštil jím o zem – no, Saudek,“ smála se Johana.

Přes výbušnou a bohémskou povahu byl Kája velmi precizní v práci. „Pracoval pořád. Do toho stíhal přijímat návštěvy, řešit milion věcí. Byl pečlivej, soustředěnej. Vedle té hromady práce pro film a časopisy maloval svoje obrazy, velká plátna. Vstával strašně brzo, za svítání, to se mu pracovalo nejlíp, protože bylo ticho a nikdo netelefonoval,“ řekla Johana Saudková.

Nevěra? No a!

V 70. letech Kája Saudek vytvořil seriál Lips Tulian pro Mladý svět. I tento populární komiks podle dobrodružných románů 19. století předčasně ukončil zásah cenzury. Další dva roky vycházel v Mladém světě seriál na libreta známých oper, ve kterém Saudek s chutí karikoval zpěváky české pop-music. A někteří – zejména prý Karel Gott – proti tomu protestovali. Projekt tak po dvou letech skončil.

Pro pionýrský magazín Stezka vytvořil komiks na motivy seriálu Třicet případů majora Zemana, vyšlo celkem osm dílů. Ve stejné době se u Saudků scházela rozmanitá společnost: „Třeba hudebníci Petr Janda, Miki Volek, Pavel Vrba. A taky spisovatelé, scenáristi, novináři, Josef Nesvadba, Miloš Macourek, později Ondřej Neff s dětmi, Jaroslav Dietl, sochař Josef Nálepa se ženou Hankou...“ vzpomínala Johana Saudková.

Muriel a andělé vychází v limitované edici.

Muriel a andělé vychází v limitované edici.

„Každou sobotu byl barák plný lidí, pořádali jsme koncerty, bytové divadlo. Pozvali se lidi, děti mohly řádit, jak chtěly, já napekla dorty, sedělo se a náramně se debatilo. To byla hezká doba, tvůrčí.“ V partě přátel se občas stalo, že se Kája do některé z dam zakoukal.

„Kája se ke mně choval ohromně, a že se občas sblížil s nějakou slečnou? To mi bylo srdečně jedno. Náš vztah byl pevnej, nikdy neblbnul, nechtěl odcházet a pálit mosty, na to mě měl moc rád a vážil si naší rodiny. Jeho ty milenky bavily, on si užíval, že ho tak zbožňujou...“ mávla velkoryse rukou Johana a dodala: „Monogamní to manželství nebylo, na to jsou potřeba úplně jiný lidi. Vždyť on by ani nemohl malovattak, jak maloval. My jsme si dokázali všechno říct, všechno odpustit, byli jsme víc přátelé a milenci než manželé.“

Slova z minulosti

O intenzitě vztahu svědčí i stohy dopisů, které Kája Johaně psal – a podle nálady výtvarně pojednával. „To už jsme byli hezkou řádku let manželé, přesto mi pořád psal. Když je mi po něm smutno, tak v těch dopisech listuju. Najednou se zase vrátím do doby, kdy jsme byli spolu. Nedávno jsem zrovna vytáhla dopis, kde Kája píše, že i když už spolu nebudeme, tak vlastně budeme, protože my dva jsme spolu prostě napořád. A že mě má rád, že jsem pořád stejná jako na začátku,“ řekla Johana.

Úspěch, který konečně a necenzurovaně přišel po roce 1989, si Kája Saudek mohl užívat jen sedmnáct let. Tragická nehoda přišla náhle a fatální důsledky rodinu silně zasáhly. „Já Káju neopouštím. Je to už sedm let, pořád za ním obden chodím a pořád jsem ráda, že ho mám. Je to hrozný, ale musím vědět, jak se má, že se netrápí. Kdybych měla dát nevímco – dům – za to, že se uzdraví, na vteřinu bych neváhala. Ale ta možnost tady není,“ řekla Johana v červenci 2013.

A na otázku, jak si Káju představí, když na něj myslí, bez rozmýšlení odpověděla: „S Kájou mám spojený slunce, horko. Jeho široký ramena a úzký boky. Frajerskou chůzi. A jak ho vidím? Jde proti mně, chytne mě za ruku. Krásně mužně voní a vypráví mi. Máme rozpálená těla nasáklá energií ze slunce, přijdeme domů, pomilujeme se třeba ve dvě odpoledne. Pak si dáme skleničku a zase si povídáme... Tohle si představuju. Protože takhle jsme to měli celej život,“ řekla Johana Saudková.

MARIE FRAJTOVÁ
  • 0Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz