31. března 2016 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

POHNUTÉ OSUDY: Strašák NHL Boogaard chtěl zahnat bolest a deprese. Zabil ho alkohol a prášky

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Derek Boogaard vs. Steve MacIntyre. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Derek Boogaard vs. Steve MacIntyre. | foto: Reprofoto
Hned jak vešel do místnosti, věděl, že něco není v pořádku. Přistoupil k obrovskému tělu na posteli. „Jeho hrudník se nehýbal. Kůže byla bílá.“ Ryan Boogaard, důstojník kanadské policie, bohužel věděl, co to znamená. „Pak jsem se dotkl ruky a poznal, že je konec. Už se dostavila posmrtná ztuhlost .“ Před ním ležel jeho bratr Derek, nejobávanější bitkař hokejové NHL. Zemřel na smíchání alkoholu a prášků proti bolesti.

Během kariéry získal přezdívku Boogeyman – zkomolení jeho příjmení znamená v angličtině strašák. On ale nenaháněl hrůzu dětem, ale podobně urostlým hráčům v nejlepší hokejové lize světa. Když byl na vrcholu, byl jedním z nejoblíbenějších hráčů Minnesoty. Byly zápasy, kdy celá hala – 18 000 lidí – nadšeně zpívala jeho jméno.

O tom všem malý Derek na konci 80. let a začátku 90. let minulého století jen snil. Jeho otec byl policistou, který během let vystřídal řadu malých městeček v kanadské provincii Saskatchewan. V nich se malý Derek vrhal denně na led, stejně jako miliony dalších kanadských kluků.

On však v jednom vynikal. Ne, nebylo to bruslení. S tím měl kvůli své postavě problém. Boogaard byl vyšší a mohutnější než všichni ostatní. Na ledě vypadal jako malá žirafa – neohrabaný s nekoordinovanými pohyby. V 15 letech už měřil 193 cm a vážil 95 kg. Kvůli tomu bojoval s bolavými koleny, ve škole měl jen pár přátel. Stával se terčem posměšků a menší kluci chtěli ukázat svoji odvahu tím, že ho šikanovali. Derek byl plachý, zamlklý, ak tomu ještě syn policisty...

Nejlépe se cítil na kluzišti a snil o tom, že půjde ve stopách svého vzoru Wendella Clarka –tvrdého muže, který však uměl v NHL i střílet góly. Když se v osmé třídě školy zeptal Dereka učitel, co chce v životě dělat, odpověď byla hrát NHL. Když se pedagog optal na plán B, strhla se hádka, která skončila trestem po škole. „Derek neměl žádný záložní plán. Miloval hokej a jediné, co chtěl v životě dělat, bylo hrát ho,“ řekl otec Len Boogaard deníku New York Times.

Ve špičkových žákovských týmech si tohohle čahouna nechávali ne pro jeho umění s hokejkou, ale pro jeho vysokou postavu. I když nechtěli, udělali z něj tvrďáka a bitkaře. Muže, který se nebude bát provokatérů soupeře a ochrání spoluhráče. On to ale přijal. Věděl, že i tohle je cesta, jak se dostat do nejlepší ligy světa.

Při jednom zápase juniorského týmu ho vytočilo, že protivník bodl jejich brankáře hokejkou. Na ledě se strhla mela. „Já jsem toho faulujícího kluka vytáhl z chumlu hráčů a vymlátil z něj tu jeho zkurv... duši,“ zapsal si Boogaard do deníku. „Rozhodčí mě pak od něj odtrhli a táhli z ledu. Někdo na mě pak něco vykřikl. Tak jsem se rozhodčímu vytrhl a skočil na jejich střídačku.“ I trenéři soupeře z lavičky utekli.

Táta patnáctiletého Dereka za to seřval. Ale přítomné hokejové skauty zaujal. Dostal později příležitost v elitním juniorském týmu Regina Pats, ale trenéři mu na rovinu řekli, že se bude muset prát. Co na tom, vždyť byl zase o krok blíže NHL... Jenže jeho ostatní hokejové dovednosti na elitu nestačily a Dereka vyměnili do „zapadlého“ týmu Prince George Cougars. „Hodně bitek jsem prohrával, moje sebevědomí za nic nestálo.“ Boogaard se ale začal zlepšovat – za cenu přeražené čelisti, rozmlácených kloubů, vyražených zubů, zlomeného nosu, zraněných ramen a nespočtu otřesů mozku. Nic z toho ho ale netrápilo. Chodil na boxerské lekce, makal na sobě v posilovně. „Udřel jsem si zadek, aby mě draftovali do NHL.“

V den jeho 19. narozenin, 23 .června 2001, si ho z 202. místa vybral tým Minnesota Wild.

