Ano, to se stalo, přikyvuje část jeho pozdějších spoluhráčů a známých. Druzí vyslovují pochybnosti. Ke skandálnímu kousku Ladislava Přády údajně došlo ve vítězném utkání československé reprezentace s domácím Dynamem Moskva (2:1) a jisté je, že tuhle záležitost v režii jednoho z největších poválečných talentů si dlouho připomínaly generace fotbalistů.
Česká Marylin Miroslava Sternová se předávkovala: ‚Tati promiň mi, už nemůžu dál‘ |
„Pravda je, že předpoklady k něčemu podobnému měl právě Přáda, tehdy ještě hráč Liberce,“ říká fotbalový historik Miloslav Jenšík, který se s věhlasným fotbalistou, jenž se však kvůli své slabosti k alkoholu zastavil téměř na začátku cesty, setkal poprvé jako začínající novinář v roce 1955.
O Přádovi se traduje, že byl mimořádný talent s neskutečným přehledem a předvídavostí. Zároveň byl bezvadným společníkem, který hrál na harmoniku se stejnou virtuozitou, s jakou ovládal míč.
„Legendární historku o moskevském klepání na tyč mi vyprávěl několikrát, ale jednou mi taky řekl, že si ji vymyslel. Nicméně hezky se to poslouchalo a poslouchá, zvlášť když se o tom dlouhá léta nesmělo napsat,“ usmívá se Jenšík.
Místo olympiády světovou pornohvězdou. Andreu Absolonovou zabil nádor na mozku |
„Byl zdravě drzý, nikdo nevěděl, co s balonem provede,“ vzpomíná Ivo Urban, Přádův spoluhráč v týmu ÚDA, předchůdci Dukly Praha. „Já říkal, že je fotbalový partyzán - chodil kolem vápna jakoby nic, a přitom číhal. Kopal oběma nohama, měl úžasné zrychlení, kličky a zakončení,“ líčí.
Babička namísto rodičů
Jenže Přáda, jenž působil ve vojenském klubu v letech 1954 až 1956, byl nevyzpytatelný i v jiném směru. Neuměl odmítnout společnost kamarádíčků, kteří mu brzy začali plácat po ramenou: Láďo, dej si ještě jednu! V Liberci, kam přišel z Hvězdy Trnovany, ale zejména v Praze. A potom i jinde.
Mnohé už zahalil čas, ale jedna dáma věděla hodně. Paní Zdeňka Podlešáková z pražských Nuslí se o Ladislava Přádu, někdejšího miláčka publika, starala posledních sedmnáct let jeho života. Ani ona již nežije, zemřela v roce 2008, nicméně její syn Ivan Podlešák je se vším velmi dobře seznámený.
POHNUTÉ OSUDY: Hvězdná Naďa Urbánková si životem nese trauma znásilnění otcem |
„Pan Přáda se narodil v Přešticích, a když oblast zabrali Němci, jeho otec převezl rodinu do Prahy. Po základní škole musel Přáda na sever Čech k babičce, ale ničím se nevyučil. V Trnovanech začal hrát fotbal a dělal pokrývače. Na rodiče zanevřel, podle maminky mu chyběla citová výchova. Jeho otec se k němu hlásil až později, když už byl slavný,“ přibližuje Podlešák.
S tím koresponduje vzpomínka spoluhráčů na Přádovo působení v Praze. Jednou po zápase kdosi přišel do kabiny, že má venku návštěvu. Ale Přáda byl hned zpátky a bouchl dveřmi. „Teď se ke mně zná,“ řekl vztekle.
Brzy po Přádově příchodu do Prahy prý bylo jasné, co se dá čekat. „Byl to skvělý fotbalista, ale nevyhnul se malérům – přetáhl večerku nebo se vrátil o den později. Potom už i o tři dny. Bohužel se už v Liberci dostal do party, která šla slavit, ať se vyhrálo, nebo prohrálo,“ pokyvuje hlavou další ze slavných spoluhráčů Josef Masopust.
POHNUTÉ OSUDY: Rudolf Brázda, poslední hošan z Buchenwaldu |
Nad Přádou držel ochrannou ruku trenér Karel Kolský. „Chtěl ho zachránit pro fotbal i pro život, ale Přádových průšvihů přibývalo. Ovšem pokud se nenapil, byl velmi srdečným společníkem, výtečně zpíval,“ vzpomíná Rudolf Kocek, tehdejší činovník ÚDA, později šéf Dukly a předseda Československého fotbalového svazu.
„Jenže sekal dobrotu vždycky jen pár dní, uměl propít výplatu, hostil i celý lokál. Tak mu trenér Kolský nechal ukládat peníze na knížku a Láďa dostával jen kapesné,“ dodává Masopust. Občas spoluhráči ráno vyzvedli Přádu v baru, aby se stačil prospat, a odpoledne hrál. Průměrně, ale jindy jako z partesu a lidé jej milovali.
S krejčovským metrem u pokladny
„Takhle jsme jednou porazili na Strahově Tankistu 7:1 a Láďa dal šest gólů,“ doplňuje Urban. „Taky jsme nad ním drželi patronát – každý z nás si ho vzal na den na starost a večer s ním šel do kina. Byl fajn, pro kamaráda by udělal první poslední. Ale byl nezodpovědný.“
20 mrtvých u Nažidel. Nehoda, po které i otrlí záchranáři hledali pomoc psychologa |
Do legend vstoupila i další historka. Po flámu stál Přáda v důstojnické uniformě u pokladny stadionu na Štvanici a krejčovským metrem přeměřoval návštěvníkům brusle, zda vyhovují štvanickým parametrům. „Z toho měl asi malér, ale přesně tohle byl styl jeho žertíků,“ míní historik Jenšík.
V reprezentaci stačil v letech 1953 až 1956 nasbírat deset startů, dal pět gólů. Pak už začal strmý pád. Nucený odchod z Dukly, několikaměsíční angažmá v RH Brno, odchod z podobných důvodů. Poté Česká Lípa, Liberec, Hradec Králové, nikde ale nevydržel, neboť musel nějaký měsíc čekat. Tím fotbalový svaz stlačil kdysi zázračného Přádu na samé dno. Brzy ho totiž zavřeli pro příživnictví a skončil v Uranových dolech Příbram.
„Fáral jako každý jiný mukl. Dozvěděli se to fanoušci, a když ho propustili, vymohli si, aby hrál za Baník Příbram,“ vybavuje si Miloslav Jícha, dlouholetý sekretář Dukly. Posledními fotbalovými štacemi Ladislava Přády byly Kutná Hora a nakonec Krabčice na Roudnicku a tamní TJ Podřipan Rovné, mužstvo okresního formátu.
V sedmdesátých letech už to byla jenom Praha. Spával po nádražích, v uhelných skladech, u kamarádů, vysedával v hospůdkách v obnošeném saku s rozdrbanými rukávy a smutně čekal, kdo mu zaplatí pivo. Jako třeba ve Střešovicích Na Zvoničce. „To je Přáda, co zaklepal Rusákům na brankovou tyč,“ ukazovali starší fotbalisté mladým spoluhráčům.
POHNUTÉ OSUDY: Petr Sepéši. Sympaťáka s tuctovým hlasem nechme spát |
Paní Podlešáková poznala Přádu v roce 1977 v plicním sanatoriu v Nové Vsi pod Pleší. „Byl po operaci plic, měl tuberkulózu. Maminka zjistila, že je v bezvýchodné situaci, že nemá nikoho, byl nešťastný. Tak se rozhodla, že mu pomůže,“ vybavuje si Ivan Podlešák.
Přáda pak u své patronky strávil sedmnáct let. „Byl trochu jako velké dítě – neublížil by ani mouše, ale sám by se o sebe postarat neuměl.“ Pobíral invalidní důchod, neuvěřitelných 280 korun jeho opatrovnice po boji s úřady změnila na šest stovek. „Já a sestra už jsme měli svoje rodiny. Oni dva žili v místnosti o sedmadvaceti metrech čtverečních, vedle byl už jen záchod. A ještě jedna neobydlená místnost, chtěli jsme ji pro ně získat, ale marně,“ mračí se Podlešák.
Co nesvedl zástup spoluhráčů, trenérů a činovníků, zvládla paní Podlešáková. „Často jsem je navštěvoval, ale nikdy jsem pana Přádu neviděl opilého. A dokud byli naši kluci malí, oni dva je o prázdninách hlídali třeba tři týdny na chatě – pan Přáda si tam s nimi kopal a pořád to měl v noze,“ má jasno.
Dlouho se snažila o návrat. Život Ivety Bartošové poznamenaly léky a alkohol |
Ve finále se Přáda ocitl v sanatoriu u Rokycan. S rakovinou. Otakar Dolejš z Nadace fotbalových internacionálů mu chtěl po poradě s paní Podlešákovou zavézt přenosný televizor. „Zrovna jsme ho měli jít s Josefem Masopustem koupit, když paní Podlešáková zavolala. Už prý nemáme chodit,“ vybavuje si.
Bylo to 19. prosince 1995, Přádův popel pak byl rozptýlen na Olšanech. „Ze slavných spoluhráčů jsem tam viděl jen Ladislava Nováka,“ mrzí dodnes Ivana Podlešáka. Po úmrtí matky v roce 2008 chtěl zachránit novinové výstřižky, které měl Přáda v krabici – podle jednoho za něj PeňarolMontevideo při zájezdu reprezentace v roce 1956 nabízel miliony. „Ale už jsem ty výstřižky nenašel.“
