28. srpna 2015 6:30 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

POHNUTÉ OSUDY: Krásná a provokativní Mandlová. Žena, která sešlehala nacistu bičíkem

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 10Diskuse
Adina Mandlová | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Adina Mandlová | foto: Reprofoto
Muži po ní toužili, ženy jí záviděly. Byla krásná, svůdná, ale i vtipná, v hovorech pohotová, často provokativní a všem na očích. Adina Mandlová si o průšvih leckdy koledovala. Za války to platilo dvojnásob.

Herečka, jejíž filmovou kariéru odstartoval Hugo Haas, dokázala své ženské zbraně často velmi účelově využít. Se svými avantýrami ovšem velké drahoty nedělala a nesnažila se předstírat, že je ctnost sama. 

K jejím „zářezům na pažbě“ měl za války údajně patřit i Karl Hermann Frank, státní ministr pro Čechy a Moravu, jeden z nejobávanějších představitelů okupační moci. V době, kdy její někdejší přítel Hugo Haas a další herci židovského původu nesměli vstoupit na divadelní prkna ani do filmových ateliérů, se prý Mandlová s K. H. Frankem důvěrně stýkala.

Jejich poměr se nikdy nepotvrdil, Mandlová dokonce tvrdila, že se s Frankem poprvé osobně viděla až v roce 1943 – a to už měla být nějaký ten rok pod jeho ochranou. Tehdy dokonce přijala pozvání na večírek, kterého se měl účastnit i Frank, právě proto, aby potvrdila, že se s ním vidí poprvé v životě. 

Přesto dostávala anonymní dopisy a výhrůžné telefonáty, o jejím údajném poměru s Frankem informovalo i české vysílání z Londýna, říkalo se také, že jí Frank daroval vilu zabranou Židům... 

Adina Mandlová a Oldřich Nový

Adina Mandlová a Oldřich Nový

Frankova milenka?

Po válce poměr s Mandlovou popřel při výsleších i sám Frank, nicméně pouhá fáma stačila k tomu, aby veřejnost pasovala Adinu Mandlovou na Frankovu milenku, tedy na kolaborantku.

V roce 2007 o tom na Vinohradech uvedla hru Adina Čechoameričanka Milena Jelínková. Ona sama říká, že je přesvědčená o Adinině nevině, jinak by o ní prý vůbec nepsala. Téma kolaborace ovšem rezonuje celou hrou, nejde o zaprášenou válečnou historii, ale o nadčasový motiv. Punc atraktivity má zejména spojení umělce a kolaborace. 

Jak Mandlová píše ve svých pamětech, nazvaných Dneska už se tomu směju: „Pro řadového zaměstnance nebylo těžké vyhnout se přímému styku s Němci, ale pro prominenta to bylo nemožné.“ Ve chvíli, kdy Němci převzali vedení Barrandova, bylo pro herce prakticky nemožné se „nenamočit“. Zejména od pohledných hereček, jako byla Mandlová, Gollová nebo Vítová, se automaticky očekávalo, že „ozdobí“ i německé filmy. 

Pravdou také je, že lidový soud nešel po „pěšácích“. Ve vězení tedy neseděli všichni členové České filharmonie, ale jen dirigent Václav Talich, nebyli zatčeni všichni členové Divadla Vlasty Buriana, kteří měli u slavného herce bezpečné angažmá, ale jen Burian. Mezi těmi, kteří nesměli exemplárnímu trestu uniknout, nemohla Adina Mandlová chybět. 

Nebyla tak naivní jako Lída Baarová, které v té době už kontakty s Goebbelsem zničily kariéru, a dobře si uvědomovala, co by pro ni znamenalo zaplést se s nacistickým pohlavárem. Nicméně i ona připustila, že měl nacistický ideolog jisté charisma.

„Musím přiznat, že jeho osobnost mě fascinovala. Vzdor tělesné vadě a malé postavě to byl velmi impozantní zjev. Měl pronikavé oči, které v asketickém obličeji zářily zlou inteligencí, a jeho ironická ústa a malý nos mu dodávaly impertinentní a skoro ďábelský vzhled. V jeho chování byla jistota a autorita, a jakmile začal mluvit, úplně ovládl konverzaci,“ neskrývala fascinaci Mandlová. Setkání s Goebbelsem nakonec proběhlo ve vší počestnosti, herečka se prý opila a pozvracela se v koupelně... 

V případě „menších zvířat“ ovšem neváhala svůj šarm zcela programově využít. Nijak se například netajila tím, že účelově využívala náklonnost Hermanna Glessgena, který byl pověřen vedením filmového referátu v oddělení kulturněpolitických záležitostí Úřadu říšského protektora.

Glessgen zahořel vášní a Mandlová se rozhodla, že ho oškube, a nechávala si od něj platit nákladné róby a kožichy. Faktem je, že Glessgen byl na jaře 1940 ze svého úřadu odvolán kvůli finanční nespolehlivosti. Tím pádem by se fintivost Mandlové při troše dobré vůle dala kvalifikovat jako odboj. 

Adina Mandlová

Adina Mandlová

Ztřískání nacisty bičíkem

Ještě pikantnější je ovšem historka, kdy se herečka rozhodla, že se zaslouží o znovuotevření Divadla na Vinohradech. Využila k tomu opět mužskou slabost, tentokrát německého divadelního referenta v protektorátní kanceláři doktora Oehmkeho. 

„Byl ze mě zřejmě víc než vedle a věděla jsem, že bych u něho mohla hodně docílit a tím být české věci alespoň takhle prospěšná – a snad se i trochu rehabilitovat,“ zapsala si Mandlová.

Rozhodla se tedy, že úředníka zkompromituje tak, aby jí kývl prakticky na cokoli: „A tak když mi Oehmke znovu zavolal, pozvala jsem ho k sobě do bytu. Nalila jsem do něj spoustu koňaku a on mi pak v opici podepsal dopis, který jsem mu nadiktovala, že divadlo bude otevřeno, a to bez jakýchkoli perzekucí členů souboru.“ Teprve pak uspokojila Oehmkeho masochistické choutky: „Ztřískala jsem ho jezdeckým bičíkem, že se druhý den nemohl posadit.“ 

Když se pak zbitý muž snažil ze svých závazků vykroutit, neváhala operovat s fámou, která jí tak ubližovala: pohrozila Oehmkemu, že ho znemožní u Franka. Její vydírání mělo úspěch, vinohradské divadlo bylo otevřeno. Ani to ovšem nebylo Mandlové po válce připsáno k dobru, přestože svým husarským kouskem získala v divadle pro řadu lidí bezpečný azyl. Dozvěděla se to, co se dalo předpokládat: že o otevření divadla usilovala jen proto, aby v něm mohla sama hrát. 

„Kádrový profil“ Adině nijak nevylepšila ani sebevražda jejího manžela malíře Zdeňka Tůmy (šuškalo se, že ho přivedla do hrobu), ani pozdější vášnivý vztah s komunistou Vladimírem Šmeralem. Když měl Šmeral nastoupit do transportu, dokonce usilovala o audienci u svého údajného milence Franka. Marně. Přestože se Šmeralem čekala dítě (holčička se narodila mrtvá), on po válce neztratil na její obhajobu ani slovo. 

Z Pankráce do fabriky

Adina byla zatčena krátce po osvobození v Berouně. Lidé, kteří jí před pár lety tleskali, jí teď plivali do obličeje a řvali na ni: „Kde máš Franka, aby ti pomohl?“ Prošla si stejným ponížením jako udavači nebo řadoví Němci, všichni tehdy skončili v jednom pytli. Leckomu dělalo dobře, že Mandlová musela vyměnit své róby a šminky za vězeňské hadry a špínu. 

Na práce mimo pankráckou věznici chodit nemohla, lidé na ulici by ji zlynčovali. Skončila by nejspíš stejně jako režisér Jan Sviták, kterého ubil rozvášněný dav. I když seděla ve vězení, štvavá kampaň proti ní pokračovala. Na Pankráci ji navštívili novináři, kterým musela pózovat ve vězeňských šatech, aby lid viděl, jak byla slavná herečka potrestána. 

Když se po dlouhé době konečně dočkala předvolání, sdělil jí žalobce, že se prý nenašlo nic, co by zavdalo důvod postavit ji před lidový soud. Adina tedy byla propuštěna a čekal ji nástup do fabriky, kde ovšem její přítomnost vzbuzovala takovou pozornost, že musela být uklizena kamsi do kanceláře. 

Zúčtování se ale přece jen dočkala. Malým dekretem jí byla vyměřena pokuta sto tisíc korun a odnětí svobody přesně na tu dobu, kterou si už odseděla. Podle herečky to byla hlavně pomsta za to, že po propuštění z vězení odmítla dělat protiamerickou špionku. 

Nešťastné putování světem

Z Československa ji vysvobodil účelový sňatek s Pepíkem Kočvárkem, který sloužil u RAF, měl britské občanství a říkal si Joe Knight. Poválečná herecká kariéra Adiny Mandlové však za mnoho nestála, herečka to přičítala klepům, které se za ní táhly i do Velké Británie. Rozvedla se a znovu provdala. Poté se seznámila s módním návrhářem Benem Pearsonem. A přišla zase další svatba, v roce 1954. Protože byl Pearson homosexuál, žili spolu intimně jen sporadicky. 

V roce 1966 se vrátila do Československa, aby v alternaci s Nelly Gaierovou hrála hlavní roli v muzikálu Hello, Dolly!. Brzy se však odhalila její divadelní nezkušenost a roli nedostala. Mandlová se vrátila do Anglie a pracovala v obchodě svého manžela. Pak se na „stáří“ odstěhovali na Maltu a posléze do Kanady.

Ani tam moc štěstí necítila. Tamní společnost považovala za plytkou a povrchní. Když její manžel v roce 1991 zemřel, rozhodla se Adina Mandlová na závěr života vrátit do Československa. Známí a příbuzní ji umístili do Karlových Varů a posléze na zámek Dobříš u Příbrami. Adina Mandlová zemřela 16. června 1991 v příbramské nemocnici ve věku 81 let. Její popel byl rozptýlen na hřbitově v jihočeské Blatné. 

Kdyby neodešla do emigrace a zůstala doma, nedopadla by lépe. Její kolegové, kteří zůstali, jako Nataša Gollová nebo Vlasta Burian byli odstaveni na okraj společnosti a jen tu a tam jim bylo umožněno, aby předvedli, co umí.

DARINA KŘIVÁNKOVÁ
  • 10Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz