14. května 2016 9:00 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

POHNUTÉ OSUDY: Plochodrážník Kasper na dráze vyhrával. Prohrál až s rakovinou

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Antonín Kasper mladší | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Antonín Kasper mladší | foto: Archiv Antonína Kaspera staršího
PRAHA Jeho kariéru zdobily vavříny. A spolehlivost, profesionální přístup. Fanoušci ho milovali – doma i v zahraničí, a ze všeho nejvíc v Polsku, kde mu postavili pomník. Plochodrážní jezdec Antonín Kasper mladší, syn neméně slavného otce stejného jména, však svou poslední bitvu prohrál. Bitvu s rakovinou. V roce 2006, ve třiačtyřiceti letech, kdy už čtvrtým rokem nezávodil.

Když v roce 2002 udělal tečku za kariérou, nikoho to tolik nepřekvapilo. Umínil si totiž, že odejde včas, ve zdraví a po svých. „Jakmile se přiblíží čtyřicítka, pouštím řídítka. Ve sportu se snižují hranice a plochá dráha není výjimka. Hlavně je pořád tvrdší, to už není pro mě,“ prohlásil populární Tony tehdy v říjnu, kdy se naposledy postavil na start závodu při Memoriálu Luboše Tomíčka.

Diváci mu připravili úžasné prostředí a před rozlučkovou jízdou na jeho počest předvedli mexickou vlnu. „Jsem rád, že se mě lidi pořád nechtějí zbavit,“ komentoval s úsměvem počínání ochozů.

„Vždycky jsem chtěl odejít ve chvíli, kdy to chci já. Ne až když mě budou ostatní předjíždět. Moje kariéra, to by neměl být nekonečný příběh. Není to gentlemanský sport, dneska už se nepředjíždí, ale vystrkuje,“ přiznal o jízdě na strojích bez brzd a se širokými řídítky.

Na odpočinek však nemyslel. Ve své dílně doma v Chrášťanech se věnoval ladění plochodrážních motorek, posléze se stal manažerem pražského Olympu na Markétě, která byla jeho druhým domovem. Ale jen na pár měsíců.

Nikdo netušil, že jeho další život bude tak krátký.

Antonín Kasper

Velké plány škrtla smrt

„Po čase jsme dohodli spolupráci v oblasti trenérství a výchovy mladých jezdců. Bohužel jsme to nestihli. Je ohromná škoda, že svoje zkušenosti nestačil předat dál, ale především je ho škoda jako skvělého člověka,“ litoval v roce 2012 Petr Ondrašík, šéf plochodrážního Olympu, někdejší Rudé hvězdy, a bývalý úspěšný reprezentant.

Kasper se narodil 5. prosince 1962 v Praze. Když mu byl téměř rok, jeho táta, rovněž Antonín a tehdejší československá jednička, vyhrál v Pardubicích Zlatou přilbu. Nikdo tenkrát netušil, že se jednou, v roce 1991, stanou jedinou rodinnou dvojicí, která bude mít doma dvě Zlaté přilby.

V roce 1981 dal o sobě Kasper mladší vědět poprvé, když ve Slaném získal stříbro z mistrovství Evropy juniorů. „Ale v podstatě šlo o mistrovství světa, protože na evropském šampionátu závodili nejlepší američtí junioři a Toníka předstihl jen Shawn Moran právě z USA,“ vysvětlil jeho otec.

O rok později v německém Pockingu už synátor šampionát ovládl. Právě v roce 1982 se talentovaný jezdec dostal na jednu sezonu do Anglie, kde jezdil ligovou soutěž v týmu Hackney. „Tam se mi trochu ztratil, ale postavil se na vlastní nohy,“ líčil Kasper starší, který v letech 1968 až 1970 jezdil anglickou ligu v barvách Coventry.

Jinak byl ovšem legendární Tony dlouholetou oporou klubu z pražské Markéty. „Odváděl tady poctivou práci, za celou kariéru získal šestatřicet individuálních a týmových domácích titulů. Byl to bezvadný kluk a parťák, když něco řekl, tak to sedělo,“ měl jasno další z legend Milan Špinka, jenž v roce 2012 působil v Olympu v roli trenéra.

Špinka: Tonda v zimě nespal

Jaký vlastně Kasper byl? „Někdo říká, že svérázný, já si ale pamatuju, že byl perfekcionista, pokud jde o přípravu na závody. A nejen na závody, vždycky byl skvěle připravený na sezonu, což zdaleka neplatilo o všech závodnících. Tonda v zimě nespal, ale dřel na sobě,“ dodal Špinka, jehož doménou byly ledové dráhy. Právě na ledě získal v 70. letech šest medailí z mistrovství světa, z toho i titul šampiona z roku 1974.

V roce 1986 dosáhl Kasper na další velký úspěch, spolu s Romanem Matouškem vybojovali na mistrovství světa dvojic rovněž v Pockingu bronzové medaile. Vavřínů přibývalo, jedním z největších byla i stříbrná medaile z mistrovství světa družstev v roce 1999, o což se postaral jako kapitán týmu spolu s Bohumilem Brhelem, Alešem Drymlem, Antonínem Švábema Michalem Makowským.

„To byl historický zápis, jeden z nejvýraznějších výsledků naší ploché dráhy. To se reprezentantům předtím podařilo jen jednou,“ připomněl předseda plochodrážního svazu Petr Moravec léto roku 1963, kdy se totéž povedlo partě v čele s Kasperem starším.
V individuálním mistrovství světa skončil mladší z Kasperů nejlépe dvanáctý v roce 1987, v letech 1998 až 2001 jako první Čech postoupil do seriálu Grand Prix a nejlépe dojel na konci prvního tuctu právě v roce 1998, celkem třikrát ovládl Memoriál Luboše Tomíčka (1983, 1984 a 1987).

„Byli jsme hlavně rivalové, kamarádi z nás byli spíš až potom, když uzavřel kariéru. Ale nikdy na něj nezapomenu jako na skvělého kluka, který nepokazil žádnou legraci. Byl to profík, který měl rád plošinu i život, při oslavách nějakého úspěchu byl nenapodobitelný,“ řekl o tři roky mladší Bohumil Brhel, který přestal závodit v roce 2007.

Kočovný život plochodrážníka

Kdo mohl Tonyho Kaspera poznat víc než jeho dvorní mechanik Martin Kurz? Po roce 1989, když se ledy uvolnily, spolu začali jezdit po Evropě a dodnes se traduje, že byli nerozlučnou dvojicí.

„Dvanáct let, až do konce Tonyho kariéry, jsme spolu byli téměř denně. Říkalo se, že jsme jako dvojčata, ale já ho bral spíš jako staršího bráchu,“ pokyvoval hlavou Kurz.

„Tonda byl Pan závodník. Pokud jde o evropské ligové soutěže, patřil do Top 15. Kluby z různých zemí si přední jezdce najímaly a najímají, což pravidla umožňují, takže jeden čas Tony závodil v Norsku, Švédsku, Anglii, Německu, Dánsku, Polsku a samozřejmě v Česku. Působil v sedmi klubech, měli jsme sedm motorek rozstrkaných po Evropě,“ líčil mechanik.

Jak takový život vypadal v praxi? „Jednu dobu jsme měli tři roky základnu ve Švédsku. Ze závodů v Dánsku letěl Tony na ligu do Anglie, já mezitím jel autem do Švédska, tam jsem chystal motorku. Tony se vrátil, odzávodili jsme, společně jeli do Norska, já pak jel na chvíli domů, ale on se vracel do Anglie. A sešli jsme se na závodech v Polsku,“ přiblížil Kurz až neskutečný kolotoč. „Závodil i čtyřikrát v týdnu, pokaždé jinde.“

S Kasperem nešlo o nudu ani v jiných ohledech. „Hlavně v prvních letech naší spolupráce to byla taky zábava. Pokud jsme nemuseli hned odjet, zašli jsme do baru, kde jsme to občas roztočili. Jenže Tony brzy přehodil výhybku – cítil, že takové radovánky nedělají dobře jeho profesi. Té podřizoval všechno,“ připomněl mechanik.

Všude prý Kaspera uznávali. „Měl svoje charisma, a navíc to na plošině fakt uměl, jeho výsledky byly kvalitní, a přitom velmi vyrovnané. Takže i když byl jedním z nejdražších evropských jezdců, a pod svoji taxu nikdy nešel, zahraniční kluby jej nepřestávaly vyhledávat. A oblíbený byl i mezi diváky – nikdy totiž hned po závodě neodjel, ale našel si čas na chvilku s fanoušky. To platilo nejvíc v polském Hnězdně, za které dělal špičkové výsledky deset let.“

Poté, co Antonín Kasper v roce 2002 motorku odložil, už se tak často nevídali. „Ale třeba na hory jsme spolu s rodinami jezdili pořád, v prosinci 2005 jsme tak lyžovali v Itálii. V únoru přišel, že ho bolí záda a že má nádor na ledvině. Bohužel to byla pravda. Pak mu vzali jednu ledvinu, byli jsme ještě v Polsku, kde mu dali nějakou plaketu, kterou dostal už jen papež Jan Pavel II. a ještě kdosi, ale nikdo další. Jenže Tonda už nebyl v pořádku a za tři neděle vyvstal další problém. A pak už to šlo rychle...“ hlesl.

Mráz po zádech i slzy

Kamarád a mechanik Kurz mluvil s jedním z nejúspěšnějších jezdců české historie naposledy čtyři dny předtím, než přišla z motolské nemocnice smutná zpráva. „Rád bych si nechal pro sebe, o čem jsme si tam povídali.“

Antonín Tony Kasper neměl pohřeb, v Břevnovském klášteře se sloužila mše. Pochovaný je v Praze na Hanspaulce.

Na Markétě nedávno otevřeli na počest slavného jezdce salonek, který nese jeho jméno a je volně přístupný divákům.

A na stadionu v polském Hnězdně, za které dlouhá léta závodil, mu v roce 2007 odhalili pomník.

„Ten nechali postavit fanoušci, při jeho odhalení jsme byli. Stálo tam na pět set lidí a skandovali Tondovo jméno, byť už mezi námi rok nebyl. Až z toho šel mráz po zádech, ale mně tekly slzy,“ přiznal Martin Kurz.

Kasperův dvorní mechanik ve stejném roce při Grand Prix v Praze do programu napsal: Odešel mi starší brácha, na kterého jsem se mohl vždycky spolehnout. Nemohu použít nic jiného než větu, kterou jsem od něho slyšel mnohokrát – díky, kámo!

  • 0Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.