Boogaard podepsal profesionální smlouvu, ale ani trenéři v Minnesotě nepočítali, že by to někdy dotáhl do NHL. Jeho budoucnost viděli na farmě v Houstonu. Nakonec je ale přesvědčil fakt, že tenhle už nyní 203 cm vysoký hráč pořád tvrdě pracoval. V Houstonu se stal jedním z nejužitečnějších hráčů týmu, diváci ho milovali kvůli jeho bitkám.

V létě 2005 se pak konečně dokázal z kempu prosadit do prvního týmu Minnesoty. Trenér Jacques Lemaire v něm spatřil Boogeymana, muže, který bude protivníky odstrašovat. Měl pravdu. V první bitce v NHL poslal soupeře na led jedním jediným mocným máchnutím pěstí. „Byl neskutečný. Měl potenciál vám jednou ranou ukončit sezonu,“ řekl o něm další bitkař John Scott.

Role bitkařů je daná: ochraňovat hvězdné hráče a trestat přestupky proti nim. Vyhraná bitka může být zároveň psychickým nakopnutím celého týmu. „Není lepší pocit, než když kluky takhle vybudíte,“ líčil další z uznávaných bijců Todd Fedoruk.

Derek Boogaard zemřel ve 28 letech.

Derek Boogaard zemřel ve 28 letech.

Tohle řemeslo je ale pro psychiku těžké. Na ledě musí být bitkař připravený zbít kohokoliv, pár desítek minut poté se už musí usmívat do kamer a podepisovat dětem kartičky. Další noc se opět musí proměnit v mstitele bez emocí.

Boogaard se ve druhé sezoně stal v Minnesotě miláčkem davů. Třeba při jednom vyhecovaném závěru zápasu play off s Anaheimem bouřila hala, aby šel Boogaard na led. „Kdyby nebyl strop haly přišroubovaný, tak by z toho řevu jména mého syna uletěl,“ řekla Joanne Boogaardová. Hokejisté Ducks nehráli zrovna férově, když však trenér vyslyšel volání davu a poslal „Strašáka“ na hřiště, byl rázem klid. Jenom jeho přítomnost stačila.

Sláva je ale u bitkařů pomíjivou záležitostí. Stačí jedna bitka, nebo dokonce jedna rána a kariéra může nabrat jiný obrat. Fedoruk to ví moc dobře. V roce 2007 se dostal do další z řady pěstních výměn s Boogeymanem. „Dostal jsem tehdy největší ránu ve svém životě. Upadl jsem na led a věděl, že je zle. V lícní kosti jsem měl díru ve tvaru pěsti,“ vyprávěl Fedoruk.

Bolest se dá utišit. Percocetem

Musel podstoupit operaci na rekonstrukci lícní kosti, kterou lékaři vyztužili čtyřmi kovovými destičkami. Jeho kariéra poté začala upadat. „Stále myslíte na to, že vás tam někdo zase praští. Nedostanete to z hlavy.“ Když se tak doopravdy stalo a jeho zranění se obnovilo, stal se závislým na lécích proti bolesti. Pomohla mu pak až odvykací kůra v léčebně. Kariéru ukončil v pouhých 30 letech.

Bolest a léky na ni. To je prokletí mnoha sportovců. Boogaarda bolela neustále ramena, klouby i nos. I přesto pořád hrál. Vždyť o tomhle přece snil a zdálo se mu, že za to platí malou cenu. Hokej a show okolo něj miloval a to bylo rozhodující. Tři měsíce poté, co zranil Fedoruka, utrpěl v bitce s Erikem Godardem otřes mozku. V NHL to byl jeho první, tedy oficiálně. Když se ho přátelé ptali, kolikrát se udeřil hlavou o led a pak se mu zatmělo před očima, odpověděl, že více než stokrát.

V lednu 2009 si při bitce poranil rameno a musel si od hokeje odpočinout. O tři měsíce později podstoupil operaci – nejen ramene, ale i bolavých zad. „Takže lékaři předepsali Derekovi docela silné léky na bolest,“ přiblížil Len Boogaard. „V tu chvíli to začalo jít s mým synem z kopce.“

Boogaard potřeboval na utišení bolesti vysoké dávky léku Percocet. Kvůli svému velkému tělu dokázal za den „spořádat“ i 8–10 tabletek. Nakonec si na percocetu vytvořil závislost. Zjistil, že kluboví lékaři si nevedou podrobné záznamy o tom, kolik jakého léku komu dali, a dokázal z nich vylákat množství narkotik. V barech pak od překupníků nakoupil léky za další desetitisíce dolarů.

Když lékaři Minnesoty zjistili závislost, poslali svého hráče do odvykací léčebny. Jenže Boogaard to bral na lehkou váhu, problémy si nepřiznával. „Nechtěl si to připustit, protože by před ostatními vypadal jako slaboch,“ přemýšlel bratr Aaron. Po dvou týdnech se vrátil z léčebny a opět hrál NHL. Aníž by o jeho problémech věděli spoluhráči.

O pár měsíců později, na jaře 2010, mu skončil u týmu Wild kontrakt. Minnesota mu nabídla dvakrát větší plat. Nejobávanější bijec mohl ale dostat jinde víc. A také dostal. S New York Rangers uzavřel čtyřletou smlouvu na šest a půl milionu dolarů. „Derek je největší a nejtvrdší hokejista celé NHL a my ho potřebujeme,“ pravil před novináři generální manažer Rangers Glen Sather.

Boogeymanův sen se naplnil: Madison Square Garden představuje nejslavnější hokejovou scénu, na které září jeden z šesti originálních týmů. „Kluk z malého města v Kanadě hrající za Rangers? Nevím, jestli může být něco lepšího,“ říkal Aaron Boogaard.

Tehdy nikdo ještě netušil, jak pomalý Boogeymanův vzestup vystřídá rychlý pád. „Dělám to, co miluju ze všeho nejvíc, a nevyměnil bych to za žádnou věc na světě,“ líčil po přestupu do New Yorku. V 28 letech strávil víc než polovinu života zápasením na bruslích...

Sezonu na podzim 2010 zahájil s nadváhou a nejbližší rodina i přátelé poznali, že to na ledě není ono. Jako by při zápasech byla jeho hlava někde jinde a jeho reakce zpomalené. Jen málo lidí vědělo proč. Boogaard zase po hrstech polykal léky. Na začátku listopadu ukončil sérii 234 zápasů bez gólu, když prostřelil českého brankáře Washingtonu Michala Neuvirtha.

Devátého prosince se porval s ottawským Mattem Carknerem. Ten ho zápasnickým chvatem poslal na led. „Byl to příjemný pocit složit takhle velkého chlápka,“ usmíval se Carkner po zápase.

Boogaard dopadl na operované rameno a ještě se udeřil hlavou o led. Když odcházel z ledu, vypadal otřesený a dezorientovaný. Lékaři mu diagnostikovali další otřes mozku. Trpěl závratěmi a bolestmi hlavy. Všechny otřesy z minulosti se teď sečetly. Seděl sám ve své luxusní rezidenci na dolním Manhattanu a zažíval rozostřené vidění a nevolnosti. S tímhle se hrát hokej nedalo. Utrácel opět desetitisíce dolarů za léky na bolest.

Další tisíce vydal za telefonáty a SMS přátelům i lidem, s kterými nemluvil dlouhé roky. V únoru 2011 odeslal ze svého mobilu 13 274 textových zpráv. Rangers mu denně do bytu posílali vyvážené jídlo, on však dával přednost fastfoodu. Přátele si všimli změn v jeho náladě, často byl depresivní. Množící se výpadky paměti s úsměvem přičítal množství ran do hlavy, které utrpěl.

Derek Boogaard při své nejčastější činnosti.

Derek Boogaard při své nejčastější činnosti.

V březnu začal lehké cvičení na ledě, ale po pár dnech zkolaboval. Také Rangers zjistili jeho závislost a poslali ho do léčebny v Kalifornii.

Boogaard ale na terapie moc nedocházel, pobyt bral jako dovolenou. Za dva týdny na „odvykačce“ utratil 32 000 dolarů – za luxusní večere či pronájem porsche. „Chtěla bych za Derekovu smrt někoho obvinit, ale nemůžu. Nepřijal nabízenou pomoc,“ přiznala Joanne Boogaardová.

