29. května 2016 7:00 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

POHNUTÉ OSUDY: Nad Pelotonem létal radioaktivní mrak. Cyklisté museli na závod k Černobylu

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 15Diskuse
Kyjevský Závod míru v roce 1986. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Kyjevský Závod míru v roce 1986. | foto: Lidové noviny
PRAHA Gorbačov? Možná. Ale podle mnohých stála u začátku konce velkého bratra na východě a pak i u pádu železné opony havárie atomové elektrárny v Černobylu z 26. dubna roku 1986. Právě v tom roce měl odstartovat cyklistický Závod míru v Kyjevě. Stalo se, odstartoval 6. května i za účasti československého týmu. Vedoucí představitelé strany a vlády se tehdy přikrčili a neváhali riskovat zdraví reprezentantů.

Až 28. dubna vydala sovětská agentura TASS zprávu, kterou převzala ČTK. Následující den se objevila v novinách stručná informace, podle níž došlo k havárii, při které byl poškozen jeden z reaktorů, a že jsou podnikány kroky k odstranění následků. „Ve světě došlo k podobným haváriím nejednou,“ zaznělo ve zprávě, která se objevila v tisku, zapadlá mezi ostatními.

„Z naší strany jsme slyšeli, že to nebezpečné není, ale Západ tvrdil, že jde o vážnou věc,“ vzpomínal tehdejší benjamínek týmu československých cyklistů Jozef Regec.

Evropa ale brzy věděla své. I o radioaktivním mraku, který přeletěl Skandinávii a pak se různě pohyboval nad Evropou. Až po letech vyšlo najevo, že nad kontinentem proudily tuny škodlivých látek.

Přesto československá oficiální místa dlouho tvrdila, že není důvod k obavám. Veřejnost ale nevěřila – dostupný byl zahraniční rozhlas a v příhraničních oblastech i rakouská či západoněmecká televize.

Já nebyl hrdina, říká Kozárek

A českoslovenští cyklisté se chystali na start Závodu míru. Mířili do ukrajinského pekla, neboť Kyjev je vzdálen od Černobylu jen něco přes sto kilometrů.

Výběr pro májové etapy, jak se tehdy o Závodě míru psávalo, byl rozdělený na dvě části – jedna závodila v závěru dubna ve Francii, druhá v Itálii.

„Jeli jsme etapák Giro Regioni a jeden západoněmecký cyklista mi devětadvacátého dubna tvrdil, že u Kyjeva bouchla atomová elektrárna. Závod míru se prý pojede až z Varšavy. Byl jsem tak první z mančaftu, kdo se to dozvěděl,“ vzpomínal tehdejší cyklista Vladimír Kozárek.

Bývalý československý cyklista Jozef Regec

Bývalý československý cyklista Jozef Regec

Nevšímavý postoj zachovávali funkcionáři ze svazu cyklistiky a ÚV ČSTV, jehož šéf Antonín Himl byl členem ÚV KSČ.

Odřeknout? To by byla zrada sovětských soudruhů.

Do Kyjeva odlétali závodníci, funkcionáři a novináři 3. května. Ovšem už bez Kozárka, který dostal teplotu.

„Já nebyl žádný hrdina. Přepadl mě takový strach, že mi doktor reprezentace naměřil skoro osmatřicet,“ líčil s odstupem let Kozárek. Jeho štěstí spočívalo v tom, že mu teplotu o den později naměřil i klubový lékař v Dukle Brno. Přesto nesměl rok reprezentovat, nicméně závodil až do roku 1994.

Vzpomínka na Himlův zákaz

„Do poslední chvíle jsme věřili, že se nepojede z Kyjeva, ale z Varšavy. Jediný, kdo se vzepřel, byl Vláďa Kozárek. Doslova mi řekl: Ty už děti máš, ale já ještě ne a nechci nic riskovat,“ vzpomínal Jiří Škoda, tehdy rovněž člen Dukly Brno.

„Hodně jsme o tom s klukama diskutovali, ale Vláďovo vysvětlení bylo logické, měl krátce před svatbou. Vlastně každý mohl říct, že nepojede, tím by ale riskoval další kariéru. Já měl v paměti svoji kauzu z roku 1984, když jsme namísto olympiády v Los Angeles absolvovali soutěž Družba pro lidově demokratické státy a před startem jsem řekl vedení, že se necítím. Předseda ČSTV Himl mi pak zakázal výjezdy na závody, ale bohudík mi to jezdilo a byl jsem pro tým asi nepostradatelný. Do sestavy mířící na Západ mě vždycky nějak vměstnali,“ přibližoval Škoda, nejlepší amatérský cyklista planety za rok 1985.

V roce 1987, po třicítce, tak mohl zamířit k profesionálům a na Giro d’Italia obsadil 19. příčku.

Za Kozárka zaskočil náhradník Radovan Fořt, též známý cyklokrosař a později olympionik z Atlanty na horském kole.

„Nebezpečí jsem si neuvědomoval. Hlavně jsem chtěl jet Závod míru,“ říkal tehdejší člen RH Plzeň.

„Na kyjevském letišti jsme se nedočkali obvyklého uvítání. Zato se nás letištní a pak i hotelový personál potichu ptal, jestli nevíme, co se u nich stalo. Uklidňovali jsme je, že nic vážného,“ vzpomínal bývalý úspěšný dráhař a tehdejší sportovní redaktor ČTK Petr Kocek.

Kyjev, 5. května, den před prologem, tisková konference. Podle Michala Zemana, redaktora bratislavské Pravdy, o ni byl velký zájem.

„Zazněla otázka zahraničního kolegy, jestli se před startem nestalo něco mimořádného. Jeden z organizátorů odvětil, že o ničem neví. A na otázku, proč tedy nepřiletěli cyklisté z mnoha zemí, se mu dostalo odpovědi: Nevím, to se musíte zeptat jich,“ vybavoval si Zeman.

Kdepak balík. Spíš balíček

Několik dní po výbuchu v Černobylu dorazila do Kyjeva šestičlenná družstva z pouhých jedenácti zemí: Bulharska, Československa, Finska (jen ve čtyřech), Francie, Kuby, Mongolska, NDR, Polska, Sýrie, Maďarska a SSSR.

Účast na poslední chvíli odmítly Velká Británie, Belgie, Nizozemsko, Švýcarsko, NSR, Itálie, Rumunsko, Jugoslávie a USA. Důvod byl jasný – výbuch v Černobylu.

„Když jsem tu sestavu viděl v jídelně, tak to nebyl balík, ale balíček,“ použil cyklistický slang Fořt při vzpomínce na pole jezdců, které čítalo chudičkých 64 mužů.

O rok dřív absolvovalo Závod míru 129 cyklistů, o rok později v roce 1987 dokonce 159.

Den před startem, při návštěvě československého konzulátu, se výprava spolu s novináři dozvěděla nové informace. „Naši kyjevští studenti prý odlétají domů, signálem pro ně byl masový úprk spolužáků ze západních zemí. Ale prý je všechno v pořádku, když na prvomájové manifestaci v centru města byl milion lidí,“ líčil Kocek.

Nic z toho se samozřejmě nesmělo objevit ve zpravodajství.

„Cestou z konzulátu nám řidič líčil, jak celý týden právě tímhle autobusem odvážel obyvatele z městečka Pripjať u Černobylu. A těch autobusů prý byly desítky. Ale uklidňoval nás, že vůz mu po každé cestě osprchovali,“ dodával Kocek.

Sedmikilometrový prolog závodu sledovalo v kyjevských ulicích sto tisíc lidí, ale po mimořádné televizní relaci se další dva dny závodilo v téměř liduprázdných ulicích.

„V tiskovém středisku se na obrazovce objevil ukrajinský ministr vnitra a s vážným výrazem četl sdělení. Ve městě se prý výrazně zvýšila radioaktivita (později vyšlo najevo, že 5. května došlo v Černobylu k dalšímu rozsáhlému úniku radiace – pozn. red.), takže město musí opustit těhotné ženy a děti, uzavírají se továrny a provozy kromě životně důležitých, občané nemají otevírat okna, pít vodu, sprchovat se, pít čerstvé mléko, jíst zeleninu a ovoce... Byl to šok,“ přiznával Kocek.

Šéf tiskového střediska přepnul program na Moskvu, kde hlasatelka právě s úsměvem povídala, že na Ukrajině je vše v pořádku...

„Ty kyjevské etapy bez dětí pak byly takové neveselé,“ popisoval Jaroslav Matějka, tehdejší sportovní redaktor týdeníku Květy. „Já se chlácholil, že to není možné, když přijeli Finové a Francouzi, už byla perestrojka, ale upínal jsem se k chatrným argumentům. Zvlášť když naši cyklisté říkali, že při tréninku za městem vídali chlapy v gumových oblecích. A že u cíle diváci byli? Samí vojáci a milice. Na 9. května zase bylo hodně lidí, ale slavilo se vítězství nad fašismem a složení bylo stejné, dostali to příkazem.“

„Černý trikot pro nejradioaktivnějšího jezdce“

Na nádraží mezitím čekaly davy na vlak kamkoli, lidé před budovou bivakovali, u kanceláře Aeroflotu na třídě Kresčatik to bylo podobné.

Zprávy o úniku radiace už šly světem a cyklisté i novináři si oddechli, když odletěli do Varšavy, kde závod pokračoval.

Nebyli by to Čechoslováci, kdyby nebrali celou věc po svém. Už ve Varšavě se říkalo, že JZD Slušovice vyváží na Západ hlávky zelí coby vysoce výkonné žárovky.

„A jeden trikot mi stejně zůstal,“ povídal tehdy Regec, nakonec sedmý. „Černý, pro nejradioaktivnějšího jezdce!“ žertoval mezi přáteli. Netušil, že mu za devatenáct let kvůli nádoru lékaři seberou levou ledvinu. Naštěstí byl výjimkou.

Večer pak přijal cyklisty v Hrzánském paláci předseda vlády Lubomír Štrougal. „Byla to od něj odvaha, protože on a další soudruzi nás poslali někam, kam by sami určitě nejeli. Nemohl vědět, jestli mu nebudeme nadávat. Jenže to stejně nešlo, bylo tam víc policajtů v civilu než cyklistů,“ vzpomínal Regec.

  • 15Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz