Svítí na vás sluníčko?“ Zajímavý dotaz, když nemůžete někoho najít, říkám si v duchu. „Svítí,“ odpovídám. „Tak to asi vím, kde jste. Počkejte, doběhnu pro vás,“ říká mi do telefonu devatenáctiletý Kamil Dostál a v areálu motolské nemocnice mě skutečně během pár minut najde. Už na dálku se usmívá, trochu pokulhává na jednu nohu. Je to kvůli nemoci, nebo to má z víkendových závodů na motorce? Může za to nemoc, zjišťuji později.
A taky zjišťuji, že s orientací v motolském bludišti je na tom podobně jako já i Kamilova máma. A to přesto, že tu strávila rok. „Když jsem tu byla s Kamčou, tak jsem spolehlivě trefila jen z jeho pokoje do jídelny a zpět,“ říká Jaroslava Dostálová.
Musíte hned do Hradce
POHNUTÉ OSUDY: Horolezec Jaroš se nevzdal ani po amputaci prstů a zdolal Korunu Himaláje |
Bylo to jako s většinou takových nemocí. Přišla náhle a během chvíle změnila úplně všechno. Před dvěma lety si vybrala šestnáctiletého kluka, sportovce, milovníka motokrosu, který chodil do druhého ročníku a chtěl se vyučit autoklempířem. Už dlouho předtím, než se o ní dozvěděl, se jeho tělo s nemocí muselo prát, aniž by to poznal.
„Doktor nám pak vysvětloval, že Kamil má dobrou fyzičku, takže se tělo stále bránilo, ale nevycházelo to najevo,“ vzpomíná na události z dubna 2011 Jaroslava Dostálová. Z ničeho nic začal být ale Kamil unavený, pak se přidaly bolesti hlavy, zvýšená teplota. K doktorovi šli v domnění, že by mohl mít ucpané dutiny od rýmy. Dutiny byly ale v pořádku, a tak mu vzali krev.
„Za několik hodin už volali, že musíme jet ihned do nemocnice do Hradce Králové,“ popisuje Kamilova máma. Diagnostikovali mu akutní leukemii. Ještě ten den začala léčba. „V nemocnici mi říkali, že s mými hodnotami už lidé jen leží, a já ještě den předtím ujel deset kilometrů na kole. Trénoval jsem celou zimu kvůli motokrosu,“ vzpomíná mladý závodník.
S motorkami byl ale konec, stejně jako se školou a se vším dalším, co patří ke klasickému životu teenagera. Na řadu přišla chemoterapie a vše nepříjemné s ní spojené – bolesti kloubů, únava, strach. Odumřely mu konečky nervů na nohou, a tak strávil tři čtvrtě roku na vozíku. „Vstal jsem, ale neudržel jsem se na nohou, podlamovala se mi kolena, vlastně jsem nemohl pořádně ani sedět,“ popisuje Kamil ty nejtěžší chvíle.
POHNUTÉ OSUDY: Jakub Halík byl krok od zázraku. Hasič po zákroku žil půl roku bez srdce |
Jeho máma přestala chodit do práce a trávila s ním v pokoji motolské nemocnice, kam ho po půl roce převezli z Hradce Králové, veškerý svůj čas. Jeho táta jezdil do Prahy jednou za tři dny. „Někdy jsem přijel a vůbec nic jsme neřekli, jen jsme tu byli s ním. Někdy mu totiž vadil i hluk, muselo být naprosté ticho,“ popisuje jeho otec Tomáš Dostál.
„Nevíte, co bude za hodinu, natož co bude zítra. Manžel třeba přijel, Kamčovi bylo dobře, ale za čtvrt hodiny se mu udělalo zle. Některé děti mohly jezdit po chemoterapii domů, my moc ne. Ale museli jsme věřit, že to dobře dopadne, jinak to ani nešlo,“ dává rodina dohromady útržky z roku 2011 a 2012.
Koncem roku 2011 se k leukemii přidala další komplikace – plísňová infekce v nose. Kamil musel na operaci. Nakonec ho čekaly hned dvě. Při první mu odoperovali půlku přepážky a nějaké kůstky a při druhé zbytek. Poznat to ale nejde.
„Máte ho pěkný,“ říkám mu na lavičcevmotolském areálu, kam přijel i s rodiči na pravidelnou kontrolu. Ujistit se, že je nemoc pryč. „Doktoři se taky divili, že drží,“ odpovídá mi s úsměvem. Když nebude, bude muset na plastiku. „Vezmou mi kus posledního žebra a dají mi ho do nosu,“ popisuje Kamil, co by ho ještě eventuálně mohlovbudoucnu čekat.
Dobrý anděl
Tehdy ale rodina narazila ještě na jeden problém – na nedostatek peněz. Léky, rehabilitační pomůcky, ortézy, roušky, peníze na vozík. To vše stálo peníze, kterých měli málo. V Motole jim poradili, ať zkusí oslovit nadační fond Dobrý anděl. Ten pomáhá rodinám, které se kvůli nemoci dostaly do finanční tísně. Podařilo se.
POHNUTÝ OSUD: Náměsíčníka Davida Drahonínského zachránilo taekwondo |
Nadace rodinu Dostálových zařadila na seznam těch, kteří potřebují pomoc. Získali tak svůj účet, kam jim každý měsíc chodí peníze, které nadace vybere od dárců a přerozdělí mezi nemocné. Každý dárce má možnost vybrat si v registraci Dobrého anděla, zda bude přispívat každý měsíc jedné rodině, nebo bude přispívat každý měsíc jinému člověku a tím docílí, že pomůže všem nemocným přibližně stejnou sumou. Stejně tak je tu pak možnost, že se dárce a ten, komu pomáhá, setkají, pokud s tím obě strany souhlasí.
S jedním svým dárcem se tak sešel i Kamil a sám plánuje, že se jednou taky stane pro někoho dobrým andělem. Nadační fond Dobrý anděl se v roce 2013 rozhodla podpořit televize Nova, upozornit na něj a získat tak nové dárce. Právě Kamila si TV Nova vybrala jako jednu z tváří své kampaně na podporu nadace.
Teď už zase závodí
Teď už má Kamil dost sil na to, aby se zase pomalu vrátil do života před nemocí. A jde mu to dobře, dokonce už se zase účastní amatérských závodů v motokrosu. Dva už letos stihl vyhrát, na tom posledním skončil na třetím místě.
„Jednou jsem se projel, ještě když jsem byl nemocný. Vysadili mě tehdy na motorku, protože sám bych na ni nevylezl, ale pak jsem se rozjel a to už šlo,“ vzpomíná. Kamil závodí na motorce od mala. Ve dvanácti letech měl ale úraz s ramenem a na tři roky musel se závoděním přestat. Pak zase začal, ale po jednom roce mu zálibu zhatila nemoc.
„Jak říká Kamil, ten největší závod, který mohl vyhrát, vyhrál,“ opakuje slova svého syna Jaroslava. Závod s nemocí. Její syn už je tři roky zase doma. A už také můsel řešit, kam by chtěl začít chodit od září do školy. Autoklempíře, kterým se měl vyučit, už dělat nemohl. Kvůli operaci nosu nesmí čichat chemikálie.
„Musel jsem skončit a půjdu jinam, zase od prváku. Ale výběr je to těžký, nemůžu toho hodně dělat, doktoři mi toho dost zakázali,“ říká Kamil. V úvahu tak nepřichází automechanik ani třeba hasič. Co se ale Kamilovi zalíbilo, je představa, že by jezdil se záchrannou službou.
Svítí sluníčko?
Po setkání v motolské nemocnici jsme se kvůli focení přesouvali s rodinou Dostálových do centra Prahy. A znovu jsme se s Kamilem museli po telefonu hledat. „Svítí na vás sluníčko?“ zazněl opět do telefonu Kamilův zřejmě oblíbený navigační dotaz. „Na mě svítí,“ odpovídám. A na něho po roce stráveném v nemocničním pokoji konečně taky
