20. června 2016 10:00 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

POHNUTÉ OSUDY: Miláček Kanady žil na
plné pecky. Dzurillu dohnal až infarkt

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Vladimír Dzurilla. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Vladimír Dzurilla. | foto: Lidové noviny
Puky uměl chytat jako mouchy. Se stejnou bravurou a samozřejmostí dokázal ale také slavit. Teď je tomu jednadvacet let od chvíle, kdy si geniální hokejový brankář Vladimír Dzurilla zvolna chystal přiťuknout k 53. narozeninám. Chyběl mu k nim pouhý týden, když ho našli v jeho bytě v Düsseldorfu mrtvého.

Udělaného chlapíka s velkým, přátelským a rozdávačným srdcem skolil infarkt. Zcela nečekaně a bez varování.

Jak absurdní věci někdy přináší hokejový život. Vladimír Dzurilla se devět let po převzetí ceny pro nejlepšího brankáře hokejového mistrovství světa v roce 1965 oficiálně rozloučil s reprezentací. Jenže všechno se velmi brzy poté zvláštně zamotalo. Dzurillovy udivující výkony v nejvyšší soutěži ho totiž znovu katapultovaly do národního týmu.

A právě po svém nečekaném comebacku předváděl v reprezentaci nejlepší kousky ve svém životě. V letech 1976 a 1977 si přivezl dvě zlaté ze světových šampionátů v Katovicích a Vídni, ale nadchl zejména na Kanadském poháru.

Tehdy se poprvé v historii hokeje uskutečnil turnaj, na němž se potkali nejlepší hráči světa. Kanadský pohár poutal ohromnou pozornost nejen v zemi javorových listů, kde se uskutečnil, ale prakticky po celé zeměkouli.

„Do Kanady odlétal jako jasná brankářská jednička Jirka Holeček. Jenže Vlado pak také dostal šanci a už ji nepustil,“ vzpomínal na turnaj, jehož věhlas se dá přirovnat i k olympijskému Naganu, Milan Nový. Obávaný kanonýr, který tamější fanoušky poněkud vykolejil z jejich euforie a sebevědomí. V prvním vzájemném klání s Kanadou totiž obstaral jedinou branku zápasu.

Čechoslováci se pak s Kanadou poměřili ještě ve finále, které se hrálo na dva vítězné zápasy. První Kanada ovládla bez problémů 6:0, ale v tom druhém se k výhře 5:4 prodrala až v prodloužení.

V oněch dvou vyrovnaných a vzrušujících zápasech v Montrealu v brance československého výběru čaroval Vladimír Dzurilla. Svými výkony i pro Evropana nezvyklým stylem Kanadu uchvátil a stal se miláčkem publika. Bezprostředně po turnaji dostal dokonce nabídky od čtyř týmů NHL.

„Vladovi možná pomohla k jeho výkonům i psychická pohoda a klid,“ přemítal po letech Nový. „Asi si původně myslel, že si moc nezachytá, takže se vůbec nenervoval. A pak najednou dostal šanci a šlo mu to parádně. Přitom to neměl vůbec jednoduché, protože plejeři z NHL už tehdy stříleli strašně tvrdě. V brankovišti hráli pro nás nezvykle agresivně a snažili se s nevídanou zarputilostí puky dorážet do branky. Kdo tyhle situace zvládl, musel být tedy hodně dobrý gólman.“

Pomáhala i robustní postava

S Dzurillou si v mančaftu v Kanadě zahrál i šikovný útočník a vyhlášený poctivec Josef Augusta. „V Kanadě z něj byli úplně hotoví, když ho viděli chytat,“ vybavil si. „Z ničeho nic se tam objevil gólman z Evropy a předváděl typicky kanadské pojetí chytání. Vyjížděl proti střelám, prakticky nepadal na led, všechno se snažil krýt vestoje. Byl velice pohyblivý, dokázal se rychle přemisťovat od tyče k tyči, navíc měl bleskovou lapačku. A když připočteme jeho mohutnou postavu, moc mezer vedle něj už v brance nezůstalo. A to se tehdy brankáři oblékali do poněkud jiné výstroje než v současné době. Kdyby měl na sobě to, co se nosí dnes, tak by mu nedal gól snad vůbec nikdo...“