V květnu dostal její syn povolení nakrátko opustit léčebnu. Aaron ho odvezl do Minneapolis, kde chtěli zůstat několik dní spolu a později ještě s dalším bratrem Ryanem. S Aaronem a dalšími přáteli strávili noc z 12. na 13 .května po barech, kde mohutně zapíjeli shledání. Derek Boogaard vypadal odhodlaný udělat všechno pro to, aby se přes léto dal dohromady a začal opět hrát NHL.

Ve tři ráno, už ve svém bytě, si však bratrovi Aaronovi stěžoval, že se s ním točí postel. Pak usnul. Aaron odjel k přítelkyni a vrátil se až odpoledne. V domnění, že Derek ještě vyspává divokou noc, na něj jen zavolal, že jede pro Ryana na letiště. Když se večer oba bratři vrátili, byl už Derek Boogaard mrtvý. Do 29. narozenin mu chyběl měsíc a deset dní.

Pitva určila, že zemřel ve spánku na náhodné smíchání velkého množství alkoholu a Oxycodonu – léku na bolest.

Truchlící rodině druhý den zatelefonoval neznámý muž a žádal Boogaardův mozek na studia. Byl to Chris Nowinski z Bostonské univerzity. „Nejdřív jsem byla šokovaná. Vždyť šlo o moje dítě,“ líčila matka Joanne. Když jí vysvětlil, o co jde, souhlasila.

Nowinski a jeho kolegové se zabývají studiem chronické traumatické encefalopatie (CTE) – závažného poškození mozku. Toto degenerativní onemocnění postihuje lidi, kteří prodělali několik otřesů mozku či dostávali opakovaně rány do hlavy – přezdívá se mu „boxerská demence“.

Zatýkání v září 2014

Domnívali se, že i v Boogaardově smrti mohlo hrát tohle roli.

Výsledky zkoumání lékaře šokovaly. To, co našli v hokejistově mozku, byl nejhorší případ, který kdy u takhle mladého člověka viděli. CTE byla už v pokročilém stadiu, rozšiřovala se do ostatních oblastí mozku. Boogaardovi hrozila brzy demence.

Dosud Bostonská univerzita zkoumala mozky čtyř bitkařů NHL. U všech nalezla CTE.

Šéf NHL Gary Bettman však tvrdí, že studie jsou neprůkazné a představují jen malý vzorek. „S respektem k tomu, co lékaři našli, musím říct, že stále mají jen omezená data. Musíme se také dívat na to, jak konkrétní člověk žil,“ tvrdil komisionář soutěže.

Liga se tak v brzké době nechystá ani přes tyto objevy bitky zakázat. Prý to vyplynulo i z průzkumu mezi samotnými hokejisty. „Hráči prostě mění mozkové buňky za peníze,“ poznamenal Nowinski. „Na bitce je něco vzrušujícího. Pokud neznáte následky, baví vás to. Když ovšem víte, co se může stát, je to jinak. Vidíte to ve zcela jiném světle,“ dodal.

Dobrou zprávou je, že počet bitek v NHL v posledních pěti letech klesá. V téhle sezoně, která začala před několika dny, nemá 15 z 30 týmů v základní sestavě bitkaře. Což by byla před deseti lety nepředstavitelná věc...

Boogaardova smrt není zapomenuta. Jeho rodiče žalují NHL s tím, že narkotika předepisovaná týmovými lékaři udělala z jejich syna závislého. Žalují ligu také za to, že dostatečně nevěnovala pozornost následkům otřesu mozku. Po NHL chtějí odškodné ve výši, jaké jim soud přidělí.

Před měsícem, 9. září 2014, zatkla policie 31letého Jordana Harta – hráče nižších soutěží, jehož otec válel za NY Islanders. Obžaloba viní Harta z toho, že Boogaardovi prodával léky na bolest – za to mu hrozí až 20 let vězení.

Dalším obviněným je lékař hokejového týmu Utah Grizzlies Oscar Johnson. V tomhle klubu Hart hrával a Johnson mu mezi lety 2009 a 2011 předepsal 3000 tabletek Oxycodonu. A to i poté, co už Hart u týmu nebyl. Na stopu policii navedl Len Boogaard, který u syna v bytě našel šek na Hartovo jméno.

Současné vyšetřování tak odkrývá temnou stranu profesionálního sportu.

Nejen Boogaard totiž zaplatil za svůj sen nejvyšší cenu...

  • 0Diskuse
Vojtěch Gibiš

Autor

Vojtěch Gibišvojtech.gibis@lidovky.czČlánky




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!