Hokej je pro většinu kanadských kluků vášní. V téhle zemi nemá žádný jiný sport konkurenci. Pro Malarchuka byl ale ještě něčím jiným. Umožňoval mu psychický i fyzický únik z jeho edmontonského domova. Domova, který nebyl ani tak naplněn rodičovskou láskou, jako spíše častými nočními násilnými vystoupeními jeho opilého otce. Ještě dlouho potom mu v uších zněla ozvěna kladivem rozbíjených oken – to když otce přepadl záchvat zuřivosti. I po letech si vybavoval, jak se k sobě mačkali s bratrem a matkou v kuchyni na podlaze do doby, než otec dokončil své dílo – rozbil všechna okna v domě.
POHNUTÉ OSUDY: Strašlivý náraz do zdi. Mrtvého krále formule 1 nebylo třeba jmenovat |
Když mu bylo 13 let, poprvé si přitiskl nůž k břichu. Tlak stačil na to, aby se objevila krev a on tak mohl pocítit bolest i zvnějšku těla, nejen zevnitř. Od tohohle všeho mu pomáhal hokej utéct. Když se jeho dva starší sourozenci odstěhovali, rozpadlo se i manželství jeho rodičů. Ani potom ale nenastala idyla. Matku často doprovázel, když po bazarech rozprodávala nábytek, aby měla na zaplacení účtů.
Pomohly zkušenosti z války
Jakmile měl volnou chvilku, pracoval mladý Clint na své fyzičce i hokejových dovednostech. „Na ledové ploše jsem v podstatě žil, pořád jsem nutil kluky, ať na mě střílí,“ řekl Malarchuk televizi ESPN. „Pohyb v brance od tyčky k tyčce, dopředu a dozadu. Poprvé, podruhé, pomilionté.“ Tomuhle gólmanovi pak bylo těžké dát gól. Malarchuk tvrdě dřel, aby si mohl jednoho dne splnit svůj sen: zahrát si v nejlepší hokejové lize světa NHL.
Tenhle sen si splnil v roce 1982, když se na dva zápasy postavil do branky Quebec Nordiques – klubu, který jej o rok dříve ze 74. místa draftoval.
POHNUTÉ OSUDY: Brzký odchod třinecké růže. Krásnou šachistku Pertlovou zabila rakovina ve 23 letech |
V Quebeku zůstal až do roku 1987, pak se na dva roky upsal Washingtonu. Během druhé sezony však přišla výměna, Malarchuk putoval do týmu Buffalo Sabres. Tam se onoho 22. března 1989 postavil do brankoviště. „Věděl jsem, že si máma koupila předtím satelit a ten zápas bude sledovat v televizi.“
Do konce první třetiny zbývalo necelých pět minut, když se k brance Buffala řítil útočník St. Louis Steve Tuttle, vtom ho postrčil domácí obránce Uwe Krupp a oba vletěli do brankoviště. Během pádu vyletěla Tuttlova noha nahoru. „Uviděl jsem brusli. Reflex vám velí couvnout dozadu, což mé tělo udělalo. Tím jsem ale odkryl krk.“ Malarchuk v první chvíli žádnou bolest necítil, myslel si, že ho brusle zasáhla do helmy. Pak ale spatřil na ledě louži krve, která se pod ním rychle zvětšovala. Čepel nože na brusli mu proťala vnitřní krkavici - největší krční tepnu.
Diváci v hledišti v úžasu sledovali strašlivou podívanou, tři hráči na ledě začali zvracet, televizní komentátoři křičeli, ať kamery nezabírají klečícího brankáře, z jehož krku se valil proud krve. Jeden člověk ale dobře věděl, co má dělat. Kustod Sabres Jim Pizzutelli bleskově přeskočil mantinel a s ručníkem v ruce by za deset sekundu Malarchuka. Prsty mu vtlačil do rány na krku a pustil je jen několikrát, aby se mohl Malarchuk nadýchnout. Pizzutelli čerpal z toho, co se naučil během války ve Vietnamu, kde sloužil jako medik.
Noční můry a 300 stehů
Na scénu přispěchali i lékaři, brankáře hned odvedli do šatny. Malarchuk v tu chvíli myslel, že umírá. Požádal, aby zavolali jeho matce domů a vyřídili jí, že ji miluje. Pak požádal o kněze.
Sanitka převezla gólmana do nemocnice, kde mu lékaři uzavřeli ránu více než 300 stehy. Malarchuk ztratil třetinu krve. Podle pozdějších analýz bylo obrovským štěstím, že střídačka Buffala byla od branky kousek a Pizzutelli okamžitě zareagoval. Kdyby došlo k incidentu na opačné straně kluziště a pomoc by nepřišla tak rychle, Malarchuk by nepřežil. Stejně tak by zemřel, kdyby se brusle zařízla jen o tři milimetry hlouběji.