Milan Nový jeho slova potvrdil: „Vlado dobře četl hru útočníků a hlavně nikdy nezmatkoval. Spousta brankářů v rozhodující chvíli ztratí nervy a udělá třeba i malou chybičku. Vlado ne... Pomáhaly mu pevné nervy a co si budeme povídat, taky trochu ta jeho figura...“

Nový prý v lize nastřílel víc gólů Holečkovi než Dzurillovi, o tom je pevně přesvědčený. „Moje Kladýnko bylo tehdy určitě lepší než Sparta a Jirka Holeček mohl dělat v brance Pražanů možné i nemožné, ale my mu ty góly stejně stříleli,“ smál se.

Ve Slovanu ho zprvu nechtěli

K hokeji se Dzurilla dostal přes fotbal až ve třinácti letech. Ve Slovanu Bratislava ho odmítli, takže zamířil do celku Spartak Kovosmalt Petržalka. Jenže v brankovišti si brzy získal náležitý respekt, takže si ho funkcionáři Slovanu záhy všimli. Nejdřív si ho půjčili na hostování a pak za „dvacet hokejek a dvacet puků“ přestoupil k „belasým“ natrvalo.

Lehké to ale v týmu neměl. Věčně se stával součástí boje o titul a přízeň publika, která bývala občas poněkud vrtkavá. Dzurilla proto svého času dokonce odmítal chytat v domácím prostředí, protože byl rozladěný nekritickým přístupem publika. V závěru kariéry zase plnily novinové stránky jeho spory s brankářem Marcelem Sakáčem. Oba chytali ve Slovanu výtečně a oba logicky usilovali o post jedničky v mužstvu. Jejich vyhrocené vztahy nakonec dokonce řešila i disciplinární komise.

Navzdory zmíněným problémům ale každý, kdo Dzurillu blíže poznal, pochopil, že se v jeho rozložité postavě skrývá vlídná duše a dobrota.

Vladimír Dzurilla.

„Vlado byl skutečně príma chlap, vzpomínám na něj jen v dobrém. I proto, že nikdy nezkazil žádnou legraci,“ řekl Nový. Josef Augusta přidal, že měl život skutečně moc rád: „Patřil mezi skvělé parťáky a vyhledával dobrou společnost. Nikdy nezklamal jako brankář ani jako společník. Třeba na onom Kanadském poháru bydlel na pokoji s Jirkou Novákem. Jednou naplnili vanu pivy a zasypali je ledem. No, a všechny nás tam na to pivko pak zval.“

Dzurillovým letitým parťákem v brance národního týmu se stal Jiří Holeček. Když se objevili vedle sebe, částečně připomínali komickou dvojici Laurela a Hardyho. Holeček, vysoký čahoun se subtilní postavou, dokázal na brankové čáře roztahovat nohy s betony do nejroztodivnějších úhlů. Svým neskutečným pohybem a mrštností tehdy zamotával hlavu hlavně ruským útočníkům, kteří byli zvyklí vozit puky až do branky. „Hardy“ Dzurilla zase svojí rozložitou postavou a klidem nervoval spíše zámořské hokejisty. Každopádně se ale velmi dobře doplňovali.

Štístko anebo malý a velký čert

Holeček má prý na Dzurillu dva pohledy. „Když jsem jako mladý přišel do nároďáku, Vlado mě věčně pro něco někam posílal a říkal mi třeba, ať po tréninku posbírám puky. Byl holt mazák, s tím se nedalo nic dělat,“ vzpomínal pobaveně.