POHNUTÉ OSUDY: Everest skrývá tajemství. Byli Mallory a Irvine na vrcholu první? |
Druhý den odpoledne už v nemocnici zesláblý stál před reportéry a vyprávěl, že doktorům před operací říkal, aby byli rychlí, že chce stihnout třetí třetinu. A vyjádřil touhu co nejrychleji se postavit zase do branky. „Když vás shodí kůň, strach překonáte nejlépe tím, že si na něj hned vylezete.“ O den později už byl v hledišti arény v Buffalu, kde ho 16 tisíc diváků ocenilo dlouhým potleskem. „Lékaři chtěli, abych zůstal v nemocnici aspoň týden. Utekl jsem druhý den.“
UPOZORNĚNÍ: VIDEO OBSAHUJE DRASTICKÉ ZÁBĚRY
Jenže noci se proměnily v peklo. Budil se celý zpocený, sedící v posteli s rukou na krku, bezmocně lapající po dechu. Můry ho pronásledovaly noc co noc. Psychiatři později určili, že trpí obsedantně kompulzivní poruchou. Úzkosti se Malarchuk nemohl zbavit ani přes den, byl podrážděný, naštvaný, smutný – pořád v depresi. Lékaři mu předepsali prášky, po kterých se mu třásly ruce.
K prvnímu zápasu se postavil 11 dnů po zranění. Neposlouchal rady všech, ať do konce sezony odpočívá. „Bože, kdybych je tak poslechl,“ přiznal ESPN. Jeho kariéra rychle uvadala, noční můry ovlivňovaly i jeho výkony. Po třech letech mu jeho psychická nemoc sotva dovolovala, aby opustil dům. Deprese prostě nemohl překonat. Jenže nikomu o svých problémech neříkal, držel ono peklo v sobě. Při zápasech si vybíjel vztek na protihráčích. V roce 1992 NHL opustil a kariéru dokončil v nižších ligách.
POHNUTÉ OSUDY: Fotbalové peklo jménem Hillsborough. Po fatální chybě policie vyhaslo 96 životů |
O pět let později výstroj odložil a začal trénovat. To už na tom byl po zdravotní stránce mnohem lépe, specialisté mu pomohli a našli vhodné medikamenty.
V roce 2002 se do NHL vrátil jako kouč brankářů na Floridě, později pak v Columbusu. „Dařilo se mi dobře, léky pomáhaly. A pak se to najednou všechno vrátilo.“ Desátého února 2008 zasáhla během zápasu Buffala a Floridy brusle Olliho Jokinena krk spoluhráče Richarda Zedníka. Celý hokejový svět si připomněl scény s Malarchukem. Zedník přišel o dva litry krve, lékaři ho však zachránili.
Alkohol a kulka v mozku
„Celý můj svět se v tu chvíli zhroutil, všechny noční můry se vrátily. Prostě jsem se psychicky sesypal,“ líčil Malarchuk. Našel si však vlastní léčbu. Začal ve velkém konzumovat alkohol. Osm měsíců po Zedníkově zranění byla z Malarchuka opět troska. „Zkoušela jsem mu volat, ale nikdo to nezvedal,“ popisovala manželka Joanie.
Psal se 8. říjen 2008. „Jela jsem domů, vešla dovnitř, ale nikdo tam nebyl. Ležel tam jenom jeho telefon. Napadlo mě proto, že něco je v nepořádku.“ Našla ho sedícího venku u kůlny. Malarchuk jí sdělil, že už to dál nesnese a nemůže dál žít. „Ještě mi řekl: podívej se, k čemu jsi mě donutila. Pak popadl pušku, která ležela vedle něj opřená o kůlnu, a střelil se do hlavy.“
POHNUTÉ OSUDY: Záhadná smrt osamělého Piráta, vítěze, jehož zničily drogy |
Malarchuk měl neuvěřitelné štěstí. Náboj z malorážky mu „jen“ roztříštil bradu, zuby a poškodil čelist a kosti v okolí očí. V nemocnici se brzy probudil a lékaři mu sdělili, že kulka zůstane navždy v jeho mozku. Po pouhém týdnu byl natolik v pořádku, že ho mohli z nemocnice propustit. „Uvědomil jsem si, že mým posláním je přežít. Cítil jsem potřebu dát všechno do pořádku, tak jako nikdy předtím,“ vyprávěl Malarchuk. Poprvé během svého života se nechal zavřít do psychiatrické léčebny. Žil v ní šest měsíců.
V současnosti vystupuje na veřejnosti, vypráví svůj příběh a snaží se pomáhat lidem, aby překonali stigma strachu z mentální nemoci.