Holeček pak na čas z reprezentace vypadl, a když se vrátil, tak už v roli gólmana číslo jedna. „Vlado ale fakt, že na něj zbyl post číslo dvě, bral v pohodě,“ pokračoval. „Vycházeli jsme velmi dobře, určitě i proto, že se s touhle novou rolí bez problému vyrovnal. Zvláštní je, že s Jirkou Crhou v brance jsme nikdy mistrovství světa nevyhráli, ale jakmile se do reprezentace dostal Vlado, tak se nám dařilo. Stal se takovým štístkem v mančaftu... Taky si vzpomínám, že bydlel na pokoji většinou s Frantou Černíkem. Oba měli kudrnaté vlasy, takže se jim říkalo malý a velký čert...“

Právě Dzurilla začal jako jeden z prvních v Československu používat masku, protože už měl dost přibývajících zranění v obličeji.

„Měli jsme skoro stejnou masku, ale Vlado v ní, jak měl širší obličej než já, vypadal trochu jinak,“ vybavoval si Holeček. „Vůbec první se ale s maskou objevil myslím Vláďa Nadrchal, druhý byl Vlado a pak jsme ji začali nosit i my ostatní.“

Na Dzurillu často vzpomínal i Stanislav Neveselý. Bývalý výtečný hokejista a později úspěšný trenér. Právě kuriózní gól, který kdysi Dzurillovi vstřelil, mu přinesl slávu a popularitu.

„Tahle branka se dokonce dostala i na stránky knih,“ pyšnil se před časem. „Karel Gut mi poslal přesnou přihrávku, já dojel k červené čáře a napálil puk na bránu. Ani jsem se nedíval, kam letí, a zamířil na střídačku. Vlado ale zřejmě zrovna nedával pozor a puk ke zděšení jeho spoluhráčů a k naší radosti skončil v brance! Tenhle gól padl pár minut před koncem zápasu a Slovan připravil o mistrovský titul!“

Kariéru zakončil v Německu

Poté co Dzurilla v roce 1977 naposledy v životě oblékl reprezentační dres, zkusil štěstí v německých celcích EV Augsburg a SC Riessersee. Tehdy se hokejisté zrovna moc na Západ legálně nepouštěli, ale v roce 1978 dostalo svolení hned pět ikon. Jiří Holík, František Machač, František Pospíšil, Jiří Holeček a právě Vladimír Dzurilla. Proslýchalo se, že jim tehdy pomohl ministerský předseda Štrougal.

Doba byla totiž napjatá, zejména poté, co v roce 1974 emigroval slavný Václav Nedomanský. I Štrougal si uvědomoval, že nebezpečí dalších útěků je zcela reálné, takže nakonec přemluvil Husáka, aby odchod alespoň pěti hráčů podepsal. Dzurilla se v Německu velmi dobře zapsal, a také proto tam později začal trénovat brankáře. Koncem července roku 1995 však v Düsseldorfu jednou nepřišel na trénink. Leckdo si zprvu myslel, že možná musel naléhavě odcestovat domů. Když se ale nehlásil, policisté otevřeli jeho byt a našli ho tam bez známek života.

„Jo, člověk do těla nevidí,“ krčil rameny Milan Nový. „To víte, že z hokeje ho máme všichni trochu opotřebované, ale Vladových 53 let... Vždyť to není žádný věk. Pamatuju si, že jsem se byl před časem v Buštěhradě podívat na tenisovém turnaji a můj letitý spoluhráč Eda Novák lítal po kurtu při čtyřhře jako mladík. Já na něj ještě z legrace pokřikoval, ať se tolik nehoní. A za týden zemřel...“

Jiří Holeček přemítal, jestli infarkt myokardu třeba nemohl souviset s jeho váhou: „Vlado přibral snad 30 kilogramů a možná to jeho organismus už neutáhl...“

„Jeho smrt nás všechny strašně zaskočila,“ uzavřel tuhle smutnou kapitolu Josef Augusta. „Jestli měl nějaké problémy, tak je na sobě rozhodně nedával nikdy znát. Opustil nás strašně brzy, ale na druhou stranu – život si dokázal užít skutečně na plný pecky...“

Vladimír Dzurilla je pochován na bratislavském hřbitově ve Slávičím údolí, pár kroků od míst, kde na věčnost odpočívá Alexander Dubček.

VÁCLAV CIBULA
  • 0Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz